Pneumatikářský koncern Michelin je nejen známým výrobcem autoplášťů, ale také vydává knižní průvodce pro cestování po cizině. A v nich přidává někdy i humorné rady, jak vyjít v zahraničí s policií. Jejich účinek však nelze pokládat za automatický. Při cestě do Chorvatska průvodce řidiči radí, aby po přestupku použil frázi: "Promiňte, ale nejsem zvyklý na tolik slunce, jinak bych ten přestupek určitě neudělal." Na policii údajně platí i předstírání těhotenství. Průvodce však dodává, že to platí jen u žen. Podle stejného zdroje se v řadě zemí vyplatí při jednání s policií utrousit, že se právě nacházíte patrně v nejkrásnější zemi na světě. Při návštěvě Anglie zase Michelin doporučuje tvrdit: "Můj dědeček byl pilot v bitvě o Velkou Británii. Na britské straně!" V Německu se zase prý nevyplatí oslovit strážníka jako sturmbannführera. Na tamní policii toho ostatně prý platí jen málo. "Nanejvýš strohá sebekritika a okázalá pořádkumilovnost," píše se v průvodci. V žádném případě však nezabere fráze: "Pořádek je pro blbce, kdežto chaos pro inteligenty." A stoprocentně už nezabere náznak, že dědeček provinilého řidiče válčil na německé straně. V temperamentní Itálii průvodce radí popustit uzdu vášním. Na policii totiž podle Michelinu platí, když řidič sebekriticky bouchne do volantu. Ale hlavou. Zato gesto se zdviženým ukazováčkem a malíčkem se před policisty rovná sebevraždě. Ve Francii by asi řidič nepochodil, kdyby se policisty dotázal, zda náhodou není příbuzným herce slavného četníka, Luise de Funese. A co platí na španělské policisty? "Výmluva, že jedete rychle, protože musíte zkontrolovat, jestli vás právě nepodvádí manželka." V Rakousku zase podle průvodce policisty obměkčí, když se z rádia linou tóny vídeňského valčíku a na autě je nálepka s nápisem: STOP Temelín.
30. května 2001
