Přesně ve chvíli, když už se všem zvědavostí tajil dech a rodily se první legendy o tom, že tu i onde už ji někdo zahlédl, vytáhla Honda oponu a na veletrhu v Milánu nás nechala novou afriku nejenom osahat, ale i osedlat. Bohužel zatím jenom na stánku uprostřed veletržní haly.
I tak se ale dala vychutnat její štíhlá postava s vypracovanou muskulaturou, slibující, že tahle mašina se hned tak do úzkých nedostane.
Nový japonský adventure bike strávil mnoho času ve větrném tunelu, kde se vybrušovaly všechny detaily, včetně aerodynamického hluku. Díky tomu bylo dosaženo i velké porce pohodlí za strmým větrným štítkem.
Jak jsme měli příležitost zjistit, ani jízda ve sněžení není díky tomuto kousku plexi problém. Bohužel není nastavitelný, ale komu by ten sériový nestačil, může sáhnout po zvýšeném, který je v doplňkové výbavě. Najdete v ní třeba taky trojici kufrů s celkovým úctyhodným objemem sto pět litrů, přes snížené nebo naopak zvýšené sedlo až po technickou vychytávku v podobě nožního řazení pro dvouspojkový automat DCT.
Seznam volitelného příslušenství bohužel obsahuje i takové položky, jako vyhřívané rukojeti nebo 12voltovou zásuvku. Zejména zásuvka by ale u cestovatelského speciálu měla být samozřejmou položkou v základní výbavě.
Z pouště do sněhu
Afrika je k mání v několika barevných provedeních. Hodně dobře vypadá v bílém základu s červenými a modrými pruhy. Nejdravějším dojmem ale působí vášnivá červená s černobílými ostře řezanými pruhy. Motorka v tomto barevném provedení vypadá, jako by si právě na okamžik odskočila z pouštní rally.
Kompletní osvětlení mašiny bylo svěřeno ledkám. Přední blinkry stejně jako u několika dalších modelů od Hondy svítí trvale. Komu by nestačilo standardní osvětlení, může opět sáhnout do bohaté nabídky doplňkové výbavy pro přídavná mlhová světla. Samozřejmě také v LED technologii.
Dvojice radiálních čtyřpístů krotících zubaté kotouče o průměru 310 mm na předním kole dodává již na první pohled na jistotě. Brzdy jsou samozřejmě vybaveny systémem ABS.
Luxusní ráfky z lehkých slitin s drátěnými výplety a dvě štíhlé, nekonečně dlouhé zlaté nohy přední USD vidlice podtrhují sportovního ducha motorky. Mimochodem, kola také mají rozměry hodné plnokrevného soutěžáku. Na předku se otáčí 900 milimetrů široká jednadvacítka, vzadu sekunduje stopadesátka s průměrem osmnáct palců.
Perfektní těžiště do nepohody
Když nově, tak od základu, řekli si u Hondy a pro svůj nový cestovatelský speciál vyvinuli i zcela novou pohonnou jednotku. Řadový vodou chlazený dvouválec o objemu 998 kubických centimetrů má systém ovládání ventilů jednou vačkou s vahadly.
Tohle uspořádání se jmenuje Unicam a je známé zejména z motokrosových speciálů řady CRF-R. To dovoluje motoru dosáhnout úctyhodných 92 koní a krouťák 98 Nm při šesti tisících otáčkách. Nejzajímavějším jevem na tom ale je, že tím došlo k soustředění setrvačných hmot do centra motorky a vytvoření nízko uloženého těžiště. To přispívá k perfektní ovladatelnosti v každé situaci a za každých podmínek.
Svůj potenciál motor přenáší buďto na šestistupňovou manuální převodovku, nebo zcela nově pojatý dvouspojkový automat DCT. Kromě obvyklého jízdního režimu D zde také nalezneme třístupňový režim sport. Ten dokáže držet a pořádně roztočit všechny převodové stupně a dodat tak jízdě na pořádné dávce agresivity.
Převodovka nově používá systém kontroly otáček kol a pozice plynu. Díky tomu pozná, jestli mašina šplhá do kopce a roztočený kvalt pořádně přidrží, nebo jestli klesáme z prudkého svahu, kdy převodovka začne automaticky podřazovat. Pro docílení ještě přirozenějšího pocitu z přenosu síly z převodovky na zadní kolo je afrika s automatem vybavena tlačítkem s velkým G. To znamená gravel – v překladu štěrk – a při změně rychlostních stupňů eliminuje „díru“ mezi řazenými rychlostmi.
Nic pro sraby
Pro první metry strávené v sedle horké novinky padla volba na manuální převodovku. Po stisknutí tlačítka startéru se motor rozduní plným hlubokým hlasem. Ostře řezaná výfuková koncovka se dvěma vývody směřuje strmě vzhůru po vzoru dakarských soutěžáků.
Předpověď počasí hlásila slunečný víkend s příjemnými třinácti stupni. Sobotní ranní realita je od předpovědi mírně odlišná. V mrazivém vzduchu poletují drobné sněhové vločky. Ale byla by to pěkná zbabělost to vzdát. Oblékám o vrstvu navíc, volím silnější rukavice a vyrážím na sraz s fotografem. Později se zúročí i skutečnost, že na testovací motorce jsou obuty pořádně zubaté terénní gumy.
Manuál perfektně řadí a rychlosti přesně zapadají. Agresivnějším rozjezdům je připravena pomoci antihoppingová spojka. Motorka sedí jako přibitá a při průletu centrem Prahy se jen lehce pohupuji v místech, kde jindy drkotají zuby.
Hodně rychle se seznamujeme a troufám si pořád víc. Jen někde vzadu v hlavě pořád svítí oranžová kontrolka, která v autě signalizuje nebezpečí smyku v důsledku promrzlé vozovky. Na palubce hondy taková kontrolka samozřejmě není.
Zato je tady dvojice displejů uspořádaných do tvaru písmene T. Ten horní zobrazuje údaje související přímo s jízdou: aktuální rychlost, otáčky motoru a palivoměr. Na tom spodním se dozvídám, jaký je zařazený rychlostní stupeň, hodnoty stupně nastavení kontroly trakce, údaje o spotřebě a teplotě chladící kapaliny. A pro větší pocit trýzně i hodnotu okolního vzduchu. Na palubním štítu je také místo pro klasické barevné kontrolky. Například blinkry, mazání, dobíjení, ABS nebo dálková světla.
Sněží stále hustěji, ale ani to mě nedokáže odradit od úmyslu opustit relativní bezpečí asfaltky a uspořádat výlet do terénu. Na hraně polňačky ukazovákem levé ruky dvakrát klepnu do malé páčky na řídítkách. Tím stáhnu třístupňovou kontrolu trakce na minimum a můžu si dopřát brutální akcelerační smyk. Kdybych tutéž páčku přidržel déle, kontrolu trakce vyřadím úplně.
Podařený comeback
Rozčvachtaná travnatá cesta mi ale připomíná slib, že motorku vrátím nepoškozenou. Z téhož důvodu také nechám v činnosti kompletní systém ABS. Pro to správné řádění v písečných dunách lze systém kontroly brzd stisknutím tlačítka zcela vyřadit na zadním kole.
Podvozek odvádí perfektní práci a do krize se ani na okamžik nedostávám. Ani při razantním brzdění se přední vidlice nijak dramaticky nepotápí. Kdyby snad ano, je možné nastavit její předpětí. Podvozek afriky reprezentuje dobrý kompromis mezi použitím na silnici i v terénu. Vlastnost, kterou aby pro cestovatelský speciál pohledal. Terénem se tahle velká mašina nese s lehkostí a manévrovatelností šestistovky.
Také na motor zejména ve spodním rozsahu otáček se mohu spolehnout. Litr je bezvadným kompromisem mezi dvanáctistovkovými koráby z produkce BMW a rychlonohými tříválcovými Tigery 800 od Triumphu. Klidně ho nechám motat kolem třech tisíc, abych ten samý kvalt během chvilky roztočil na hranici sedmi tisíc otáček, kdy honda lehounce upaluje zasněženou krajinou.
Honda v průběhu masivní kampaně v souvislosti s novou afrikou slibovala hodně. Až se zdálo, že všechny ty sliby půjdou jen těžko splnit. Výsledek ale předčil veškerá očekávání. Podařilo se vytvořit perfektní cestovatelský stroj, který nerozhodí žádný terén.
Její první testy probíhaly v horkém pouštním písku, náš zimní test ale prokázal, že je stejně dobře použitelná i v sibiřské tundře. Na hladkém asfaltu bude díky rozdílu ve výkonu za velkými cestovatelskými speciály možná trochu zaostávat, ale v okamžiku, kdy se pod jejími koly objeví první kamínky, vám všechno vrátí i s úroky.
Závěr? Po několika stech kilometrech strávených v sedle nové africké královny nelze než konstatovat, že velký comeback se do puntíku vydařil.
Honda CRF 1000 L Africa TwinMotor Rozměry a hmotnost Převodovka Kola Cena: 329 900 Kč (včetně DPH) |
