Honda po letech absence přiváží do kompaktní třídy verzi kombi pojmenovanou Tourer a hodně, hodně povedenou. Hlavním důvodem je fakt, že mít v nabídce kombík je u modelů nižší střední třídy v Evropě nutnost. Když ho nemáte, neprodáte je firmám, které jako jediné kupují auta pravidelně.
S kombíkem se tak nově nebo po přestávce vytasilo víc výrobců. Toyota má protáhlý auris, Seat zase dlouhý leon. Jenže to jsou všechno značky, které nákupčí firemních flotil obcházejí, tam vedou renaulty, volkswageny a octavie. A když pak Honda kombíků neprodá dost, v další generaci zase nebude důvod do jeho vývoje investovat. Kombíky jsou navíc oblíbenci výhradně Evropanů, už východně od Česka o ně zájem opadá. Však taky Honda říká, že Civic Tourer vyvinuli v Evropě pro Evropany a taky ho v Evropě vyrábějí. Prodej začíná v pondělí 3. března, v Česku jich letos chtějí prodat aspoň 170.
Zrovna dlouhý civic ovšem nebude mít lehký život. Přitom je to fantastické auto. Honda Civic má i v krátkém provedení nečekaně obrovský kufr. Ale Evropané chtějí vozit ještě víc, a tak má zavazadlový prostor prodlouženého civiku dokonce 624 litrů. To je o 14 litrů víc, než odveze kombíková octavia, která zůstávala ve své kategorii dlouho nepřekonaná. Civic Tourer je neskonale praktický: pro dvojici cyklistů, která nechce vozit bicykly na střeše, lepší auto není. Kola totiž složíte na místo zadních sedadel (sedáky se přiklopí vzhůru k opěradlům a dveře se otevírají skoro v pravém úhlu) a do obrovitého kufru se vejde bagáž na dvoutýdenní dovolenou.
Pod podlahou je i hluboký speciální box, vejdou se do něj třeba dva kufry velikosti kabinového zavazadla. U hatchbacku kritizovaná vysoká nákladová hrana kufru se snížila o 13,7 centimetru, je fakt nízko, někam ke kolenům, kočárek se nakládá výborně. K tomu přidejte přihrádku na krycí roletku pod podlahou (nainstalovaná má "dotykové" stahování jako škodovky), při sklopení zadních sedadel absolutně rovnou podlahu kufru a třeba i zdánlivý detail v podobě jinak střiženého materiálu čalounění, který se lépe čistí.
Honda Civic Tourer měří na délku 4,52 metru, oproti hatchbacku je to nárůst o 23,5 centimetru. Aby dlouhému kombi zůstaly agilní jízdní vlastnosti "kraťase", dostalo na zadní nápravu příplatkové adaptivní tlumiče (tlumicí síla je regulovaná velikostí proudu, který ovládá ventil regulující průtok kapaliny v tlumiči), které umravní mohutnou a často naloženou záď. Mezi třemi módy (normální, komfortní, sportovní) opravdu poznáte rozdíl, třeba na roletě na asfaltu.
Za dokonalými jízdními vlastnostmi vězí i extrémně tuhá karoserie, výborná aerodynamika zase pomáhá motoru, aby si tolik nepřihýbal z nádrže. Civic je při jízdě jistý, tichý a neskutečně komfortní. Pevný podvozek se vláčně přenáší přes díry. Zatáčí však dravě a s elánem a dlouhého táhlého oblouku se drží jako klíště: cítíte, jak nízké těžiště omezuje náklony. A na dálnici ohromí směrovou stabilitou. Nejzajímavější je, že u Hondy takto dokázali vyšlechtit obyčejnou vlečenou zadní nápravu s torzní příčkou: jezdí lépe než mnozí konkurenti na víceprvkovém zavěšení, jež teoreticky slibuje jistější jízdní chování.
Velká vzdušná kabina vypadá umírněněji než vnějšek. Až na netradičně rozvrženou přístrojovku, jež vyhlíží trochu samoúčelně. Nakonec si ovšem všechno osaháte a zjistíte, že to funguje, jak má. Tedy s výjimkou překombinovaného palubního počítače.
Civic řidiči pod hodně sešikmeným předním sklem vnutí polohu víc naležato. A vůbec to nevadí. Na pedály šlapete "před sebe" a ne pod, jak to dnes konstruktéři rádi dělají, aby nahnali podélné centimetry v kabině. V civiku se tak sedí hodně nízko, i dvoumetrový čahoun si libuje, jak je kabina prostorná. A kombík přidal i protažením střechy místo na hlavu pro zadní cestující.
Pro dlouhý civic jsou v nabídce jen dva motory: benzinová 1.8 a turbodieselová šestnáctistovka; oproti hatchbacku chybí základní benzin 1.4 a silnější turbodieslel 2.2. Diesel 1.6 i-DTEC je ovšem famózní, exceluje tichostí chodu, zátahem i spotřebou.
Pro první ozkoušení kombíku jsme si však vybrali benzinové provedení. Atmosférický točivý čtyřválec je typický hondí motor: s chutí po otáčkách a elánem, který tu brzdí delší převody. V nízkých otáčkách budete jezdit po městě, mezi čtyřmi a pěti tisíci ožije a táhne k sedmi, jen ve vysokých už je v kabině dost slyšet. A spotřeba? Když jsme jezdili rozumně, s úplně syrovým autem jsme se dostali k sedmiapůllitrové spotřebě, ale časem určitě půjde tak o litr níž. Dnešní turbomotory u konkurence odnaučují řidiče řadit, takže u čtyřválce 1.8 je třeba otáčky sledovat víc, a tak se hodí velký otáčkoměr.
Pořádně studujte ceníky
Kombíkový civic má vlastně jen dvě mouchy: ulítlý nekonvenční vzhled, který může odradit firemní klientelu. A ceník bez "oholených" základních modelů, lákajících na nízké ceny, ty v nabídce citelně scházejí. První pohled do ceníku totiž skoro vyrazí dech. Tam, kde konkurence začíná na 300 (Hyundai i30 kombi), respektive 365 tisících Kč (octavia combi), Honda startuje na závratných 458 tisících. Jenže po prostudování ceníků zjistíte, že se srovnatelně výkonným motorem jako hondí 1.8 (104 kW) a nabitou výbavou včetně automatické klimatizace vyjde škodovka na úplně stejnou sumu. A platí to i pro dieselovou verzi. Jen její úplný základ, stupeň S, nemá ani rádio, klimatizaci nebo stěrač zadního okna a roletku kufru.
Příplatková výbava je však naceněná vcelku rozumně, včetně technologických vychytávek typu parkovací kamery, adaptivního tempomatu a různých bezpečnostních pomocníků jako hlídač mrtvého úhlu nebo systém automatického brzdění a čtečka dopravních značek. Příplatek za kombi oproti pětidveřové verzi je 28 tisíc, v zaváděcí akci je však kombík levnější než hatchback.
Sečteno a podtrženo: spořivější člověk si půjde auto koupit ke korejské či francouzské konkurenci, náročnější motorista může začít počítat a srovnávat. Za své peníze dostane u Hondy vůz, který je po všech stránkách na samé špičce své třídy.
