Námořní přeprava je velikým znečišťovatelem životního prostředí, i když patří vzhledem k objemu přepraveného zboží k velmi efektivním způsobům přepravy (po moři putuje 90 % světového zboží). Lodní doprava vytvoří 1,5 procenta CO2 vytvořeného lidskou činností.
Uskupení 51 firem z této oblasti si toho je vědomo, jejich společné prohlášení uvádí, že námořní doprava vypouští do ovzduší více emisí skleníkových plynů (především CO2) než celé Německo. A to je šestým největším světovým producentem emisí.
Chybějící regulace
Seskupení firem a organizací, ve kterém figurují například Maersk, Scandlines, Unifeeder nebo sdružení jako Dánská či Belgická královská asociace vlastníků lodí, proto vyzývají Mezinárodní námořní organizaci (IMO), aby se začala o snižování emisí zajímat. Chtějí, aby na nadcházející schůzi Námořního výboru pro ochranu životního prostředí (MEPC), přijala IMO takové kroky, které povedou k výraznému snižování emisí v tomto dopravním odvětví.
Společné prohlášení připomíná, že neexistuje žádná legislativa, která by nutila rejdaře snižovat emise a že plány na zavedení emisního stropu pro odvětví byly shozeny se stolu relativně nedávno – v roce 2015. Přitom právě IMO má pravomoc zavést pravidla pro emise z námořní přepravy.
Zpráva IMO o emisích skleníkových plynů z roku 2014 navíc předpokládá, že emise z mezinárodní námořní přepravy stoupnou do roku 2050 o 250 %. Rejdaři to ale považují za neudržitelné. Firmy to zdůvodňují tím, že emise skleníkových plynů i škodlivin jsou celosvětově pod čím dál větším drobnohledem a že mnoho jejich zákazníků vyhodnocuje mimo jiné i dopad přepravy zboží na životní prostředí. Zákazníci sami tak požadují k přírodě šetrnější přepravu, jenže její zavádění je pro rejdaře finančně náročné.
„V nadcházejících letech budeme nadále pokračovat ve snižování produkce emisí CO2 abychom do roku 2020 dosáhli jejich relativního snížení o 60 %. Ale dostáváme se do bodu, kdy pro nás samotné bude další významné snížení velkou výzvou,“ říká ve společném prohlášení firem a organizací John Kornerup Bang ze společnosti Maersk. Tvrdí, že je zapotřebí globální regulace, aby i ostatní firmy v oboru byly ke snižování emisí motivovány.
Výzva, která volá po pravidlech pro globální emise ze světové lodní přepravy, přitom jistě nemá za úkol jen ochránit životní prostředí. V podstatě jde totiž o ochranu obchodních zájmů zúčastněných přepravců. Rejdaři, kteří aktivně snižují emise, totiž sice mohou mít výhodu v očích některých zákazníků, ale celosvětově jim konkurují firmy, které do snižování emisí neinvestují a tudíž mohou nabízet své služby levněji. A těm, kdo dobrovolně do ochrany životního prostředí investují, přijde tento stav neférový.
Lodě na zemní plyn
Že je zájem zákazníků opravdu různorodý, ukazuje nedávné rozhodnutí koncernu Volkswagen. Ten se i v rámci své omluvné kampaně za aféru Dieselgate rozhodl přistoupit k ekologičtější přepravě svých automobilů. Od roku 2019 tak bude na trasách mezi Evropou a Severní a Střední Amerikou používat k přepravě dvojici nových lodí, které namísto tradičního pohonu na mazut budou využívat zkapalněný zemní plyn (LNG). Tyto lodě, které bude pro VW exkluzivně provozovat přepravce Siem Car Carriers, sníží oproti těm současným emise CO2 asi o čtvrtinu, oxidů dusíku o necelou třetinu, emise částic o 60 % a emise oxidů síry eliminují téměř zcela.
Jenže dvě lodě s kapacitou 4 500 vozů jsou jen kapka v moři. Možné zavedení stejného pohonu i na dalších trasách zatím Volkswagen Group Logistics zvažuje. Důvodem je údajně hlavně infrastruktura pro doplňování paliva. Otázkou však budou jistě i ekonomické důvody. VW je přitom od roku 2014 členem takzvané Clean Shipping Network, v rámci které přepravci vyhodnocují efektivitu dopravy z hlediska dopadů na životní prostředí pomocí Clean Shipping Indexu (CSI). Ten umožňuje vzájemně porovnávat dopady různých tras a lodí na znečištění životního prostředí.
