Poplatek má nově být uvalen i na auta splňující ekonormu Euro 3, typickým zástupcem je třeba Škoda Fabia.

Poplatek má nově být uvalen i na auta splňující ekonormu Euro 3, typickým zástupcem je třeba Škoda Fabia. | foto: Jaroslav Halamka, iDNES.cz

KOMENTÁŘ: Daň z chudoby nefunguje, tak ji osolíme

  • 382
Honosně se to jmenuje „poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků“, lidové označení „ekodaň“ nebo ostřeji „ekovýpalné“ však realitu popisují výstižněji. Ona je to totiž spíš pokuta. Trest za to, že nemáte peníze na nové auto.

Od stávajícího stavu posunuje chystaná novela zpoplatnění převodu ojetin o stupeň dál. Za převod vozu s emisemi Euro 3 se budou platit tři tisíce. Dosud platili lidé jen za ojetiny do emisní třídy Euro 2, tedy za auta vyrobená přibližně do roku 2000. Těm se „daň“ nově zvedne ze tří na pět tisíc, u ještě starších aut na 10 tisíc. Poplatek se bude platit jako dosud: buď při dovozu, nebo při prvním prodeji ojetiny v Česku. Návrh už představila ministerstva průmyslu a obchodu a životního prostředí, platit má od roku 2018 (kolik se za co bude platit, se podívejte zde).

Státní kasa se může těšit, za loňský rok se v ČR prodalo na 660 tisíc ojetin, z toho půl milionu byly tuzemské převody, zbytek dovozy ze zahraničí. Dosud se od zavedení poplatku takto vybraly tři miliardy korun.

Místo údržby auta nakrmíme pokladnu

Ve starých autech nechce většina české populace jezdit z plezíru nebo nostalgie. Stará auta kupují a jezdí v nich proto, že na nové prostě nemají. Víc než cokoliv jiného tak tato česká specialita připomíná pokutu z chudoby.

Kdo kupuje každé tři čtyři roky nové auto, je určitě v jiné finanční situaci než ten, kdo potřebuje dojíždět do práce ze vsi, kde jezdí autobus jednou ráno a podruhé ve středu odpoledne, a shání auto na inzerát za pár korun.

Zastánci ekovýpalného (prý nějací jsou, nepotkal jsem jediného) jej obhajují originální myšlenkovou konstrukcí: má odradit od koupě starého auta a nasměrovat lidi do autosalonů pro nová auta nebo mladší (a zákonitě také dražší) ojetiny. Realita je od logiky ministerského úředníka tradičně velmi daleko. Pokud ekodaň zdraží takové auto někomu, kdo na něj má šedesát tisíc, bude muset vybírat mezi ještě staršími vozy nebo takovými, které jsou v horším stavu. Pro ilustraci: na tři tisíce vyjde sada všech čtyř tlumičů na Škodu Fabii první generace, která právě splňuje ekonormu Euro 3. Takže místo nových tlumičů, kterými by výrazně přispěl k bezpečnosti nově pořízeného auta, zaplatí tři tisíce ministerstvu životního prostředí. A tři tisíce jsou pro někoho, kdo kupuje ojetinu za šedesát tisíc, často nezanedbatelná částka.

To se pak nelze divit, že průměrné stáří ojetin neklesá. Stát vybírá poplatky za převody ojetin od roku 2009, ale ke snížení průměrného stáří vozového parku opatření nevedlo. Naopak se od té doby zvýšilo o rok. Průměrně staré české auto je dnes čtrnáctileté (jen pro srovnání, třeba ve Francii teď vzrostl průměrný věk aut z 10,8 na 11,4 roku).

Celé to působí jako výsměch, hlavně v době, kdy se intenzivně řeší nereálnost ekologických norem, o které se celý systém ekopoplatku opírá.