Ferrari 365 GTB/4 Daytona Shooting Brake

Ferrari 365 GTB/4 Daytona Shooting Brake | foto: Hemmings

Autofotka týdne: Vzácný kombík Ferrari měl vozit nalovené lišky

  • 27
Ferrari 365 GTB/4 přezdívané Daytona je krásné auto samo o sobě. Sporťák z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století existuje i v jednom velmi neobvyklém exempláři. Britské kombi je krásné a velmi neobvykle řešené. Hon na lišku, pro který je určené, je dnes ale zakázaný. A tak cestuje po sbírkách boháčů.

Daytona s číslem 805 (z celkového počtu 1 284 vyrobených kusů) vyjela z fabriky v roce 1972 jako "obyčejné" kupé Ferrari 365 GTB/4 v červené barvě a s černým koženým interiérem. Auto putovalo za oceán do dealerství Chinetti-Garthwaite ve Filadelfii. Po dvou letech však bylo odesláno do Británie k firmě Panther Westwinds, která se specializovala na stavbu karoserií.

Britský úpravce se pustil do zásadní přestavby podle návrhu Luigiho Chinettiho juniora a nezávislého automobilového designéra Gena Garfinkleho. Důvodem přestavby bylo přání realitního magnáta Boba Gittlemana, který si přál něco speciálního. Prodejce mu rád vyhověl.

Z původní daytony toho na první pohled mnoho nezbylo. Bez změn zůstaly jen A sloupky a přední kapota. Silueta razantně přestavěného auta připomínala daytonu jen v přední části, ale i tam došlo k mnoha změnám.

Nízká maska originálu zůstala, ale u Panther Westwinds předek ještě zostřili tím, že vypustili nasávací otvor pod světly včetně krátkých nárazníků a přesunuli ho do seseknutého spodního spoileru. Hrana přední masky je u upravené daytony hladká a po celé šířce ji lemuje pás pozičních světel a blinkrů. Původní masivní blinkry daytony z upraveného kombi zmizely, naopak výklopná světla zůstala.

Úpravy předních partií jsou ovšem proti změně zbytku auta ještě velmi mírné. Za dveřmi dvoumístného kokpitu se dozadu auto změnilo z kupé na kombi, respektive přesněji řečeno na takzvaný shooting brake. To byl v té době poměrně populární typ karoserie kombi pro třídveřové vozy, tedy jakési stylové kombi-kupé.

Ferrari 365 GTB/4 Daytona Shooting Brake

Vzpomenout můžeme upravené modely Aston Martin DB5, DB6 nebo kultovní Volvo P1800 ES. Dnes se tento typ karoserie vrací do módy, ať už ve spíše hatchbackové stylizaci Volva C30, nebo dokonce u Ferrari FF a v mnoha konceptech. Styl shooting brake drží i Mercedes CLS, který však má pětidveřovou karoserii.

Ale zpět k upravené daytoně. Styl karoserie byl tehdy na Ferrari zcela atypický, jenže upravený vůz byl atypický i v rámci aut s karoserií shooting brake. Zadní stěna je celá prosklená, takže je zcela odhalen zavazadlový prostor s dřevěnou palubou. Pohled na záď je opravdu impozantní.

Ferrari 365 GTB/4 Daytona Shooting Brake

Jenže zadní stěna není otevírací, je v karoserii pevně připevněná. Aby se pasažéři k poměrně velkému kufru dostali, vymysleli designéři velmi netradiční řešení. Velká boční okna zasahující až do střechy jsou totiž vyklápěcí. Do kufru se tak může z obou stran, ale na převážení velkých věcí to nebude. Ale to u daytony stejně není důležité, zde hraje hlavní roli vzhled.

Shooting Brake

První byl Aston Martin

Se svým aston martinem byl sir David Brown nadmíru spokojený. Jednu nectnost ale jeho DB5 přeci jen měl, byl mu příliš těsný pro potřebné lovecké nádobíčko a psy, když vyrážel s přáteli na lov lišek. Čtyřnozí stopaři navíc ohryzávali kožené čalounění sedadel.

Psal se rok 1965 a sir Brown, který automobilku koupil v roce 1947 na základě inzerátu uveřejněného v Timesech, svolal vedení automobilky. Na schůzku přišel se svým labradorem, nechal ho vyskočit na jednací stůl a řekl: "Postavte mi něco, do čeho se vejde." Když Shootihg Brake viděli ostatní zákazníci, zatoužili po něm také. Výrobce však měl plné ruce práce s produkcí "obyčejných" DB5 a proto David Brown domluvil výrobu loveckých aston martinů u karosárny Harold Radford na západě Londýna.

Samotná technika auta se nezměnila. Pod přední kapotou je osmiválec o objemu 4,4 litru a s velmi impozantním výkonem 263 kW. Motor je s koly zadní nápravy spojen pětistupňovou manuální převodovkou, která je pro ideální rozložení hmotnosti umístěna vzadu.

Auto není z dnešního pohledu těžké, základní daytona váží přibližně 1 200 kilogramů, takže nepřekvapí špičková dynamika. Auto se rozjede až na 280 kilometrů za hodinu a na stovku dokáže zasprintovat za zhruba 5,5 sekundy. To jsou i na dnešní dobu špičkové parametry, na dobu vzniku přímo snové.

Unikátní kupé-kombi má zcela upravený i interiér. Zčásti se z černého změnil na béžový a především zaujme dřevem obložená palubní deska.

Raritní auto se za 40 let života (po přestavbě) toulalo více po sbírkách movitých majitelů než po silnicích. Podle posledních údajů má najeto jen něco málo přes čtyři tisíce mil, tedy asi 6 500 kilometrů. Auto má hodnotu okolo 500 tisíc dolarů, což je částka, za kterou se prodávají i obyčejné daytony. Ale je to jen odhad, protože je to rarita, jejíž cenu lze určit jen obtížně.