Pokud se naplní očekávání aukční síně Gooding & Company, XKSS se zařadí na hranici první desítky nejdražších klasických aut, která se kdy prodala. Nový majitel by podle odhadů měl za renovované auto s dokonalým rodokmenem zaplatit kolem18 milionů dolarů, tedy asi 450 milionů korun. Je však dost dobře možné, že cena půjde ještě výš.
Nový majitel za závratnou sumu dostane naprostou legendu – jedno z nejikoničtějších aut, která kdy mohla jezdit po silnicích. XKSS je totiž „civilní“ verzí slavného závodního modelu D-type, trojnásobného vítěze čtyřiadvacetihodinovky Le Mans z let 1955, 1956 a 1957. Po skončení závodního programu se Jaguar rozhodl, že vyrobené karoserie závodního auta použije na stavbu silničního vozu, který bude vhodný na cestování i závody.
Civilní verze s čelním sklem a čalouněnými sedačkami
Oproti závodnímu předobrazu se XKSS příliš nezměnilo. Pokud jste měli 6900 dolarů, mohli jste po amerických a kanadských silnicích – všechna auta šla na export za oceán – jezdit v podstatě s vítězným autem z Le Mans.
Takto popisoval rozdíl oproti D-type sám Jaguar v propagačních materiálech: „Nový model vychází ze spartánské jednoduchosti D-type, je ale vybaven v celé šířce vozu čelním oknem, má zatahovací střechu a palubní desku s výbavou odpovídající cestovnímu vozu, čalouněná sedadla, nosič zavazadel, nárazníky a další vybavení, které auto určené k rychlému cestování i závodění potřebuje.“
Technika byla stejná jako u závodního „déčka“. Auto poháněl řadový šestiválec s hliníkovou hlavou, dvěma vačkami a výkonem 250 koní. Z nuly na sto auto zrychlilo za neuvěřitelné 5,2 vteřiny, maximální rychlost šplhala někam ke 235 kilometrům za hodinu.Všechny vozy měly paradoxně pravostranné řízení.
Osudová láska Stevea McQueena
V továrně v Coventry zbývalo na začátku produkce pětadvacet karoserií, které zbyly po ukončení produkce D-type. I kdyby všechny z nich Jaguar poskládal a prodal, byl by XKSS vzácným kouskem. Před šedesáti roky (přesně 12. února 1957) ovšem v závodě vypukl požár, který zničil devět rozestavěných vozů. Konečná číslovka se tak zastavila na šestnácti.
Přestože měl být XKSS cestovní vůz, většina majitelů 16 vyrobených exemplářů s ním stejně závodila. Ploutvička za řidičovou hlavou je převzatá ze závodního D-type
Přestože šlo o silniční auta, většina majitelů s nimi stejně závodila. Jeden exemplář měl i holywoodský herec a náruživý závodník Steve McQueen. Koupil jej v roce 1959 a kromě několikaleté pauzy s ním jezdil až do své smrti v roce 1980.
Čtyři roky, čtyři majitelé a třiadvacet trofejí
Majitele střídal i vůz s podvozkem 716 – ten, který je nyní na prodej. Kanaďan Stanley C. McRobert, který auto koupil nové, s ním začal hned závodit. Jen od června 1957 do září 1961 nasbíralo auto třiadvacet podiových umístění v závodech napříč Kanadou. Během té doby se za volantem auta vystřídali dokonce čtyři majitelé.
Pokud se auto prodá za očekávaných 18 milionů dolarů, stane se jedenáctým nejdražším klasickým autem, které kdy změnilo majitele. V první desítce je sedm Ferrari, jedna Alfa Romeo, jeden Mercedes a jeden Jaguar – právě závodní D-type, autentický vůz, který vyhrál závod Le Mans v roce 1956. Vydražil se loni za 21,8 milionu dolarů – nějakých 550 milionů korun. Je možné, že XKSS bude jeho cenu atakovat. Pro fajnšmekry je totiž XKSS v produkci britské automobilky jedničkou. Zatímco nad mnohem slavnějším (a rozšířenějším) E-type trochu ohrnují nos.
Zmrtvýchvstání XKSS
V dnešní době je XKSS možné paradoxně potkat mnohem častěji než na sklonku 50. let. A můžete si jej koupit i úplně nový. Záleží jen na tom, jak hluboko máte do kapsy. Pokud peníze neřešíte, můžete mít za pouhý milion liber (31 milionů korun) úplně nový XKSS ručně postavený v továrně Jaguaru.
Spartánský interiér byl luxusem proti závodnímu předobrazu D-type. Všimněte si miniaturní řadicí páky. Je neuvěřitelně přesná.
Jaguar XKSS z roku 1957
Značka totiž oznámila, že šedesát let po ničivém požáru na Browns Lane vyrobí zbývajících devět kusů. Auto představili na podzimním autosalonu v Los Angeles, právě v těchto dnech by první z devíti kusů měly mířit k novým majitelům.
Pokud milion liber nemáte nebo na vás žádný z devíti nových kusů nezbyl, stále můžete XKSS vlastnit. V Británii lze pořídit repliku auta, které je navenek k nerozeznání od originálu. Že se pod oblinami hliníkové karoserie skrývá modernější konstrukce z profilů, poznáte až po otevření kapoty. Pod ní vás ale stejně nejdřív upoutá stejný řadový šestiválec, který hnal vpřed původní vozy z padesátých let.
Testovací jízda? Spíš rvačka s autem
Několik exemplářů replik, které vyjdou zhruba na čtyři miliony, můžete potkat i v Česku. Jen málo lidí dnes může srovnat jízdní vlastnosti původního auta s replikou, ale i s okopírovaným originálem si užijete naprosto autentický pocit.
A nejspíš nebudete chápat, jak mohla v padesátých létech automobilka XKSS inzerovat jako vhodné na cestování. Malé okno je sice pořád lepší než miniaturní štítek z D-type, ale i na poměry dobových kabrioletů se za něj schováte velmi těžko.
Spolujezdkyně si při vystupování nejspíš spálí aspoň jedno lýtko o výfuk vyvedený přímo pod jejími dveřmi (D-type byl jednomístný). Levé lýtko řidiče bude naopak extrémně naposilované. Přejet s XKSS Prahu v dopravní špičce je výkon hodný legendárního siláka Franty Kocourka. Časem zesílí i paže, s autem se řidič víc rve, než jej řídí.
Ale nakonec vám to bude jedno. Vynahradí vám to pohled přes vyboulenou kapotu, chraplák dvouvačkového šestiválce a neuvěřitelně přesné řazení, které snese srovnání s nejmodernějšími manuálními převodovkami. Navzdory balonoidním diagonálním pneumatikám budete vyhlížet každou zatáčku a následující rovinku, na níž budete moci šlápnout na plyn; 250 koní milovníky současných aut možná neohromuje, ale když je dodává ikonický motor zabalený v jedné z nejúchvatnějších karosářských kreací padesátých let, dostane vás víc než moderní auto s dvojnásobným výkonem.
I s pouhou replikou pochopíte, proč Steve McQueen XKSS nejdřív prodal, ale pak si jej koupil zpátky. A stejně tak vám bude jasné, proč má XKSS přezdívku „první supersport v dějinách“.
