Ferrari z Prahy: AERO 662 Cililink

  • 9
Nesl firemní označení Aero 662. Jeden z nejslavnějších československých osobních automobilů. Je až neuvěřitelné, že ještě v sedmdesátých letech patřily aerovky k nejpopulárnějším automobilům na našich silnicích, přestože poslední vyjely z pražské továrny v roce 1947.

Značka Aero sice přežila do dnešních dnů jako výrobce bojových letounů ve Vodochodech u Prahy, ale s někdejší čtyřkolovou legendou už nemá nic společného.

Aerovka červená ulicí uhání... zpívalo se dokonce i v jedné známé písničce.

Předcházela letadla
Jeden z nejslavnějších československých osobních automobilů dostal označení Aero 662. Byl to vlastně druhý typ této značky, který se od prvního lišil silnějším dvouválcovým motorem a řadou dalších zlepšení. V letech 1931 až 1934 údajně vzniklo 2615 exemplářů Aero 662. Ovšem celkem řada malých vozíků shodné koncepce (tedy typy 500, 662 a 1000) přesáhla 4210 vyrobených automobilů.

Na první pohled se příliš nelišily, hlavní rozdíly byly pod kapotou. Pětistovka měla jen půllitrový jednoválec, tisícovka naopak ještě silnější dvouválec, který se pak uplatnil v typu 30 s pohonem předních kol.

AERO 1000 Tato verze měla dvoudobý kapalinou chlazený dvouválec, ještě silnější než model 662, karosářsky se však všechny tři aerovky lišily minimálně
Značka Aero loni oslavila hned dvě výročí, a to 85 let od založení a 75 let od započetí výroby automobilů. V lednu 1919 založili pánové Kouřil, Merta a Kabeš továrnu Aero pro opravy a výrobu letadel. Začínali produkcí licenčních cvičných dvouplošníků Ae-01, ale už v létě 1920 zahájili vývoj první československé stíhačky Aero Ae02.

Vzniklo nepřeberné množství leteckých konstrukcí, které vyvrcholily moderními dolnoplošníky. V roce 1921 pražský advokát Vladimír Kabeš vyplatil podíly svých partnerů a jeho rodina se stala výlučným vlastníkem firmy Aero -továrna letadel Dr. Kabeš.

Letecká výroba však sama nemohla továrnu uživit. Proto se Vladimír Kabeš poohlížel po doplňkovém programu a nalezl jej nejen ve stavbě karoserií podle vzoru Weymann (dřevěná kostra potažená koženkou), ale i v produkci originálních automobilů značky Aero.

Ferrari z Prahy
Prvním typem auta byl jednoválec Aero 500, typický malý vůz své značky, později vyráběný rovněž s většími dvouválcovými motory. Získal přezdívku „cililink“ podle charakteristického zvuku při spouštění motoru. Pražská továrna s ním v roce 1929 zahájila útok na klientelu pod heslem - malý vůz na velké cesty.

Měl pouze jednodveřovou karoserii (dveře byly na levoboku) svařenou z ocelového plechu; jízdní vlastnosti zlepšovalo uložení motoru vpředu a převodovky až u poháněných zadních kol (toto řešení dnes používá např. supersportovní ferrari). Vylepšený vozík Aero 662 s dvouválcovým motorem stejného objemu, jako je jeho typové označení, už dostal dveře na obou bocích.

V jednoduchosti je nejen krása, ale také spolehlivost. Ostatně dvoudobé motory (lidově přezdívané dvoutakty) patří k těm nejjednodušším. A tak lidé aerovky opravovali vlastními silami, stejně jako později trabanty. V tom možná tkví kouzlo jejich dlouhověkosti, i když to rozhodně nebyly špatné vozy. Byly téměř nezničitelné. Zářily ovšem i sportovními výkony. Zejména Bohumil Turek se stal hvězdou pro své dálkové jízdy a úspěšnou účast v Rallye Monte Carlo 1934. Dnes jsou malé aerovky snem sběratelů historických vozidel. Jejich kouzlo objevili také v zahraničí.

POJEM Aerovka pětistovka, která stála na samém počátku výroby proslulé řady 662, měla jen půllitrový jednoválec. Dodnes je však jedním z nejoblíbenějších veteránů a je i ozdobou každého srazu sběratelů starých aut.