Pozorný řidič s dostatkem zkušeností, který spěchá pouze v krajním případě.
Tak hodnotí své chování za volantem hudebník a skladatel Felix Slováček.
Mercedes a honda. To jsou dvě naprosto odlišné značky...
Z těchto dvou aut vybírám podle podmínek, které na silnici právě panují. Honda jezdí především během podzimních a zimních měsíců. Na jaře pak přichází sezona mercedesu."
A Citroënem Saxo jezdí manželka?
Tím jezdí hlavně syn. Dáda většinou řídí hondu. Ale já mám saxo taky strašně rád. Dobře se s ním jezdí hlavně v Praze. Všude se s ním dostanete a bez problémů je i parkování. I když je potřeba říct, v Praze je to někdy o život. Navíc všude ty kolony aut... Dostat se třeba z Vinohrad na Smíchov je téměř celodenní výlet.
Vaše žena řízení většího vozu zvládá?
Dáda řídí velmi dobře. Problém spočívá v tom, že jedno auto je automat a druhé má řazení klasické. Já si ve voze s automatem libuji. Když jsem si koupil první automat, tak jsem si pár týdnů říkal, že jsem udělal hloupost, ale dneska už bych jiné řazení nechtěl. Hlavní výhoda je v tom, že se o nic jiného než o volant, brzdu a plyn nemusíte starat.
Vašemu synovi bude jedenadvacet let. Jak jste prožíval jeho řidičské začátky?
Vzhledem k tomu, že na své děti nemám moc nervy, tak syna nevyučuji ani hře klarinet, ani jízdě v autě. Přenechávám to profesionálům. Nerad bych na něj zbytečně křičel nebo se rozčiloval.
A nerozčilujete se ani při jízdě?
Když už s ním jedu, tak ho spíš upozorňuji, že by mohl jet pomaleji nebo že by měl odbočit tam a tam. Předávám rady a zkušenosti, které člověk posbírá během života.
Jaké bylo vaše první auto?
Tak to byl tatínkův wartburg. No a samozřejmě, protože člověk nemá tu praxi, tak jsem ho občas oťukal. Nikdy mě ale nepotkala nějaká zásadní nehoda. Jedině snad, když jsem měl peugeota, což bylo asi před deseti lety. V Rakousku mi přes silnici přeběhla srna, já šlápnul na brzdu, trochu otočil volantem, dostal jsem smyk a už jsem byl v lese. Naštěstí tenkrát nikdo další na silnici nebyl.
A jaké vozy jste vystřídal?
Těch bylo hodně. Na všechny už si nevzpomenu. Měl jsem Fiata 124, Renaulta 17, nějaké volvo, mercedesy, peugeota... Bylo jich opravdu dost.
Po jaké době auto měníte?
Nemám to pevně stanovené. Záleží, kolik toho daný vůz snese. Také se snažím, aby prodej byl ještě ekonomicky zajímavý. Auto raději měním dřív než později. Nemůžu si dovolit nepřijet na koncert pozdě. Jak se příliš často začnou objevovat nějaké závady, začínám koukat po něčem jiném.
Pořizujete si nové, nebo ojeté?
Řekl bych, že zánovní. V okamžiku, kdy si pořídíte úplně nové, ztrácí dvacet procent ceny. Nechodím do klasických bazarů, ale nakupuji u dealerů, kteří nabízejí auta prověřená a v dobrém technickém stavu.
Jak byste se definoval jako řidič?
Mám docela slušné zkušenosti. Ročně najezdím kolem čtyřiceti tisíc kilometrů. Když nemusím, nejedu rychle. Občas se tomu ale nevyhnu. Nemohu si dovolit nestihnout koncert.
Poutáte se před jízdou?
Pokud nemám zapnutý bezpečnostní pás, tak se ani nerozjedu. Následky nehody, kdy člověk není připoutaný, jsou většinou dost smutné. Zajímavou zkušenost s bezpečnostními pásy jsem měl v bývalém východním Německu. Na parkovišti jsem nepřipoutaný ujel asi dva metry, zastavila mě policie a už jsem platil pokutu.
Rád jezdíte v rakouských Alpách. Proč?
Moc se mi tam líbí ta scenérie. Je nádhera, když při výjezdu z tunelu vidíte další a další krásný kus země. Obdivuji i to, jak tam tu dálnici postavili.
Jezdil jste někdy na motorce?
Můj tatínek mi říkal, že si můžu udělat řidičský průkaz, ale nesmí obsahovat povolení řídit motorku. Proto mám řidičák jen na auto. To samé vyžaduji i u syna. Je to hrozně nebezpečné.
Syn je s tím smířený?
To nevím, ale ani mě nezkoušel přemlouvat.
 MILOVNÍK ALPSKÝCH CEST: "Při výjezdu z tunelu pokaždé narazíte na další krásnou scenérii," říká Felix Slováček. |
