Zbrojení na sezonu kabrioletů. Barchetta je nestárnoucí italská sexbomba

Holku dnes sbalíte spíš na facebookové hlášky než na auto bez střechy. Teplé dny však občas některého automobilového romantika nalákají k činu. Koupit si kabriolet s nástupem sezony je typický jarní nápad. Jenže nový si může dovolit jen málokdo, takovou investici si většina řidičů nechá pro praktičtější rodinný vůz.

Nabízí se tedy výběr na trhu s ojetými vozy. Zajímavým tipem je Fiat Barchetta; i přesto, že patří k nejlevnějším na trhu, nadělá spoustu parády.

Dvoumístný Fiat Barchetta vyjel v roce 1995 vybavený klasickou plátěnou střechou, která se ovládá ručně. Za technický základ posloužil Fiat Punto první generace, to znamená pohon předních kol. Pro ostré svezení měl v těch dobách Fiat v nabídce Fiat Coupé (a vůbec nevadilo, že to byla taky předokolka), barchetta je prostě hlavně „dolce vita“ kabrio.

Retro design je zárukou nestárnoucího vzhledu, a tak automobil z poloviny devadesátých let zaujme i dnes. Vůz se vyráběl až do roku 2004, od roku 2002 s několika úpravami. Ty si přízeň zrovna nezískaly a jsou více ceněny starší exempláře původního vzhledu a s motorem nepoznamenaným přísnější Euro normou, která modernizované vozy okradla o krásný sportovní zvuk.

Novější automobily místo něj dostaly třeba třetí brzdové světlo, tvořící jakousi ploutev na víku zavazadelníku, což zrovna moc parády nedělá. Pozměněna byla také příď vozidla, v interiéru se objevil nový volant, čalounění, rámečky budíků či audio přehrávající MP3 a využívající dvojici subwooferů.

Očima experta

Jindřich Topol, manažer AAA AUTO

Líbivý Fiat Barchetta trápí podobné neduhy jako další vozy podobného stáří, i když lze narazit i na opravdu zachovalý kus skutečného fandy, který se o barchettu uměl postarat. Při výběru auta věnujte pozornost zejména stavu brzdového systému. Zvlněné brzdové kotouče nepředstavují žádnou výjimku. Poměrně často se vyskytuje koroze výfuku, objevit se mohou také vůle na přední nebo i zadní nápravě.

Pozor na pravidelnost běhu pohonné jednotky! Motor může být zanesený karbonem, takže nastražte uši. Zvuk musí vydávat přirozený a pravidelný. Nepříjemnou závadou může být porucha dobíjení nebo imobilizéru. Řadu barchett trápí únik motorového, ale i převodového oleje.

Samostatnou kapitolou je střecha. Důkladnou prohlídku si zaslouží nejen samotná látka – zejména v oblasti kloubů konstrukce, ale i konstrukce střechy samotné a její okénko. To je běžně poškrábané, ale prasklé by rozhodně být nemělo. Vyzkoušejte bezvadný chod zámků střechy i dovírání víka prostoru pro složenou střechu, zda po zabouchnutí dobře docvakne. Nenechte se překvapit, pokud mezi bezrámovým sklem dveří a střechou bude za deště kapat voda do interiéru. U barchetty je to spíš vlastnost než závada.

V každém případě interiér v retro stylu ladí s tvary karoserie, ať už je řeč o původním, nebo modernizovaném voze. Jen škoda, že u původního volantu nebylo použito odolnějšího plastu na jeho střed. Ten se totiž může lehce deformovat vlivem slunečního záření. Stylová palubní deska ale lahodí oku, stejně jako pohodlná sedadla s výborným bočním vedením těla uchvátí na klikatých okreskách.

Kufr zvětší stylová zahrádka

Plátěná střecha roadsteru se skládá do prostoru za sedadly, který je oddělený od kufru a má i své samostatné víko. Samotný nevelký zavazadlový prostor nabídne objem 165 litrů. To určitě není mnoho, na druhou stranu se bavíme o roadsteru, tedy vozidlu pro volný čas, u něhož je na prvním místě zábava za volantem a ne schopnost přepravovat hromadu zavazadel. Kdo by však i přesto chtěl odvézt více, může se poohlédnout po originálním nosiči zavazadel, jenž se montuje na víko kufru.

Znatelně horší než malý zavazadlový prostor je absence odkládacích míst v interiéru. Nenajdete zde ani držáky nápojů. Jen malé kapsy ve dveřích, do nichž se toho moc opravdu dát nedá.

Pokud se smíříte s tím, že když dostanete chuť na kafe, tak musíte zastavit třeba u pumpy a vypít si ho v klidu tam, zjistíte, že o to více se můžete věnovat kladům vozu.

Řeč je především o jízdě s modrým nebem nad hlavou. V případě Fiatu Barchetta to může být i pořádně žhavé svezení, protože jeho podvozek plně koresponduje s charakterem auta a zábavu za volantem si tak můžete vychutnávat plnými doušky. Ostatně stejně jako exhibiční loudání se ulicemi měst, okukování minisukní a chytání bronzu na semaforech.

Pokud budete mít vůz vyrobený před modernizací, nadchne vás i krásným zvukem a skvělým zátahem motoru, ten měl od začátku do konce čtyři válce a 1,8 litru. O říz přišel při modernizaci, kdy byl utlumen z důvodu nástupu přísnější emisní normy. Odezva na sešlápnutí plynového pedálu je proto lepší u původního provedení. Zejména v tomto případě platí, že barchetta je zkrátka všechno, jen ne nudná.

Aby dobře sloužila a přinášela majiteli jen radosti, jsou to někdy pěkné starosti. Řadu vozů trápí únik oleje z motoru nebo převodovky. Někdy je to už na přetěsnění. Motor může olej také nadměrně spalovat, proto při výběru vozidla věnujte pozornost zabarvení výfukových plynů. Důležitá je kvalita pohonných hmot, více než jinde lze doporučit používání kvalitních aditiv. Motor o výkonu 96 kW totiž trpí na usazování karbonu, takže rozhodně nepodceňte nepravidelný volnoběh. Od takového auta raději pryč a hledat jinde.

Karoserii znatelně ovlivní bourání

Při výběru auta také pozor na bouračky. Karoserie roadsteru se i normálně znatelně kroutí v zatáčkách z důvodu absence pevné střechy. Po vážnější nehodě se tak snadno může stočit „do vrtule“ a rovnané auto už nikdy nebude mít jízdní vlastnosti jako dříve.

Při výběru automobilu si ověřte, jak zapadá střecha do zámků v rámu čelního skla a vyzkoušejte si její zajištění. Po pořízení vozu střechu důkladně opečovávejte, pozornost věnujte i kloubům její konstrukce, které by měly být čisté a lehce namazané. Promazat si zaslouží také mechanismus zámků víka prostoru pro uložení střechy. Fiat Barchetta je prostě starší automobil a navíc roadster, který je citlivější na okolní vlivy než vůz s uzavřeným interiérem. Pokud se však o něj budete dobře starat, přinese vám mnoho radosti.

Zkušenosti majitele

Fiat Barchetta r.v. 1996

Pořízením barchetty jsem si v podstatě splnil dětský sen. Když jsem se rozhodoval o pořízení druhého automobilu, věděl jsem, že jediné kritérium bude kromě příznivé ceny ještě radost z jízdy. Mou snahou nejprve bylo sehnat Fiat Coupé Turbo, ale prohlídka několika exemplářů doslova v zoufalém stavu mne nakonec téměř vzala chuť jakékoli auto kupovat. Když jsem jednoho slunného dne už prakticky rezignovaně bloumal po prodejní ploše jednoho autobazaru, najednou tam stála.

To auto mě ihned uchvátilo. Každá jeho křivka, každý tvar je prostě důkazem dokonalosti italské designérské školy. Už jsem věděl, že domů pojedu o 60 000 korun lehčí, ale s úsměvem od ucha k uchu.

S trochou nadsázky musím říct, že tohle auto je sice z poloviny devadesátých let, pocitově je to však takové retro, že jej dokáže vytvořit snad jen Fiat. No řekněte sami: střechu sundáváte ručně, motor má ve vyšších otáčkách doslova uchvacující zvuk a na pohyb plynového pedálu reaguje s ochotou, jakou znají jen starší agregáty nepřidušené emisními normami.

A co víc, když mě hned druhý víkend na vyjížďce překvapil déšť, retro pocit dosáhl naprostého vrcholu. I přes nataženou střechu jsem se totiž cítil jako pod sprchou, jak do vozu pršelo. Na barchettu nedám dopustit. Za jejím volantem ještě poznáte, co auto dělá. Zkrátka ji musíte řídit.