Nejúspěšnějším českým sportovcem na letních paralympijských hrách v Aténách se stal plavec Martin Kovář.
Plavání není jeho jediným koníčkem. "Je toho hodně. Kromě rybaření nebo cestování se rád svezu v rychlém autě," přiznává světový rekordman ve třech plaveckých disciplínách.
Jezdíte v "pětkovém" kombi BMW. Proč jste zvolil právě tento vůz?
Vystřídal jsem spoustu aut. Počínaje máminou pětikvaltovou Škodou 130 ještě z Tuzexu až po současné BMW. Auta si spíš vybírám podle motoru. V tomhle je naftový šestiválec s výkonem dvou set koní, takže svezení je to celkem fajn. Navíc asi stárnu, takže čím dál víc koukám na bezpečnost a praktičnost. Snad jediná nevýhoda spočívá v tom, že v mém případě platí fakt, že čím větší auto, tím větší nepořádek v něm.
Je problém nechat upravit takové auto na ruční ovládání?
Vůbec ne, ale není to záležitost, kterou byste si udělal v garáži. Je potřeba se obrátit na firmy, které se montáží řízení pro handicapované zabývají. Problém by neměl nastat ani při pořízení nového auta, protože dovozci podobná přání berou jako věc zákaznického servisu, takže se snaží vyhovět. Nevím ale, jestli si člověk s handicapem bude stále kupovat nová auta. Já zatím jezdím v ojetých a opravovaných.
Je těžké se s ručním ovládáním naučit jezdit?
Záleží na řidiči i typu řízení. S tím kvalitnějším byste za pět minut bez problému jezdil i vy. Dnes jsou na to i autoškoly. Byl bych pro, aby takovou výukou postižení procházeli povinně. Já když jsem si poprvé po úrazu sedl za volant, chvíli jsem si jezdil po lese a bylo to. Na druhou stranu si myslím, že osmdesát procent řidičů s postižením jezdí lépe než jejich zdraví kolegové. Je to tím, že ti lidé jsou na auto do vysoké míry odkázáni.
Jak vnímáte chování zdravých řidičů vůči handicapovaným?
Je to o toleranci a respektování například pravidel na parkovištích. To v Česku bohužel ještě není tak zažité. Občas ale bývá problém i na naší straně. Asi není nic neobvyklého, že značku tělesně postiženého používají rodinní příslušníci i tehdy, když jedou sami, bez handicapovaného. Na to samozřejmě nemají nárok. Jinak bych handicapované od ostatních řidičů nijak neodlišoval. Na silnici platí stejná pravidla pro všechny.
Měl jste nějaký vůz, na který rád vzpomínáte?
To byla určitě Škoda Favorit. Když jsem se posadil na invalidní vozík, na auto se obtížně sháněly peníze. Díky rodině a přátelům, kteří ty prachy nakonec dali dohromady, jsem se znovu vrátil za volant. To byl velký moment. Pak rád vzpomínám na Fiata Tipo, který lítal strašným způsobem. Taky jsem ho rychle uštval.
Vím, že jste si vyzkoušel i jízdu na závodním okruhu...
To byla tříletá epizoda, která mě naučila víc si všímat toho, co má auto pod kapotou, než jak vypadá zvenku. Dostal jsem nabídku jezdit závody seriálu Škoda Pick-up Freestyle, tak jsem si udělal závodnickou licenci a vyrazil jsem na okruhy a do kopců. Ale nešlo o žádné VIP závody. Byla to pěkná mela s tvrdými profíky.
Evropským autem roku se stala hybridní Toyota Prius. Co na tohle auto říkáte?
Je fajn, že se něco takového začalo prodávat. Já samozřejmě taky chci, aby tu bylo čisto. Je ale potřeba si říct, že na druhé straně světa budou ještě padesát let jezdit vozy, které o katalyzátoru ani neslyšely. Odpadiště třetího světa je pro mě důležitější otázka než hybridní motory.
Jak na vaše postižení reagují policisté? Jsou mírnější?
Občas to tak je. Jednou mi chtěli odtáhnout auto, a když jsem tam přišel, tak policista povídá: "Jo, vy jste opravdu na vozejku?" A skoro se začal omlouvat. Tak jsem se zeptal, jestli jsem předtím stál hůř a teď líp... Právě tohle rozdělení na handicapované a nehandicapované mi docela vadí. Jednou jste nás akceptovali do silničního provozu, tak když budeme jezdit rychle po vesnici, musíme počítat s placením pokuty jako ostatní.
Co vám dopravní policisté nejčastěji vytýkají?
Já budu mít největší problémy s dodržováním rychlosti.
 NENÁPADNÝ TUNING. Baví mě auta, která vypadají civilně, a přitom mají obrovský výkon. Třeba Audi RS4 nebo RS6. |
