Ducati Multistrada 1200 Enduro

Ducati Multistrada 1200 Enduro | foto: Jan AltneriDNES.cz

Dvě mašiny v jedné: Ducati Multistrada 1200 Enduro umí terén i silnici

  • 9
Dvanáctistovkový dvouválec a 160 koní do terénu? To je přece šílenství, vždyť i ta nejsilnější závodní endura závodící v dálkových terénních soutěžích jako Rally Dakar mají jen asi sedmdesát koní. Ovšem Italové vidí svět trochu jinými očima. A po pár dnech v sedle jsme téhle šílenosti přišli na chuť.

Ducati Multistrada je na trhu už poměrně dlouho a i přesto, že je zaškatulkovaná v segmentu cestovních endur, její síla je především na silnici, v terénu se moc dobře necítí. O to zajímavější se zdá příchod modelu Multistrada Enduro. Ducati sama deklaruje příchodem tohoto stroje vstup do pro ní nového segmentu takzvaných adventure biků. Je otázkou, zda se jedná o kosmetické změny, nebo je motocykl skutečně přepracovaný a bude lépe použitelný v terénu.

Stejná a jiná

Designově vychází z klasické multistrady, takže základ tvoří trubkový rám, okolo motoru Testastretta, subtilní zadní kyvná vidlice, úzké nezaměnitelné světlomety doplněné šesticí silných LED světel, které vám v náklonu přisvěcují zatáčku. Toho, kdo multistradu zná, na první pohled upoutá objemnější širší nádrž s hliníkovými kryty na bocích, výše posazená řídítka, spodní velký plechový kryt motoru a drátěná kola. Jak design tak zpracování jsou ukázkové, jak se na prémiovou značku sluší.

Ducati Multistrada 1200 Enduro
Ducati Multistrada 1200 Enduro

Kdo zná multistradu, pocítí velký rozdíl po usednutí za řídítka. Mě s mými 175 cm sedla na jedničku, ale menší postavy budou mít s výškou stroje zřejmě problém. Sedlo není výškově stavitelné, takže je na to třeba myslet už při koupi motorky a vybrat si jedno ze tří výškově odlišných sedel. Nezvykle vysoko jsou i řídítka, ale to dá logiku, když si stoupnete do stupaček. Pak se na motorce cítíte skvěle přirozeně a stroj vodíte nejen řídítky, ale i pevně sevřenými koleny s naprostou jistotou a bez nutnosti se hrbit.

Za širokou nádrží a velkým plexi štítem se pohodlně schováte před větrem i vodou. Čelní štít je snadno nastavitelný jednou rukou a to i za jízdy, ale v určitých otáčkách a rychlostech drnčí a vibruje, což u stroje téhle třídy úplně v pořádku není. Naopak velké plus zaslouží sedlo, které je sice užší než na běžné multistradě, ale je příjemné a pohodlné. Ergonomie je celkově na jedničku a jak jsem měl možnost zkusit, tak porce pár set kilometrů je na multistradě nejen lehce stravitelná, ale je i velkou zábavou.

Barevný multifunkční displej je dobře čitelný i na ostrém slunci a všechny ovládací prvky jsou dostupné multifunkčními ovladači na řídítkách. V menu si můžete vybrat nejen jízdní režim, ale v několika stupních volit účinnost kontroly trakce nebo ABS, můžete regulovat zvedání předního kola při akceleraci (Wheelie control), případně nastavit tuhost podvozku. Tímto ale nekončí, protože přes bluetooth můžete motocykl spojit s telefonem nebo navigací a ovládat jí prostřednictvím ovladačů motorky, případně sledovat na displeji, kdo vám volá. Zrcátka jsou dobře čitelná a samozřejmě doplněna zabudovanými LED směrovkami.

Motor je vyzkoušený a osvědčený, kapalinou chlazený dvouválec do L, 4 ventil Desmodromic, Testastretta DVT s variabilním časováním všech ventilů a dvěma svíčkami na válec. Disponuje maximálním výkonem 160 koní, ale točivým momentem 136 Nm. Elektronika dává na výběr ze čtyř jízdních režimů, potažmo palivových map Sport, Touring, Urban a Enduro. S jízdním režimem se změní právě nejen výkonové křivky motoru, ale i chování podvozku, nastavení ABS, kontroly trakce nebo antiwheelie systému.

Motor své sportovní DNA nezapře

Tolik seznámení s technickými daty. To podstatné ale je, že motor pracuje fantasticky, má v sobě dostatek výkonu a nezapře své sportovní DNA. A přitom je plynule využitelný v celém spektru otáček a nejen že skvěle akceleruje, ale zároveň vám pomůže i při brzdění, kdy se o něj můžete spolehlivě opřít. V určitých otáčkách se sice objevují vibrace, ale nejsou na obtíž, naopak - spolu se zvukem výfuku dokreslují emoce a sportovní charakter tohoto stroje.

Ducati Multistrada 1200 Enduro

Šestistupňová převodovka je příjemně hrubá a spolehlivá. Pokud jste se někdy prali s rozjezdem naložené motorky do kopce, tak oceníte i rozjezdový asistent, který se nám z aut propracovává pomalu i do motorek. U Ducati funguje naprosto jednoduše - žádné složité mačkání tlačítek. Stačí tvrdě zamáčknout brzdu a na třicet vteřin se vám zablokují obě kola, která se plynule povolují při rozjezdu. Funguje to snadno a spolehlivě. Brzdy jsou nejen dostatečně účinné, ale i dobře dávkovatelné - k zastavení motorky vám spolehlivě stačí jeden prst.

Obrovský pokrok udělalo v posledních letech ABS, rozhodně není třeba bát se častého a nežádoucího zásahu do brzdného účinku. U multistrady můžete navíc účinnost ABS nastavit ve více stupních nebo třeba vypnout jen ABS zadního kola, což může být třeba v terénu celkem praktická věc.

Agresivní sportovec vs. hodný společník v terénu

A teď to nejdůležitější - jízdní dojmy. Měl jsem možnost vyzkoušet dlouhodobě testovanou Multistradu Enduro obutou na offroadovějších pneu Metzeler Karoo 3. Před nasednutím jsem z toho měl podobný dojem, jako když jdete testovat nějaké SUV, které se tváří, jako kdyby chtělo zrovna vyrazit na Dakar, ale vy víte, že na silnici z něj bude uzlíček neštěstí. Ale nic naplat, jednou je to Enduro a na těch vypletených kolech ty offroad pneu vypadají dobře. Po pár kilometrech na silnici zjišťuji, že fungují dobře i na asfaltu a přepínám do režimu sport.

A je to tady - žádné enduro, ale klasická ducatka, prostě blázinec. Tvrdý podvozek, agresivní motor a nekompromisně sportovní svezení. Plyn reaguje na sebemenší pohyb tak agresivně, že s ním musíte zacházet hodně opatrně. Multistrada sice něco váží, tedy konkrétně 225 kg suché váhy, ale po rozjetí je váha jakoby pryč a i přes obrovský respekt, který k ní musí člověk mít, se vodí s příjemnou lehkostí a jistotou. Je to jakýsi kříženec superbiku a motardu a když si najdete to své optimální nastavení kontroly trakce, dovolí vám opravdu hodně, a přesto stále hlídá vaše nástupy driftů. Ale přitom všem neztrácí emoce a spoustu zábavy. Krizové okamžiky hlídá tak citlivě, že cítíte jen hromadu zábavy a žádné necitlivé ubrání výkonu.

Elektronický stavitelný podvozek nejen že změní svou charakteristiku se změnou jízdního režimu, ale neustále sleduje vozovku a v milisekundových časech se neustále přizpůsobuje aktuálním podmínkám. Silnici jsem si skvěle užil, hurá do terénu.

Na lesní cestě na mě číhá desetimetrová louže, přepínám to režimu enduro a nestačím se divit. Podvozek nevídaně změkl a reakce na plyn se změnila k nepoznání. Při režimu sport musíte zacházet s plynem s hodinářskou přesností, ale v režimu enduro se nemusíte bát za něj pořádně zatáhnout. Pryč je agresivita a ucukanost a překvapuje mě, jak umí být multistrada hodná!

Nebudu lhát, že v trialových pasážích jsem neměl nahnáno a netrápil se, ale jen co se mi podařilo nabrat trochu rychlosti, byl stroj hodný a pocitově zahodil váhu pryč. Po polních šotolinkách motorka ponoukala k driftování, elektronický podvozek žehlil cestu nevídaně a divil jsem se, jakou rychlostí mi motorka dovolí pohybovat se.

Ducati Multistrada 1200 Enduro
Ducati Multistrada 1200 Enduro

Multistrada je sice velká motorka, ale je i neuvěřitelně univerzální. Sám bych tomu nevěřil, dokud jsem to neokusil. Je to ducati, to se rovná sport, a doma je hlavně na silnici, ale velmi dobře funguje i v terénu, na cestování je pohodlná a s kufry se na ní pohodlně sbalíte i na dlouhou cestu. Příjemně mě překvapila i spotřeba paliva lehce přesahující šest litrů na sto kilometrů. S cenou 20 tisíc eur (asi 540 tisíc korun) není Multistrada Enduro z nejlevnějších, a v dnešní době navíc dobře funguje mnoho nových strojů, ale ona funguje skvěle a k tomu všemu vám nabízí mraky emocí a zábavy.