Super, už vím co koupit za rozumné korunky. Rozhodně lepší než ty nové spotřebáky.  Dříve auta byla skutečná auta.

Měl jsem tu čest vlastnit kupátko Record C  a mohu vám říci, že bych se ho dnes rozhodně nezbavoval jako onehdá, s vidinou novějšího vozu. Překrásný auto. K tý převodovce: Mě převodovka nijak necukala a řadila naprosto hladce, až jsem , už při zkušební jizdě, pojal podezření, že není v pořádku:-) Byla... a vůz nadělal, služby , parády a závisti až, ažMít takové auto v hluboké totalitě dokázalo udělat zlé krve, že tomu kolikrát člověk ani nevěřil. Koupil jsem ho za pár peněz,(Lada 1600 stála v té době 4x  víc) pouze s poškozeným výfukem a doporučením na opraváře, který mi ho celou dobu servisoval , zcela spolehlivě a za milé ceny (vč náhr. dílů). Těch +-  10 l. na sto se dalo, v té době zkousnout, ceny byly přiměřené

Commodore byl především atyp, mezityp mezi Recordem a Diplomatem. Record měl doulitr, Diplomat třílitr, Commodore dvouapůl litr. Bylo jich z tohoto důvodu vyrobeno málo, proto jsou dnes poměrně vzácné, v devadesátých letech jich jezdilo celkem hodně, ale asi všechny u nás šly do šrotu. Kdo chtěl normálního Opela, ten si koupil Recorda a kdo chtěl něco onačejšího, ten si koupil třílitrového Diplomata. Z tohoto důvodu nebyl o Commodore nijak velký zájem.

Já jsem měl svého času Recorda v automatu, ale nijak velký zázrak to nebyl, prakticky mne to chtělo sežrat. 10,5 na sto kilometrů ve všech jízdních režimech. Automatická převodovka nedokonalá. Commodore asi nebyl nijak lepší, prostě problémové auto. Nakonec jsem byl rád, že se mi to podařilo prodat (l.p. 1997). Dnes by to byl asi dobrý veterán, ale podobných "veteránů"  jezdila v tehdejší době kvanta.

10,5 litrů na sto je moc?  Navíc při tehdejších cenách a "konkurenci"? Vždyť i žigul tenkrát žral devět.

Krásný kousek. JAk starožitný nábytek - pro potěchu oka, ale moc užitku nenadělá. Taky cena tomu odpovídala,  a kdyby se evropská auta vyráběla stejným stylem, tak by nestála 10-15 průměrných českých platů.

Také by po 6 letech nebyla k postavení na šroťák.

Tehdy se prostě ještě ještě vyráběla opravdová auta se skutečnými motory. Dílenské zpracování bylo perfektní, protože se na výrobě podíleli skuteční řemeslníci a ne jen na jednu či dvě primitivní operace cvičené opice. Za dnešní litrové prskavky by "konstruktéři" zasloužili místo výplaty nakopat do řiti.

zase jeden, co si plete pojmy a dojmy. Snad tu nechceš tvrdit, že auto této třídy je dnes nahrazeno auty s "litrovými prskavkami"

Jakto, že se v článku nepíše, jestli se dá do dveří vložit 1,5 L PET láhev ?! A co plasty ? Jsou hodně tvrdé?

jako líbilo by se mi takové autíčko, ale ta převodovka je opravdu dvoustupňová? není to trochu málo?

proč málo? Stačí jeden kvalt na rozjezd a pojezd, druhý na rychlejší jízdu. Motor to evidentně utáhne. Spotřeba, ani emise se tenkrát neřešily. Dneska je zapotřebí mít minimálně 3x tolik kvaltů, aby motor pracoval v úzkém spektru otáček kde má nejlepší poměr výkon/spotřeba, resp. emise.

Hezký, to jo.

Až na ty dveře. Novináři konečně přestávají šmatlat do nejnepravděpodobnějších koutů palubky, jestli je měkčená, ale v článku o každým autě je zmíněno zabouchnutí dveří.

...a přitom je to takovej amatérismus. Každá automobilka má dnes ve vývojovém oddělení skupinu, která se věnuje výhradně zvuku zabouchnutí dveří.

Automobilky ještě chápu. Ať chceme nebo ne, tenhle zvuk nám podvědomě upravuje názor o kvalitě zpracování auta. Ale proč to musí hodnotit novináři? Vždyť je to naprosto subjektivní a o ničem nevypovídající údaj.

no a vidíš! Nemáš pravdu! Naopak může to (prásknutí dveřmi) napovědět o mnohém.....

Zrovna tak použité materiály v interiéru a jejich lícování kdesi v koutě svědčí o mnohém....

Na pohodlné a houpavé svezení, stačila u nás Volha 24.

T 1613 také. Léta jsem ji měl. A zatáčky se s ní daly jezdit rychlostí, o které si se svým Hyundai coupe mohu jen nechat zdát :-)

krása holt kousek z doby, kdy se ještě do aujt dávaly skutečný motory místo splašených vysavačů