Při soutěžní jízdě, kde o umístění rozhodují byť setiny litru, škodí i v dešti zapnuté stěrače, běžící větrák a vyhřívání zadního skla. "Na zamlžená okna jsme s manželkou raději dýchali," prozrazuje Jan Horníček. Přesto se mu nepodařilo pokořit rekordy posádky Benda-Jírovec z roku 1994 a 1995. S Favoritem 136 L tehdy zvítězila se spotřebou mezi 2,6 a 2,7 litru benzinu na sto kilometrů. "Ti měli vždy vše do puntíku připravené," vzpomíná pořadatel Jan Pálka. "Na každý úsek je stanoven maximální časový limit a oni si vždy s kalkulačkou v ruce těsně před závodem propočetli, kolik mají času na jednotlivé úseky. Do cíle přijížděli na minutu přesně podle limitu."
Různé spory a podezření o regulérnosti takovýchto soutěží jsou časté. Někteří skeptici rozptylují napjatou atmosféru s humorem, jiní berou prohru smrtelně vážně. "To je jasné, vítěz má červenou Felicii a ty vždycky berou méně benzinu," komentoval žertovně úspěch Jana Horníčka druhý v pořadí Miloslav Worsch. O přelakování své zelené Felicie však prý neuvažuje. To šestý v pořadí Zdeněk Klepáč svou prohru tak klidně nepřijal. "Kdyby se za protest neplatilo tisícovku, tak ho určitě podám. Stačilo vítězné auto obejít a už jsem na koncovce výfuku viděl, že spalování neprobíhá jako u běžného vozu." Po výčtu dalších možných "podfuků" ze strany vítěze dodává: "Příště své auto lépe připravím a přijedu vyhrát!"
Ani kapku na zmar, po projetí cílem se auta k cisterně tlačila, aby se mohla doplnit nádrž a podle toho spočítat spotřebu paliva |
Nádrže vozů pořadatelé tankovali dvakrát až po hrdlo: před startem a po projetí cílem |