Vrakoviště Bastnäs na švédsko-norské hranici bylo dříve autobazarem. Norové

Vrakoviště Bastnäs na švédsko-norské hranici bylo dříve autobazarem. Norové byli chudší, proto si do Švédska jezdili pro ojeté vozy do bazarů a těm se u hranice dařilo. | foto: Vladimír Cettl

Na švédském vrakovišti se rozpadají stovky veteránů. Ústečan je nafotil

  • 10
Fotograf pohřebišť starých aut Vladimír Cettl byl ve Švédsku na místě, kde navždy odpočívá tisíc vraků z 50. až 80. let. Dojel tam ve stařičké Škodě 100. Výběr nejzajímavějších snímků nyní vystavil v kavárně Café Max v Ústí nad Labem. Výstava se jmenuje Ticho švédských vrakovišť, stejně jako kalendář, který ze snímků vznikl.

Cettl na výpravu vyrazil na konci září a během necelých dvou týdnů nafotil po cestě hned několik velkých evropských vrakovišť aut z 50. a 60. let dříve, než vozy pohltí divoká příroda. Největší a neznámější odkladiště starých vozů na světě se jmenuje Bastnäs a leží na mýtině u hranic s Norskem.

"Švédi jsou patrioti, je tam minimálně tisíc vraků, hlavně volv a saabů z 50. až 80. let. Dříve to byl autobazar. Norové byli chudší, proto si do Švédska jezdili pro ojeté vozy do bazarů a těm se u hranice dařilo," líčí Cettl historii vzniku vrakoviště.

Dojet k němu znamenalo urazit přes čtyři tisíce kilometrů. "Stojí to za to. Já se tam potkal s Němci a Švýcary, kteří tam také fotili a točili film," popsal Cettl.

Vrakoviště proto má svůj řád. Každý smí na soukromý pozemek přijít, fotit, filmovat, otevírat auta i si do nich vlézt, ale nikdo si nesmí nic odnést. Všichni to prý dodržují.

Stovky kilometrů denně "stovkou"

Cettl ve Švédsku každý den urazil 250 až 500 kilometrů.

"Tam nahoře se vzdálenosti počítají jinak. Ke druhému největšímu vrakovišti Ryd u městečka Tyngs Ryd to bylo 500 kilometrů. Jednou jsem musel objet jezero velké jako celý náš kraj. A když si chcete dát kafe nebo se jít najíst, je to do nejbližší hospody třeba 50 kilometrů. V každé švédské vesnici je kostel, ale hospoda ne, ty jsou jen ve městech," vypráví cestovatel.

S sebou proto vezl nejen 30 kilogramů náhradních dílů a nářadí pro svou Škodu 100, kterou sám renovoval pět let, ale i zásoby potravin a pití. Marně se ale těšil na ryby a švédské speciality.

"Většinu restaurací vlastní cizinci. Dáte si tedy kebab, pizzu, hamburger. Až sběratel tatrovek Janerik Nilsonn mě konečně vzal na rybu," smál se Cettl.

Letos Cettl plánuje vyrazit za vraky na Slovensko

Největším překvapením pro něj prý bylo, že Škoda 100 všechny útrapy vydržela bez jediného karambolu. "A největší trefa byla, že jsem si na cestu pořídil holinky a žlutou pláštěnku. Téměř neustále pršelo," pochvaloval si Cettl.

Na cestě potkal i sběratele Svena Liljequista, který kdysi provozoval benzinku a dnes má z historické pumpy Shell automobilové muzeum.

Po cestě na sever Cettl letos zvažuje výlet za vraky na Slovensko. V Bratislavě má také právě nyní dvě výstavy. Jednu v muzeu dopravy, druhou v galerii Alizé.

"Tam je trhákem fotografie vraku prvního auta Karla Gotta. Byl to Ford Transit a dodnes stojí na zahradě ve Stvolínkách," dodává Cettl.