Diskuze

OBRAZEM: Tisíce hodin práce. Renovace Tatry 87 se chýlí ke konci

Ještě předloni byla Tatra 87 exponátem na výstavě rozpadajících se automobilů, nyní už chybí jen kousek do návratu perfektního stavu. Restaurátoři z kopřivnické firmy Ecorra pracovali na legendárním aerodynamickém vozu dva a půl tisíce hodin, díky tomu tatřička zase vyjede na silnice.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Mám rád veterány a tyhle obrazové galerie přímo hltám. Více takových reportáží, redakce iDnes R^

1 0
možnosti

Na historické vozidlo dát stříbrnou metalízu??? 8-o - Tak to je teda úlet !!! ;-D ;-€ Rv

0 0
možnosti

Na starých fotkách jsou tyhle Tatry většinou stříbrné, černé, nebo v barevných kombinacích - světle, tmavě hnědá.

1 0
možnosti

Takovou restaurátorskou práci by se mi líbilo dělat, bohužel jsem na práci levej jak šavle...  Chlapi musej bejt machři R^

2 0
možnosti

Myslím, že i pro vás by se tam práce našla.

0 0
možnosti

Po válce vedle zázraku jména "Tatra osmička", byl zde Minor (plechová hudba), několik variant. Nejhezčí Kombi -dodávka s dřevěnou zádí. Cukrář Schembera ji měl a syn Ivan s ní řádil. U tety Antonie Byl Ford 90 HP a bratránek Ruda před dovršením 18 měl Tudora i BMW 600ccm. Další sestřenka z chudších poměrů po válce vojenskou Kanadu-trambus, rodina se vezla na korbě, později Škodu Popular. Obojí provozovatelé restaurací (teta Antonie nosila kalhoty,lyžovala, řídila auto i manžela), byla členém party myslivců- strejda Franz taky, jenomže teta pronajímala tři domy (jeden byl likvidován) formou čisté ruce a vysoký pronájem pro nejstarší řemeslo. Bože, ta bigotní babička. Tatru "Osmičku" měl málokdo. Asi jich moc nebylo. I když u nás byla Zetka i Jawa, táta byl chudej obchodník a po dedově úmrtí zůstal doma (v domě vedle). Mé škemrání bylo vyslyšeno. Na dvoře kočár (po dědovi si vzal strejda Adalbert jako nejstarší co chtěl). Kobyla i hříbátko. O 11 let starší bratránek "spáchal" nehodu a  jako nedospělák dostal napodiv převýchovu Jachymovem, kde již pobýval táta. Ten normy plnil (smolinec se odkládal za výdřevu, když se nedařilo, tak se dokládal). A tak pomáhal jednomu starci, táty jednoho známějšího trenéra cyklistů, žně v Mexiku. Byla to léta štěstí a i nevědomé bolesti. Sedíme na lavičkách zády k hlavní trase Istanbul a Asie do Hamburk, možná Berlin. Jinudy to nemohlo. Naší hrou bylo, dle zvuku poznat auto (s prominutím, Tatra 57, Tatraplán, válečné německé KDF, americké, v okolí byl ruský náklaďák, mimochodem, nebýt dodávek Študebakrů , Kaťuše jsou k ničemu). Když se bratranec Ruda vrátil domů, vyptával se na výsledky motosportu svých kamarádů. Tenkráte okruhy v městech. Havrda, Čada a tma. I on závodil od Karlsbad po Košice (další Baláž, Kostolányi, asi Piešťany).Tolik o době superautomobilu- odnože Porsche. Abych se nerouhal, v úctě byla dlouho i Eliška Junková i Fangio.

2 0
možnosti

takze muzeum prodalo tuhle Tatru neznamemu majiteli?

0 0
možnosti

...paráááda...za tímhle autíčkem se prostě člověk MUSÍ otočit....klobouk dolů R^

1 0
možnosti

smekám, krásná práce! R^

5 0
možnosti