Skupina odvážlivců z různých koutů celé České republiky, kteří jsou fandy dnes již legendárních "erek", se rozhodla vyzkoušet své stroje na jedné z nejvyhlášenějších vysokohorských evropských silnic, alpské Großglockner Hochalpenstraße.
Expedice odstartovala ze strakonického Velkého náměstí v pátek 22. července. Odpoledne se tam setkaly čtyři eRka a jedna Škoda 110 L.
19. srpna 2010 |
Kolona nablýskaných vozů zamířila přes Passau a Salzburg do rakouského městečka Viehhofen nedaleko Zell am See. V sobotu 23. července pak společně v mlze a dešti pokořili devadesát kilometrů známé alpské silnice se stoupáním deset až čtrnáct procent až k ledovci Großglockneru. Přes nepříznivé počasí dosáhli vrcholu Edelweißspitze v nadmořské výšce 2 571 metrů.
Technika vydržela
"Jako důležité se ukázaly i řidičské schopnosti a cit pro vůz všech účastníků," líčí člen expedice Vladislav Chalupa. "Poměrně velké množství modernějších aut mělo cestou viditelné problémy především s brzdovou soustavou, která se při necitlivém zacházení jejich řidičů během prudkých sjezdů nebezpečně přehřívala."
Většinu stoupáku na Grossglockner se jede na vytočenou dvojku. Jen v méně strmých pasážích řadí někteří trojku. "Průměrná spotřeba benzínu kolem sedmi litrů na sto kilometrů při přejezdech a deseti při stoupání v horách si nijak nezadala s moderními vozy," dodává Vladislav Chalupa. Ve stoupání po vyhlášené silnici budila kolona českých veteránů pozdvižení. Některá erka si ještě stěžovala, že je "moderní plechovky" brzdí.
Čtyřicetileté škodovky přežily celou výpravu bez jediného problému. Chladiče namáhání motorů uchladily a brzdy obávaná dlouhá a strmá klesání přežily. Šoféry škodováckých babiček nějaký dým od brzd nerozhodí, stačí mít trochu řidičského fištrónu a citu pro vůz.
Grossglockner Hochalpenstraße
Großglocknerská vysokohorská silnice spojuje rakouské spolkové země Salcbursko a Korutany. Postavili ji za rekordně krátkých pět let, slavnostně otevřena byla 3.8.1935. "Průměrná sněhová nadílka zde činí až 5 metrů, po 100 dní fouká bouřlivý vítr a po 250 dnů jsou hlášeny srážky. Průměrná roční teplota v nejvyšších partiích silnice je -3 °C, což odpovídá teplotním poměrům na Sibiři či v Grónsku," uvádí internetová encyklopedie wikipedia.
Grossglockner Hochalpenstrasse v číslechCesta je dlouhá 48 km (Ferleiten - Heiligenblut), najdeme na ní 26 číslovaných zatáček a překonává 1 748 metrů převýšení. Největší stoupání dosahuje 12 %, na odbočce k Edelweissspitze dokonce 14 %. Tento vrchol je zároveň nejvyšším bodem cesty - 2 571 m n. m. Z vrcholové plošiny přehlédneme najednou 37 vrcholů vyšších 3 000 metrů a 19 ledovců. Silnice je otevřená denně od začátku května do začátku listopadu. |
Na Grossglockner se také často vydávají testovat automobilky, Škodu nevyjímaje.
Nadmořská výška má na automobily podobný vliv jako na lidi. Čím výše se ocitnete, tím méně kyslíku je ve vzduchu, a dýchání se proto stává obtížnější. Pro vývojáře jsou alpské zatáčky dokonalou lokalitou pro horské zátěžové testy.
"Hodnotíme použitelnost na strmých horských silnicích z pohledu zákazníka. Grossglockner je k tomu ideální, zdejší silnice má velmi dobrý povrch," liboval si Bernd Herweling z vývojového střediska Fordu, který na Grossglocknerské silnici každý den najezdil 200 km nahoru a dolů když vyvíjeli nový Ford Focus.
Ve vysoké nadmořské výšce je vzduch mnohem řidší, takže motor se musí více snažit. Jede se většinou na dvojku nebo trojku, ale do nejostřejších vlásenek musí občas podřadit i na jedničku.
Testovací řidiči monitorují chladicí soustavu, teplotu chladiče i oleje. Cestou nahoru nejvíc trpí spojka a motor, při sjezdu jsou zase nejnamáhanější brzdy. Řada dopravních značek podél cesty proto upozorňuje řidiče, aby zařadili nižší rychlostní stupeň, brzdili tak motorem a šetřili brzdy.
Pro ně mívají automobilky připravenou ještě speciální zatěžkávací zkoušku. Auto musí ubrzdit jízdu z dlouhého prudkého klesání i se zapřaženým přívěsem. Více o testování aut na Grossglockneru čtěte ZDE
