Možná by ta válka slov nebyla tak vidět, ale oba pánové patří k největším osobnostem autoprůmyslu posledních desetiletí. Na ústech jim visí miliony zaměstnanců, akcionářů a ostatně i konkurentů. Nikdo nemá takové charisma a jen málokdo má tak vizionářské schopnosti. Oba jsou skvělí stratégové a vůdci, kteří umí ostatní přesvědčit, že jejich vize jsou správné. A šílenství k tomu občas i trochu patří. Vždyť i legendární Henry Ford byl pořádný despota.
Ferdinand Piëch v dobách, kdy šéfoval Volkswagenu, zdvojnásobil jeho obrat a ze ztráty jej obrátil k ziskům, v rukavičkách ale rozhodně nejednal. Už v roce 1994, kdy vládl koncernu VW teprve rok, napsali manažeři otevřený dopis šéfovi dozorčí rady Klausi Liesenovi. "Herr Doktor Liesen," začínal, "tuto společnost vede muž s psychopatickými rysy..." Své fanfarónské vize a nápady dotáhl Piëch do konce, i když na některé z nich doplácí VW dodnes.
Pomník, který si Piëch postavil za svého života: nejrychlejší sériové auto světa Bugatti Veyron
Na nejvyššího šéfa Fiatu Sergia Marchionneho (ale vlastně i na Piëcha) pasuje diagnóza workoholik. Vypráví se, že když se přesouval do vedení Fiatu z vedení finanční společnosti UBS, švýcarského mamuta SGS a funkcí v dalších společnostech, nosil u sebe šest telefonů Blackberry, za každou "štaci" jeden.
Ferdinand Piëch a Sergio Marchionne. Jeden je skvělý konstruktér a druhý tvrdý byznysmen. Jeden ohromoval svět svými megalomanskými projekty na přelomu století, druhý má ještě nějakých dvacet let na to, aby se vypořádal s obrovským úkolem, který si zadal: Musí naučit fungovat italskou a americkou automobilku dohromady. A ani jeden si nenechá ujít příležitost druhému přes média vzkázat něco kousavého.
Válka slov
Začalo to už loni, když Piëch občas utrousil poznámku o tom, že by se mu Alfa Romeo patřící koncernu Fiat hodila do nabídky značek Volkswagenu (kromě volkswagenů vyrábí také třeba audi, seaty, škodovky nebo lamborghini). Nezapomněl si přisadit, že je na tom Alfa špatně kvůli nevalnému řízení a že pod jeho vedením by se Alfě dařilo líp. Marchionne jen dokola opakoval, že značka na prodej není.
Letos na autosalonu v Detroitu italsko-kanadský manažer bydlící ve Švýcarsku vyrazil do protiútoku. Sergio Marchionne se nechal slyšet, že by Fiat měl zájem o podíl v MANu a Scanii, významných výrobcích nákladních aut, vlastněných Volkswagenem. Skvěle by se mu prý hodily k Ivecu.
Sergio Marchionne
Všichni zůstali opaření. Na otázku německých novinářů, jestli vtipkuje, Marchionne opáčil: "Je to stejný vtip, jako Piëchův pokus koupit Alfu Romeo." A ještě vyčinil jednomu novináři, že si dělá poznámky do bloku s logem Volkswagenu.
Ty vytrvalé útoky mají svůj smysl: posilují jednoho a v očích ostatních znejisťují pozici druhého. V češtině je na to i přísloví, na každém šprochu pravdy trochu. A na každou takovou poznámku umí rychle zareagovat i trh. Po prohlášení Marchionneho na adresu MANu a Scanie začaly akcie obou značek stoupat.
Piëch si nenechal ujít radost Marchionnemu odpovědět: "Automobilka, jejíž prodeje padají, by neměla zkoušet sahat na nejlepší značky nákladních aut v Evropě," vzkázal jedovatě přes Financial Times Deutschland.
Piëch by si ve svých 73 letech mohl užívat odpočinku a kochat se svými pomníky v podobě Bugatti Veyron a fascinující drážďanské manufaktury na Volkswageny Phaeton. A s potěšením z křesla předsedy dozorčí rady koncernu sledovat, jak se Volkswagen po krůčkách dere na pozici největšího výrobce aut světa. Jenže on raději výrazně promlouvá do vedení koncernu. A občas si rýpne do Marchionneho. Jak sup stále krouží nejen kolem Alfy Romeo, jedné z hodně churavých dcer Fiatu, zuby si prý brousí i na italské zlato Ferrari.
Fiat Grande Punto - právě s ním se Marchionnemu podařilo odstartovat vzestup značky
Nejnověji to mezi největšími automanažery na dálku zajiskřilo, když Marchionne v San Franciscu na konferenci mluvil o možných plánech do dvou až tří let spojit Fiat a Chrysler do jedné firmy se sídlem v Americe. "Dokud budu generálním ředitelem Chrysleru a Fiatu, nebude mít pan Piëch nikdy Alfu Romeo," reagoval na "folklórní" narážku, zda se nechystá prodej značky německému konkurentovi. "Ruce pryč. Řekl jsem mu to. Zavolám mu to a napíšu mu to e-mailem."
Manažer, kterého svět nezná jinak než v černém svetru (měl ho i u Obamy), pak ještě doporučil Piëchovi, aby se více zaměřil na řešení situace Seatu. Španělská značka je jedna z prvních neněmeckých akvizic Volkswagenu z doby ještě před tím, než mu vládl jako šéf představenstva Piëch. Nejprve vypadal nákup slibně, ale dnes je Seat pro koncern hodně prodělečným podnikem. "Já jsem určitě Seat nekoupil," řekl ironicky Marchionne. "Neumím říct, jestli je schopen ho pozvednout, ale měl by," dodal kousavě.
Starý a mladý lišák
Všechny ty narážky podle těch, co do světa byznysu vidí, znamenají jediné: oba jsou si stále jistější v kramflecích. Marchionne asi opravdu zvládne postavit na nohy Chrysler a spojit ho s Fiatem. Piëch zase potvrzuje, že není na svém místě pro ozdobu.
Marchionne to má ale v dlouhodobém výhledu horší. Piëch se už jen dívá, jak prodeje Volkswagenu rostou. Marchionneho čekají ještě roky práce. Hlavním úkolem je zvýšit efektivitu italských továren Fiatu: "Fiat by udělal nejlíp, kdyby odešel z Itálie," nechal se loni slyšet. Jediná továrna v Polsku, kde se vyrábí asi nejlepší fiat dneška, malá panda, je podle něj produktivnější než všechny italské.
Marchionne se narodil v italském Chieti a když mu bylo 14, rodina odešla do Kanady. Sergio má italské i kanadské občanství, žije ve Švýcarsku a když nelétá tryskáčem přes Atlantik, jezdí do práce do Turína svými ferrari, maserati a občas i vzácnou Alfou Romeo 8C Competizione. Vystudovaný právník pracoval jako daňový specialista a prošel úspěšně vedením několika společností. Fiat je jeho první zkušeností s autoprůmyslem.
Je usměvavý, působí mile, je ale taky přísný a netrpělivý. Když v červenci 2004 přebíral vedení Fiatu, udělal mezi manažery radikální čistku. Často promlouvá přímo k zaměstnancům. V Detroitu má kancelář vedle vývojového oddělení Chrysleru. Milovník vážné hudby se k autobyznysu dostal víceméně náhodou. Kdyby v roce 2003, kdy nastoupil do Fiatu, byly v problémech pekárny, možná by dnes úspěšně velel třeba jim. Takhle přišel na to, že umí dobře prodávat auta.
To Ferdinand Piëch měl svou kariéru nalinkovanou od kolébky. Dědečkem Ferdinanda Karla Piëcha je totiž sám velký Ferdinand Porsche. Po něm pravděpodobně zdědil i technické myšlení.
Ferdinand Piëch
Začínal jako konstruktér u Porsche, a když pak přebral vedení Audi, stejně koukal vývojářům na rýsovací prkna. Pod jeho vedením vzniklo legendární Audi Quattro. On přišel do Audi s nápadem stavět pětiválce. Mimochodem než přešel z Porsche do Audi, založil malou konstrukční kancelář, která vyvinula řadový pětiválcový diesel pro Mercedes-Benz.
Nech brouka žít
Když v roce 1993 převzal vedení celého koncernu VW, začala éra velkých vizí. Právě Piëch nakoupil Lamborghini a oživil Bugatti. Vymyslel si taky, že Volkswagen bude vyrábět luxusní manažerský Phaeton, který se ale nikdy ani nepřiblížil úspěchům těch, na které mířil (BMW 7, Mercedes-Benz S). Prosadil vývoj "litrového" konceptu, s kterým dojel v roce 2002 z Wolfsburgu do Hamburku na setkání s akcionáři se spotřebou 0,89 litru na sto kilometrů. Tehdy to vypadalo jako drahé plácnutí do vody, dnes Volkswagen tuto ideu oprašuje (více ZDE).
A představil nového brouka (v Evropě propadák, v USA úspěch). Asi chtěl být jako jeho děda, který Hitlerovi postavil prvního volkswagena.
V roce 1993, kdy se o novém broukovi rozhodovalo, vidělo mnoho manažerů malé stylové auto jako hračku, kterou si automobilka nemůže dovolit. "Jeden z odpůrců, šéf výzkumu a vývoje Ulrich Seiffert došel tak daleko, že dva týdny před Piëchem ukrýval první model v životní velikosti," popisoval celou situaci magazín BusinessWeek v roce představení nového brouka v říjnu 1998. Nový brouk žije dodnes a za pár týdnů se představí nová generace.
VW New Beetle
Asi nejkurióznější je historie nákupu Bentleye. Piëch totiž původně koupil tradiční britské značky Rolls-Royce a Bentleye dohromady. Jenže se objevily problémy s používáním jména Rolls-Royce. Práva na ně nakonec dostalo BMW a Piëchovi zbyla značka Bentley a továrna v Crewe. Však taky když veteránisti shánějí díly na staré rollsy, musí se ptát ve Volkswagenu. Piëch po téhle blamáži sice tvrdil, že chtěl jen značku Bentley, ale nikdo mu to moc nevěří.
A ještě jedna ilustrace schopností tohoto mazaného lišáka, o kterém prý spolupracovníci jednou prohlásili, že "ani jeho vlastní žena neví, co udělá za deset minut". V roce 1972 odešel z Porsche také kvůli tomu, že začala platit dohoda rodin Piëchů a Porsche, že nikdo z rodin nemůže zastávat funkci ve vedení značky. Tak šel k Audi, patřící Volkswagenu, který taky pomáhal budovat jeho dědeček. Jedním z hlavních podílníků Volkswagen Group je ovšem Porsche Holding, proto je Piëch taky šéfem představenstva VW. A to teď pracuje na převzetí značky Porsche.
