Hlavní, patnáctimilionové město Teherán patří ke světovým metropolím s nejznečištěnějším ovzduším.
Kdyby ubylo odhadovaných 1,4 milionu paykanů, městu by to hodně prospělo.
Zastaralé paykany, o nichž se říká, že „hltají benzin“, mají vysokou spotřebu - skoro 20 litrů benzinu na sto kilometrů.
To samo o sobě pro Íránce problém není, neboť je tam benzin levnější než voda. Ale paykany nesplňují mezinárodní emisní standardy. A jejich čtyřicet let starý design nedovoluje přijít s technologickými inovacemi.
„Paykan má spotřebu benzinu jako lamborghini, se kterým ho však nelze srovnávat.
Máme plán, jak během tří let vozy této značky odstranit z našich silnic,“ potvrdil před několika dny šéf íránské organizace na úsporu paliv Mehdi Hashemi Rafsanjani.
|
Paykan v číslech | |
| Motor |
čtyřválcový OHV, karburátor |
| Objem |
1598 ccm |
| Max. výkon |
48 kW / 65 koní |
| Max. kroutící moment |
110 Nm |
| Pohoh |
předních kol |
| Převodovka |
4 stupňová |
| Brzdy vpředu/vzadu |
kotoučové/kotoučové |
| Počet míst |
5 |
| Délka |
4345 mm |
| Šířka |
1620 mm |
| Výška |
1419 mm |
| Rozvor |
2502 mm |
| Rozchod vpředu/vzadu |
1321/1321 |
| Pohotovostní hmotnost |
915 kg |
| Celková hmotnost |
1380 kg |
| Objem kufru |
291 l |
| Objem nádrže |
45 l |
| Maximální rychlost |
140 km/h |
| Spotřeba (město/mimo město/průměrná) |
10/8/9 l na 100 km |
Lidový vůz
Paykan, což v jazyce Farsí znamená šíp, byl prvním automobilem, který se začal v Íránu vyrábět. Jeho produkce začala již v roce 1967, kdy íránská firma Iran Khodro koupila výrobní linku britské automobilky Hillman Hunter.
Svůj britský vzor paykany přežily o 25 let. Výrobu modelu Hillman Hunter ukončila britská pobočka amerického Chrysleru v roce 1979 a exkluzivní výrobní práva získala firma Iran Khodro.
Khodro začala vyrábět nejprve standardní model, později přišla i s luxusnějším modelem. Ani v tomto případě však nešlo o nadstandard v evropském smyslu.
Ani tyto paykany neměly takové vybavení, které je někdy považováno na Západě takřka za standard - ABS systém nebo klimatizaci.
Přesto však obliba paykanů v Íránu neustále rostla. Byly vždy levné - nyní stojí okolo šesti tisíc dolarů (150 tisíc korun) - zatímco jejich zamýšlený nástupce, v Británii navržený vůz Samand, stojí skoro dvakrát tolik.
Zvlášť paykany vyrobené před íránskou islámskou revolucí v roce 1979 se překvapivě drží. A když se na nich přece jen něco porouchá, každý íránský automechanik ví, kam má sáhnout, a na skladě brzy najde potřebný náhradní díl.
Není proto divu, že paykany si získaly takovou masovou oblibu a že s nimi jezdí skoro všichni taxikáři v zemi.
Podobně jako kdysi východoněmecký trabant a česká škoda byl paykan zdrojem řady vtipů, které si dělaly legraci z jeho výkonu nebo vybavení. Ale většině Íránců budou tyto vozy přesto chybět.
„Paykan držel celý íránský automobilový průmysl po mnoho let. Ale nemůžeme pokračovat v podpoře domácí výroby za jakoukoliv cenu. Gratuluji firmě Iran Khodro, že našla odvahu k rozhodnutí zastavit výrobu paykanů, aby se tak íránský automobilový průmysl mohl posunout kupředu,“ uvedl íránský ministr průmyslu Eshag Jahangiri.
Ukončení výroby paykanů je velkou příležitostí pro zahraniční výrobce. Zvláště když se od roku 2000 prodej aut v Íránu zvyšuje každoročně o 30 procent. Zahraniční automobilky však budou v Íránu moci vyrábět jen prostřednictvím společných podniků s tamními partnery.
 Poslední Paykan opouští výrobní linku. |
 POŘÁD JEZDÍ. Íránská auta Paykan brázdí silnice tohoto asijského státu již téměř čtyřicet let. Stejně jako v Česku škodovky jsou na domácím trhu nejrozšířenějším vozem, a tak mají jejich majitelé zajištěnu snadnou a vždy dostupnou opravu i starších modelů. |
 POŘÁD JEZDÍ. Íránská auta Paykan brázdí silnice tohoto asijského státu již téměř čtyřicet let. Stejně jako v Česku škodovky jsou na domácím trhu nejrozšířenějším vozem, a tak mají jejich majitelé zajištěnu snadnou a vždy dostupnou opravu i starších modelů. |
