Značka Aero sice přežila do dnešních dnů jako výrobce bojových letounů ve Vodochodech u Prahy, ale s někdejší čtyřkolovou legendou už nemá nic společného.
Aerovka červená ulicí uhání... zpívalo se dokonce i v jedné známé písničce.
Předcházela letadla
Jeden z nejslavnějších československých osobních automobilů dostal označení Aero 662. Byl to vlastně druhý typ této značky, který se od prvního lišil silnějším dvouválcovým motorem a řadou dalších zlepšení. V letech 1931 až 1934 údajně vzniklo 2615 exemplářů Aero 662. Ovšem celkem řada malých vozíků shodné koncepce (tedy typy 500, 662 a 1000) přesáhla 4210 vyrobených automobilů.
Na první pohled se příliš nelišily, hlavní rozdíly byly pod kapotou. Pětistovka měla jen půllitrový jednoválec, tisícovka naopak ještě silnější dvouválec, který se pak uplatnil v typu 30 s pohonem předních kol.
 |
| AERO 1000 Tato verze měla dvoudobý kapalinou chlazený dvouválec, ještě silnější než model 662, karosářsky se však všechny tři aerovky lišily minimálně |
Vzniklo nepřeberné množství leteckých konstrukcí, které vyvrcholily moderními dolnoplošníky. V roce 1921 pražský advokát Vladimír Kabeš vyplatil podíly svých partnerů a jeho rodina se stala výlučným vlastníkem firmy Aero -továrna letadel Dr. Kabeš.
Letecká výroba však sama nemohla továrnu uživit. Proto se Vladimír Kabeš poohlížel po doplňkovém programu a nalezl jej nejen ve stavbě karoserií podle vzoru Weymann (dřevěná kostra potažená koženkou), ale i v produkci originálních automobilů značky Aero.
Ferrari z Prahy
Prvním typem auta byl jednoválec Aero 500, typický malý vůz své značky, později vyráběný rovněž s většími dvouválcovými motory. Získal přezdívku „cililink“ podle charakteristického zvuku při spouštění motoru. Pražská továrna s ním v roce 1929 zahájila útok na klientelu pod heslem - malý vůz na velké cesty.
Měl pouze jednodveřovou karoserii (dveře byly na levoboku) svařenou z ocelového plechu; jízdní vlastnosti zlepšovalo uložení motoru vpředu a převodovky až u poháněných zadních kol (toto řešení dnes používá např. supersportovní ferrari). Vylepšený vozík Aero 662 s dvouválcovým motorem stejného objemu, jako je jeho typové označení, už dostal dveře na obou bocích.
V jednoduchosti je nejen krása, ale také spolehlivost. Ostatně dvoudobé motory (lidově přezdívané dvoutakty) patří k těm nejjednodušším. A tak lidé aerovky opravovali vlastními silami, stejně jako později trabanty. V tom možná tkví kouzlo jejich dlouhověkosti, i když to rozhodně nebyly špatné vozy. Byly téměř nezničitelné. Zářily ovšem i sportovními výkony. Zejména Bohumil Turek se stal hvězdou pro své dálkové jízdy a úspěšnou účast v Rallye Monte Carlo 1934. Dnes jsou malé aerovky snem sběratelů historických vozidel. Jejich kouzlo objevili také v zahraničí.
 POJEM Aerovka pětistovka, která stála na samém počátku výroby proslulé řady 662, měla jen půllitrový jednoválec. Dodnes je však jedním z nejoblíbenějších veteránů a je i ozdobou každého srazu sběratelů starých aut. |
