- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moje zkušenost z Italské dálnice je, že Italové jezdí z pruhu do pruhu zásadně při tomto přejíždění neblikají, také jsem se setkala s tím, že měl notebuk na klíně a kličkoval uprostřed dálnice a nenechal se předjet. Jeden dokonce měl trochu obouchaný bok, tak nám tam schválně vjížděl, aby jsme ho nabourali. Tak mě vzkládejte jak jsou Italové ohleduplní. Větší hrůzu na dálnici jsem nezažila.
Před třemi dny jsme se vrátili s rodinou z Itálie. Nebudu se tady rozepisovat o krásách polostrova Gargáno, kde jsme byli, ale napíši něco o italských šoférech a šoférkách. 1. co mě překvapilo, bylo všeobecné dodržování rychlosti na severu Itálie. Teda s navýšením 10-15 km/h. Za 2. nedodržování rychlosti jižněji a jak bylo vtipně napsáno výše: plná čára není zeď a dvojitá už vůbec ne. Nikdo, zdůrazňuji nikdo mě při žádném předjížděcíém manévru neohrozil a když jsem já předjížděl Itala na plné čáře, nijak mi to nekomplikoval např. přidáním rychlosti, jako se to děje u nás. Prostě pro italského řidiče je důležitější vlastní názor na dopravní situaci, než názor ůředníka, který tam tu lajnu nechal čmárnout. O předvídavosti Italů již bylo napsáno v článku ale taky jeden poznatek. Jejich pouštění rychlejších aut a naopak předjíždění pomalejších je jako Italská opera proti naší Djedničkové špatné dechovce.