Hrubá slova, která umějí, znají děti Mirky Čejkové z auta

  • 32
Známá jako televizní moderátorka, neustále usměvavá Mirka Čejková přiznává ihned a bez obalu: V autě nadávám. Hrubými výrazy prý nejvíc častuje hlupáky, kteří v domnění své nadřazenosti předjíždějí kolony.

To vám jdou bezohlední jezdci opravdu tak na nervy, že začnou padat drsnější výrazy?
Jdou. To je totiž něco tak nemorálního - pohrdat všemi okolo a předjet kolonu. Jako by ten řidič chtěl říct: Já jsem důležitější, já mám na pokuty, já mám svůj čas vzácnější než vy, já, já, já... To je opravdu neskutečné. Ale je to také dílo laxní policie.

Měli by strážníci každý takový dnes už poměrně běžný přestupek trestat?
Z Německa znám, jak na ucpané dálnici všichni uhýbají sanitce. Jenom jeden vyčuraný chytrák se za ni pověsil a nechal si razit cestu. Když se kolona rozjela, potkala jsem toho chytráka o slabý kilometr dál, a koukám, jak ho ničí policie. Můj muž, znalý poměrů na německých silnicích, tvrdil, že mu nekompromisně vezmou řidičák. A to se mi líbí!

A co se vám nelíbí?
Bezdůvodně pomalá auta v levém pruhu. Snažím se každému nebezpečí předejít, a tak dávám pozor na chlapy v klobouku, na auta s chemlonovými dečkami a na vajíčkáře.

Proč?
Jakmile je plato s vajíčky za zadním oknem, pozor!

Měla jste někdy havárii?
Jednou do mě čelně narazila sanita. Já nebyla připoutaná, a pak mi doktoři řekli, že to bylo v tomhle jednom konkrétním případě doslova štěstí. Jinak bych měla asi hodně ošklivě pochroumanou krční páteř.

Mluvení o takových věcech vás rozpaluje, pojďme k méně konfliktním otázkám. Čím jezdíte?
Mám VW Sharan, diesel. Není sice tak silný, aby nějak živočišně akceleroval, ale zato jezdí za málo nafty a je velký a bezpečný. Já ho nejprve nechtěla, nelíbil se mi. Ale teď ho miluju. To se mi v životě stává, že co se mi zprvu nelíbí, pak miluju.

O motorismu mluvíte dost suverénně, kolik jste vystřídala vozů?
První byla Škoda 100, miláček. A pak už to šlo: favorit, Opel Corsa, Opel Astra sportovní verze, Jeep Grand Cherokee.

Ke kterému z těch vozů jste měla citově nejblíže? Byl to velký jeep, nebo sportovní astra?
Ani jeden. Nejraději jsem měla tu první škodovku. Tu jsem dokonce uměla i opravit. Klidně jsem třeba vyměnila i palec rozdělovače. Tohle ta dnešní auta už vůbec neznají. Jo, to byly doby... Jenomže pozor: to bylo auto, které ujelo tři sta tisíc kilometrů bez výbrusu motoru!

Kolik ročně najedete?
Nemám nejmenší představu.

Nevedete si jako pořádná žena řidičský deníček?
To opravdu ne. Nesleduji ani spotřebu. Ale když tak na to myslím, ročně najedu něco mezi dvaceti a pětadvaceti tisíci kilometrů.

Na co za volantem dáváte nejvíc pozor?
Na silnici!

Dobře, přiznávám, byla to hloupá otázka...
Nebyla. Každý se při monotónních cestách nějak jaksi vedle baví. Já jsem třeba dva roky jezdila každý týden za svou dcerou do internátu za Chrudimí. A to byla taková krásná cesta, vždycky jsem se těšila na tu pohodu, pustila jsem si muziku...

A na jiných trasách...?
Dříve jsem sledovala poznávací značky aut. Třeba když někdo měl na autě ME, řekla jsem si: To je Mělník, pozor! Ale dneska... Ty nové značky už o nikom nic neprozradí, nikdo to nepozná a ani zapamatovat pořádně nejdou.

Pamatujete si poznávací značku svého vlastního auta?
Za celý život jsem si pamatovala jedinou espézetku - té první škodověnky. A vím ji dodnes!

Tak schválně...
ABS 36 12.