v 80.letech, tři synkové, tři tatrovky po ulici, trojnásobnej randál!!! Nezapomenutelný

Taky jsem na ní frčel po pískovištích, pořádná mašina, jsem rád, že budu moct děcku zase koupit, aspoń mohu předat zkušenosti s řízením dál :)

Hmm, já jsem dostal jenom trambus. Bez čumáku jsem byl na pískovišti jasně druhá liga.

Byla nezničitelná. Dcery při jízdě se schodů utrhly korbu, místo plastových čepů jsem tam dal dva šroubky z Merkura a jelo se dál.

Ježiš, co jsem se na ní nařádil a po letech řádění chuděru totálně zdevastoval :-) ... ale nikdy na to nezapomenu. Nostalgie

Děsně jsem ji chtěla, ale byla jsem holka, takže jsem neměla nárok. Až brácha.

Dobrý den

Bože můj!! Také jsem byla hrdým a šťastným "šoférem".

Měla jsem tu červeno-modrou. 

A těch závodů na korbě tatrovky z kopce......jen co přestaly jezdit vojenské kolony z letiště, byla silnice naše!! 

Jen jsme toužili po maskovací kamufláži, aby jsme měli i i ty pravé vojenské tatrovky.

Měl jsem modrou a kravin se s ní nadělalo, asi jako všude a všichni. Nedávno jsem ji viděl na starých záznamech co pořídil děda svojí 8mm kamerou a zrovna měla na korbě písek .

Před 4 měsíci jsem MUSEL koupit malý T815, aby taky zažila co to je vlastnit Tatru. Pravda, T148 to není, ale jak se jí líbí...

Taky jsem ji měl, nešla zničit, táta věděl jek investovat. . . .

) moje detstvi... jedno koleno na korbe a druhou nohou se odrazet a drandit kolem panelaku... to je nostalgie :)

Kedysi som túžil po celo drevenom náklaďáku. Bol zelený, stál 120 Kčs a bola to asi najdrahšia hračka v obchode.. Vtedy, v polovici 60-tich rokoch to bola obrovská suma, asi ako dnes 120€. Keď prišli T148, to už som bol veľký na hračky.