Pro stavbu automobilu podle svých představ se Marzottovi podařilo získat designéra Sergia Reggianiho a karosárnu Carrozzeria Fontana. Unikátní coupé vycházelo z Ferrari 166 MM/212 Export a díky svému neobvyklému vzhledu získalo přezdívku „Uovo“ (italsky vajíčko).
Oproti originální verzi má vajíčko aerodynamicky přepracovanou karoserii z hliníkové slitiny podobné duralu, připevněnou na konstrukci z odlehčených trubek. Úpravy umožnily ušetřit až 90 kilo z původní váhy.
Jako motor si Giannino vybral vidlicový dvanáctiválec o objemu 2,6 litru z modelu Ferrari 212 Export, který vybavil třemi karburátory Weber. Celkový výkon tak dosahoval hranice 185 koní.
Původní záměr vybavit nový vůz originálním chladičem z Maranela ale nevyšel, doručení zásilky továrna neustále odkládala, proto bylo rozhodnuto vyrobit chladič vlastnoručně. Neočekávaná změna zvedla přední část automobilu téměř o 15 centimetrů a stala se jedním z nejvýraznějších prvků krásného vajíčka.
Změnila se i pozice jezdce, který v upraveném automobilu sedí více vzadu pro lepší ovladatelnost v zatáčkách.
Když byl přestavba vozu hotová, bylo na čase se pochlubit přímo v továrně v Marranelu, kam Giannino Marzotto vyrazil společně se svým bratrem. „Commendatore“ Ferrari ale nebyl jejich výtvorem vůbec nadšený a neprojevil o něj žádný větší zájem.
Marzotto se svým autem nastoupil do několika závodů, ale na počátcích ho provázely technické problémy a ze soutěží Giro di Sicilia a Mille Miglia v roce 1951 musel odstoupit. Vítězství zaznamenal až v závodě Coppa della Toscana.
V roce 1954 vůz odkoupil Američan Ignacio Lozano, který s ním ve stejném roce nastoupil do několika závodů ve Spojených státech. Vajíčko pak v USA několikrát změnilo majitele a zpátky do Evropy se vrátilo až v roce 1986, kdy ho odkoupil anonymní sběratel z Milána.
Letos se unikátní veterán po 30 letech opět objeví na veřejnosti v kalifornském Monterey v letní aukci RM Sothebys. Znalci odhadují, že by se prodejní cena mohla pohybovat až kolem 5,5 milionu dolarů (142 milionů korun).