Původ jména malého cruiseru je třeba hledat v druhé polovině osmdesátých let, kdy spatřil poprvé světlo světa malý chopper s tímto kurážným označením. I tehdy byl tento motocykl určen zejména začínajícím jezdcům. Stejně jako jeho současník.
Jak šel čas, měnily se postupně i základní znaky rebelství. Zatímco v osmdesátkách to byla vysoká řídítka, vzhůru prohnutý zadní blatník ve stylu „duck tail“ a ohňostroj chromu, dnešní rebel vyznává temnotu a strohost. Spolu s navýšením objemu motoru výrazně přibrala i přední pneumatika. Řídítka se narovnala a šla dolů na nezbytné minimum. Udělují tak siluetě stroje i nasupený charakter a tělo jezdce směřují mírně vpřed. Tedy úplně na druhou stranu, než u jeho předchůdce, kdy bylo za symbol rebelství považováno povalovat se v ležérním záklonu jako doma na gauči. Výfuk je nyní namísto původní dvojice okázale chromovaných koncovek sveden do jednoho baculatého tlumiče na pravé straně motorky. Vše samozřejmě v matné černi. Po chromu ani památky.
Současný Rebel, pod jehož vzhledem je podepsán designér Keita Mikura, který mimochodem stál i u zrodu výstředního batmobilu Honda NM4 Vultus, nabídne svému jezdci skutečně jenom to nejnutnější. Jízdní režimy, kontroly trakce a jiné moderní elektronické vychytávky tady nehledejte. Počet elektronických pomocníků se tak zúžil pouze na přítomnost ABS bez možnosti nastavení jeho intenzity.
Veškeré palubní přístroje jsou vměstnány do jediného kulatého budíku. Na jeho LCD displeji lze najít kromě údaje o ujeté vzdálenosti dílčí i celkové například ukazatel stavu paliva a hodiny. Není tady například ani ukazatel zařazené rychlosti. Ale i bez něj se dá žít. LCD je olemováno klasickými kontrolkami blinkrů, mazání, indikace dálkového světla, neutrálu, ABS a přehřátí motoru. Tím je výčet palubních přístrojů ukončen. Upřímně řečeno, víc k jízdě nepotřebuji.
Hrana jedenáctilitrové nádrže padá strmě dolů, kde navazuje na hluboce probrané sedlo jezdce. Jeho nejnižší bod je 690 milimetrů nad silnicí, takže níž se lze posadit už jenom na deku u vody. I jezdci nejmenších a nekonfekčních postav budou mít díky tomu tuhle mašinu vždy perfektně pod kontrolou.
Spolujezdci je určen malý „bobek“ na zadním blatníku. Jak se ukázalo při praktické zkoušce, klame spolujezdcův post svým vzhledem. Pasažér si na svůj posaz jednoznačně nestěžoval. Nicméně Rebel se spolujezdcem není etalonem cestovatelské pohody a výrobce si je toho vědom. Vyznavači sólo jízdy mohou tedy sedlo spolujezdce i se stupačkami během pár minut odstranit a ponechat jej v garáži. Na zadním blatníku je rozměrné koncové světlo. Nevím co a proč donutilo designéry vtisknout mu tvar plastového periskopu, ale tady prostě musela dojít mistru Mikurovi invence nebo rozpočet. Naproti tomu velmi zajímavým prvkem je do oblouku ohnutá trubka rámu lemující zadní část sedla nebo třeba jednoduchý hliníkový držák předního světlometu.
Srdcem mašiny je řadová dvouválcová pětistovka důvěrně známá například z modelu CB 500 F nebo X či dokonce CBR 500 R. Na rozdíl od silničního speciálu je však jeho charakteristika přeladěna, aby odevzdával více výkonu i točivého momentu v nižším spektru otáček. Maximální hodnota krouticího momentu je 44,6 newtonmetru a motor ji odevzdává v šesti tisících otáčkách.
Rebela žene vpřed síla pětačtyřiceti koní (33,5 kW), což otevírá možnosti i jezdcům s řidičákem kategorie A2. A žádný strach, tenhle potenciál dokáže sto devadesát kilo vážící motorku pěkně rozparádit. Motor příliš nezdobí docela rozměrný chladič. Naproti tomu jsou veškeré hadice a kabelové svazky šikovně skryty, takže neruší celkový dojem.
Ani podvozek Rebela není nijak složitý. Vpředu jednoduchá vidlice v klasickém uspořádání, vzadu kyvná vidlice vedena dvojicí tlumičů s nastavitelným předpětím pružin. Podvozek má příjemně měkkou odezvu. Zadní tlumiče dokáže rozházet jenom skutečně velká terénní nerovnost nebo vystouplá tramvajová kolej v centru města.
Spínací skříňka je po vzoru amerických mašin umístěna na levém boku. Po otočení klíčkem proběhne po displeji klasická „digihra“, která otestuje všechny segmenty a funkce. Spolu se světlometem se trvale rozsvítí i dvojice předních blinkrů. To přidává vzhledu rebela hodně plusových bodů.
Stisknu startér a motor se rozduní až nečekaně dospělým tónem. Zapadnu do hlubokého sedla a s nahrbenou postavou vyrážím. Oproti očekávání se přední 130 milimetrů široký válec vede dobře a s řídítky se nijak nepere. Rychlosti dobře zapadají a převodovka je příjemně odstupňována. Motorka se bezvadně přehazuje ze strany na stranu a kličkování městským provozem zvládáme na jedničku. V křižovatkových soubojích díky lehké spojce a nízko posazenému krouťáku jen stěží nacházím přemožitele.
Jen čím déle jedu, uvědomuji si, že to nejméně rebelské na celé motorce je právě její jízdní projev. Svého jezdce totiž honda doslova hýčká. Drobné poklesky přechází s gentlemanským klidem a přezíravostí. I když terénní nerovnost stroj mírně rozhodí a ruka na plynovém heftu sjede níže, než by bylo milé, motorka prostě bez záškubů jenom mírně zrychlí.
To ovšem neznamená, že na okresce bude jezdec Rebelu ořezávátko. Pokud se motor roztočí a správnou volbou rychlostních stupňů udrží v otáčkách, dokáže sekundovat daleko silnějším konkurentům a předvést i porci svižné jízdy.
O závodním tempu ale jízda na tomhle mini cruiseru opravdu není. Svým dobráckým projevem vždy znovu a znovu trpělivě krotí přehnané sportovní ambice svého jezdce a převede je do čisté krajinářské „kochačky“. Tahle vlastnost se nedostavuje náhodou. Přímo totiž souvisí s dříve uvedeným mapováním pohonné jednotky, které je orientováno na klidnou jízdu stálou rychlostí. Dokud se otáčky motají kolem hranice čtyř až pěti tisíc, lze dobře vnímat i pěknou zvukovou kulisu. Ve vyšším rozsahu se bublavý zvuk motoru slévá a slyšet je pouze hučení.
Málokdy se mi stane, že vyrážím na motorce ve stylu cesta je cíl. S novým cruiserem od Hondy to ale vlastně ani jinak nejde. A tak mi cestu zkříží stará letištní plocha. Nakonec proč ne, říkám si a tak za okamžik zkouším, jak Rebel obstojí v maximálním nasazení. Stotřicítky je dosaženo poměrně svižně. Dále se zrychlení citelně zpomaluje. Kolem sto padesáti už cítím, že maxima už bylo dosaženo a další pokus už bude znamenat trápení stroje i posádky. Nervy drásající zvuk vytočeného dvouválce se vrací do své bublací rutiny a okolní krajina zase zvolna ubíhá.
Kromě toho, že japonský drsný hoch je v porovnání se svým jménem až dojemně hodný a slušný, je také velmi skromný. Bez ohledu na styl jízdy se mi ho nepodařilo přimět spořádat více, než něco málo pod čtyři litry benzinu na sto kilometrů. I to může být pro mnohého mladého rebela v jedné stopě důležitým parametrem.
Díky tomu si lze užít skutečně bezstarostnou jízdu kdykoli a kdekoli. A když dojde palivo? Za necelé tři stovky se ho vejde po hrdlo a jede se dál.
Honda CMX Rebel je na našem trhu k mání již od sto šedesáti tisíc korun. Mít dnes mokré papíry a touhu vyrazit za svobodou, určitě bych věděl, o čem snít...
