No, jestli Italové něco umí, tak je to design a malé benzínové motory. Ta litrová UNA tehdy lítala jak z praku. Kdosi mi říkal, že s nimi měly co dělat i Lady 1500, aby držely krok.

V tom hrají roli jednak poměr hmotnosti vozu a výkonu motoru, jednak křivka výkonu a točivého momentu - čím jsou strmější od začátku a plošší uprostřed, tím lépe.

četl jsem že když u fire 999ccm rupnul rozvoďák tak se nemohli potkat ventily s pístem

Vždyť prohlubně v pístech má spousta benzínových motorů.

Ja na FIRE 1.2 60 koniku v Puntu 1 ujel 200000 krom vyměny oleje a rozvodů jsem na ten motor nešáhl. když to srovnám s dnešním modrním  HTP smekám před Italama nad které se češi tak rádi povyšují.

No, 200 tisíc není zas tak moc.

Chybí mi zde opravdu převratný bod vývoje. Všechny dnešní motory už nepotřebují seřizovat vůli ventilů, jak to bylo nutné  zhruba do poloviny 80. let. Mercedes Benz zavedl jako první hydraulické vymezovače vůle. Proto se v současnosti prodloužil interval servisu až na 30 tisíc kilometrů. 1975 to u Millcinquecento  bylo pouhých 5000 km, pak se seřizovala vůle ventilů a vyměňoval olej.

Mě tam zase zaujalo, že u motoru FIRE se v r. 1985 podařilo "oproti předchozí řadě OHV motorů výrazně snížit počet dílů" - když o 15 let dříve už měly Fiaty 127, 128 a 124 modernější motory OHC...

Smrt naftovým sazometům .....

V zimě mi vadí smrad po acetonu ze studených benziňáků.

Můj favorit se jmenuje Ford ZETEC 1,6 .

Takže Yamaha.

I tady je vidět, že jednoduchost = vysoká spolehlivost. Jenže toto se dnes výrobcům nelíbí a nehodí, dnes se i z aut stává běžné spotřební zboží, proto musí mít i odpovídající životnost. K vyšší komplexnosti a tudíž nespolehlivosti přispívají různé kontroverzní ekofekálie, jako třeba EGR, DPF, SCR aj. s diskutabilním přínosem pro životní prostředí. Pak jsou tady prvky aktivní a pasivní bezpečnosti, ale ty jsou žádoucí. Jenže pak je tady velká bolest italských aut, a to krom rychle hnijících plechů špatně provedená elektroinstalace, především konektory, které po chvíli nedostatečně těsní a uvnitř za zvýšené vlhkosti korodují. Proto třeba patnáctistovková Una byla se čtyřbodovým vstřikem poruchovější jak ta se vstřikem jednobodovým.

To by mě zajímalo, jak automobilky vytvářejí emisní normy EURO, kvůli kterým tam pak tyhle věci jsou.

Pamatuji, že v 70. letech se vyrábělo Uno Fire. 50 tis. km a konec. Jestli to byl nějaký první pokus motoru Fire, tak ten se nepovedl.

Tak to si pamatujete špatně, protože Uno bylo představeno v roce 1983 a získalo titul evropské auto roku 1984. Těžko se Vám tedy mohlo Uno porouchat v 70. letech.

Legendy

na opravdu technologicky pokročilý benzínový motor si musíme ještě počkat