Sparťanský záložník a bratr hokejového brankáře Dominika Haška se o motorismus a nové vozy dost zajímá.
„Pravidelně si kupuju motoristické časopisy, kde obdivuju všechny ty rychlé vozy. Nakonec ale objednávám dodávky a kombíky. Navíc jsem nikdy neměl peníze na to, abych si mohl plnit nějaké divoké sny. Aasi nemá velký smysl říkat, že auto není ta nejlepší investice,“ říká Martin Hašek.
Jaké objednáváte dodávky?
Teď čekám, až mi zavolají, že si můžu přijet pro objednaný Volkswagen Multivan. Manželka čeká třetí dítě, máme psa, jezdíme kempovat, na lyže, hrát hokej...
Služební Toyota Avensis nestačí?
Jako služební auto mi to vyhovuje, ale není to vůz, který bych si koupil. Pro rodinu potřebuju ještě něco většího a pro sebe chci něco rychlejšího. Na dojíždění mezi Prahou a Libercem je to ale v pohodě.
Jaká auta jste vystřídal?
Bylo jich dost, ale vesměs ojetá. První nové auto byl až favorit, kterého jsem si hodně složitě kupoval na leasing.
Proč složitě?
Na začátku devadesátých let to nešlo jako dnes. Tenkrát to bylo spojené se strašným papírováním. Když už jsem všechny ty papíry sehnal, zdálo se, že všechno je v pohodě. Jenže do kanceláře přišel majitel autosalonu a řekl, že mi auto na leasing nedá. V Liberci se o tom pak nějak dozvěděl brankář Láďa Maier, který byl vtipálkem týmu. Domluvil se z kluky a ze součástek, které sehnali různě po okolí, mi v kabině postavili auto. Většina dílů byla z rozpadajícího se traktoru, který stál vedle stadionu... Toho favorita jsem si nakonec koupil, protože za dva dny mi ten prodejce volal, že se spletl.
Na sportovní auta vás nezlákal ani bratr Dominik?
Bratr si před lety z Ameriky přivezl Toyotu Supra, která z nuly na sto zrychlovala asi za čtyři a půl sekundy. S manželkami jsme jeli každý ve svém autě na oběd z Pardubic do Hradce Králové. Tam jsme si auta vyměnili, takže já jel toyotou a on škodovkou. Jenže toyota byla s automatickou převodovkou. Tenkrát tady takových aut ještě tolik nebylo, takže jakmile jsem si do toho sedl, během chvíle okolo stál hlouček lidí. Já nevěděl, že než nastartuju, musím sešlápnout brzdový pedál. No, potil jsem se asi pět minut, než jsem na to náhodou přišel. Ale svezení to bylo super. Přesto si ferrari asi nekoupím (smích).
Takže ani automat si vás nezískal?
Pokud bych jezdil hlavně po Praze, asi bych do něj šel. Na moje cesty mi ale vyhovuje klasické řazení.
Je nějaký vůz, na který rád vzpomínáte? Případně nějaký, na nějž jste se snažil rychle zapomenout?
Nejvíc spokojený jsem byl s Audi Allroad. To je auto bez chyby. Všude se dostanete a zároveň se s ním dá jezdit jako s normálním osobákem. Prodal jsem ho, když jsem šel do ciziny. Byla hloupost, aby mi stál v garáži a ztrácel na ceně. Naopak trošku zklamaný jsem byl z Opelu Frontera. Bylo to docela líné a neohrabané auto, motor si s automatickou převodovkou taky moc nerozuměl a mělo to velkou spotřebu. Celkově nic moc.
Fotbalisté Sparty Praha si mohli vyzkoušet novou Toyotu Aygo. Co jste na ni říkal?
Do města fajn auto. Z místa A do místa B vás přemístí, ale na delší trasu bych se s ním nepustil. Je to auto pro ženskou, která nepotřebuje vozit tři děti, psa a nákup.
Máte dvě děti, třetí na cestě. Používají vaše děti autosedačky?
Kdybych říkal, že jsou připoutané každou vteřinu, asi bych lhal. Je docela problém je tam udržet.
A vy se poutáte?
Já se poutám vždycky. Ato samé vyžaduju i po všech pasažérech.
Během své kariéry jste hrál v Česku, Rakousku a Rusku. Srovnejte tyto země z pohledu řidiče.
V Rusku pravidla moc neplatí. Jezdí se bezohledně. Asi tak jako u nás před patnácti lety. Oni tam na rozdíl od nás ale mají velká a rychlá auta. To platí hlavně pro Moskvu. Já jsem si s tamním provozem sice poradil, ale neumím si představit, že bych tam začal řídit krátce po autoškole. Nejhůře je na tom chodec. Ten v Rusku nikoho nezajímá. V Rakousku je to přesně naopak, tam je chodec král. Problém je zase v tom, že je všude nainstalována spousta radarů, takže nemáte šanci se aspoň trochu projet. U nás to ještě jde.
Ono už to asi dlouho trvat nebude. Chystá se bodový systém...
Já o tom blbnutí víc mluvím, než abych nějak divoce jezdil. Ale občas ten pedál sešlápne asi každý. Jde jen o to, aby to člověk udělal na místě, kde ví, že se nemůže nic stát. Co se týká bodového systému, tak mám pocit, že to bude jen voda na mlýn úplatným policistům. Jakmile bude někomu hrozit, že přijde o řidičák, prostě se zkusí vykoupit. Ana to část policajtů možná čeká. Na druhou stranu je pravda, že něco se zlepšit musí. Jen si nejsem jistý, jestli tohle je ta správná cesta.
Boural jste někdy?
To se mi naštěstí „povedlo“ jen jednou, když jsem jel v neděli na trénink na Spartu a na křižovatce jsem mírně ťuknul stodvacítku. Škodovka na tom byla pochopitelně hůř než můj opel, na kterém to nebylo vůbec poznat. Protože jsem jel hodně pomalu, nikomu se nic nestalo. Byla to nějaká rodinka, naštěstí fanoušci Sparty, takže jsem jim sehnal alespoň vstupenky na Ligu mistrů.
 HAŠEK A TOYOTA Martin Hašek má ve svém fotbalovém týmu k dispozici velkou toyotu, ale domů si pořizuje ještě větší vůz |
