Nevím, jestli dojedu, ale jde přece o výlet | foto: Radek Miča

Hadrolet žije. Vzniká nový model velorexu

  • 16
Na pět desítek vozítek velorex se o víkendu prohánělo po Blansku. Majitelé takzvaných hadroletů se přijeli se svými miláčky pochlubit již po patnácté.

Kromě obhlížení jednotlivých kousků a debatování nad nimi měli účastníci možnost potkat i jednoho z nejpovolanějších velorexových fandů. Do Blanska totiž dorazil Mojmír Stránský z České Třebové, který spolu se svým bratrem Františkem v roce 1942 proslulou tříkolku vynalezl.

"Na automobil tehdy běžný člověk neměl peníze, motorka zase byla nestabilní, hledali jsme proto co nejlevnější a nejlehčí stroj, v němž by na člověka nepršelo,“ popisuje začátky dvaaosmdesátiletý muž.

"Dali jsme si za úkol, že vůz nesmí být těžší než sto kilo, používali jsme proto bicyklové a motocyklové součástky, plátěnou střechu jako u letadel. No a vozidlo bylo na světě,“ vysvětluje Mojmír Stránský.

Nadšený konstruktér a vynálezce celé řady dalších novinek, například ručního ovládání automobilu pro invalidy, ale nepolevuje ani nyní. Připravený má nový prototyp hadroletu, zvýšenou a pohodlnější verzi.

"Problémy budou jen s čínskou konkurencí, plánuji se proto s Číňany předem domluvit a vyrábět s nimi, jen tak nás nepoloží,“ dodává.

Mezi nejvíc obdivovaná autíčka patřil o víkendu model Jiřího Řezníka z roku 1954. "V sedmnácti jsem jezdil na motorce, vadilo mně ale, že na ní člověk zmokne. Auto jsem si pořídit nemohl, tak jsem si koupil velorex,“ popisuje začátky jednatřicetiletý Řezník.

Na svůj stroj nedá ani dnes dopustit. Ale dodává, že koho nebaví řešit technické problémy a v garáži při opravách a vysprávkách trávit několik hodin týdně, pro toho trojkolky s motorem nejsou.

"Mnohdy sice člověk neví, jestli s velorexem dojede tam, kam plánuje, vše ale hodně závisí na přípravě. Osobně jsem ale neměl problém s velorexem zásobovat celou hospodu a vozit v autě i osm bas piv najednou,“ brání tříkolky.

"Teď jsme se zase vrátili z expedice Dolomity 2006, kdy jsme za týden ujeli dva tisíce kilometrů a zdolali třeba i druhý nejvyšší italský průsmyk v nadmořské výšce skoro tři tisíce metrů,“ vychvaluje velorex Řezník.

"Ať s ním jedete kamkoliv, není to pouhá jízda, vždy je to výlet. Můžete sundat střechu, nikam se moc nespěchá, máte čas se kochat okolím,“ dodává.

,