- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jsem jeden z instruktorů, který tam s nevidomými jezdil. A věřte mi, že před těmito lidmi je třeba ve velké úctě smeknout. A navíc je až dojemné, když vedle sebe vidíte jejich radost z požitku samostatné jízdy, z toho, jak je auto poslouchá po přidání plynu a při brzdění či otočení volantem. Pro ně to, myslím, rozhodně nebylo zbytečné dopoledne, jak by se mohlo někomu zdát.
handycap people a zvláště těch, kteří přišli o zrak, zejména pak jejich vůle k životu. Nijak ale nerozumím jaký extra požitek může mít nevidomý z jízdy. Vždyť sám jezdit nemůže. Přijde mi to jako, kdyby si hluchý konečně mohl poslechnout prostorový zvuk. Bez urážky.
myslím, že jde o ten pocit, že se pohybuješ ne vlastní silou.. jde prostě o ten pocit, no...
tak se taky přidám se zjištěním, že nevidomí jezdí už dávno v běžném provozu...
už jezdí zcela běžně, někteří jsou i mentálně postižený
Má ten pan Cink. Jak se jmenujete? Cink. Cože? Cink Cink Cink Kua proč jsem hotovej z každý kraviny
nez vetsina tech, ktere vidam na silnicich dnes a denne.