Jak se jezdí s prvním autem: Benz Motorwagen v testu

Žádný jiný výtvor moderního člověka neprošel tak razantním a rychlým vývojem jako automobil. Tři kola původního motorwagenu se zanedlouho rozmnožila a ustálila na dnes obvyklém počtu čtyři. Když se ovšem na Benzův automobil pozorně zadíváme, zjistíme, že geniální německý inženýr vlastně vymyslel vše důležité, všichni ostatní už víceméně jen vylepšují.

 120 LET AUTOMOBILU
ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA ...zde

Italský deník la Repubblica první auto na světě otestoval. Narozdíl od dnešních vozů, hýčkajících posádku, je řízení motorwagenu především zkouškou odvahy.
 
Přestože je moderní řidič zvyklý na riskantní jízdu vysokou rychlostí, které dnešní auta dosahují, je svezení s motorwagenem zážitkem. Síla 2,5 koně rozjede auto na maximálních 20 kilometrů v hodině, zážitek z řízení je ovšem tak intenzivní, že v řidiči vzbuzuje pocit závodění s větrem.
 
Nepojízdný Benzův originál odpočívá v muzeu Mercedesu ve Stuttgartu. Testu se zúčastnila jedna ze stovky kopií, které před dvaceti lety vyrobil Mercedes ze shodných materiálů originálními metodami při příležitosti oslav století automobilu.
 
Jak se takové auto řídí? A jak funguje? Především je nutno zapomenout na všechno, nač je dnešní řidič zvyklý. Motorwagen má tři obrovská kola a při nastupování troufalec pochopí, proč se říká NAsedat; do nejstaršího auta je třeba doslova a do písmene vyšplhat. Naštěstí pan Benz nezapomněl na stupátko, které akrobatický úkon poněkud usnadňuje.

FOTOGALERIE

Sedíme v Motorwagenu a cítíme se jako na střeše malého Smartu. Ještě než se vypořádáme s touto podivností, čeká nás další šok: auto nemá volant. Na jeho místě je jakási páka.
 
Nejtěžší operace - startování - zůstali italští novináři ušetřeni. Auto za ně oživili technici Mercedesu.
 
Jak startoval Karl Benz? Bylo třeba uvést do součinnosti karburátor, válec a ventily a pak roztočit obrovské, horizontálně uložené kolo, se zachováním maximální opatrnosti vůči vlastním rukám.
 
Motor se rozeběhl, je tedy možno vyrazit. Ale bez postupného zrychlování, autu totiž chybí akcelerátor. Jednoválec 1,6 litru o výkonu 2,5 koně totiž pracuje v ustáleném režimu; k uvedení stroje do pohybu je třeba pohnout s řemenicí, která roztočí kola - k tomu slouží velká páka nalevo. Při rozjezdu necháme kožený řemen prokluzovat, pak pomalu tlačíme na páku a auto začne zvyšovat rychlost.
 
Pak zkusíme zpomalovat - o brzdění nemůže být řeči. Opět zatáhneme za páku, ta odpojí transmisi, brzdový špalík potažený kůží se začne třít o řemenici a motorový kočár zpomalí.
 
Jak vidno, způsobů jak přijít zajímavým způsobem o život je dost a stále nacházíme další. Vzpomeneme si ale na manželku pana Benze, která s tímto autem ujela 180 kilometrů, a vydáme se na cestu.
 
Po rozjezdu se projevuje další problém motorwagenu, který by dnešní jazyk popsal jako "nekomunikativní řízení". Máme jen velmi přibližnou představu, kam se přední (jediné) kolo natočí. Je třeba spíše kormidlovat než řídit. Po několika okruzích se ale s autem skamarádíme. Řízení je jednoduché a odvažujeme se k rychlejším průjezdům. Tam "nahoře" se díky větru a hluku zdá, že jedeme opravdu rychle.

Je zapotřebí maximální soustředění, nepozornost je zapovězena a není možné brzdit, zrychlovat, nebo zatáčet, když chce řidič. Dobrodruh za "volantem" motorwagenu si musí být jist, že je k podobnému úkonu připraveno i auto.
 
Pro zatáčení je třeba vyčkat, až auto dostatečně zpomalí (kola jsou pouze tři a stabilita nepatří k přednostem vozu). Pro zrychlení je třeba odhadnout ten správný okamžik, jinak motor zhasne. Pro zastavení je třeba... se modlit.
 
Na motorwagenu je všechno jiné, intenzivnější; průjezd pozvolnou zatáčkou působí jako průlet šikanou v Le Mans, i jízda po rovince je náporem na pud sebezáchovy.
 
Projížďka je u konce. Dvě věci nám zůstanou navždy v hlavě: Karl Benz byl génius; jeho manželka pak řidičkou od pánaboha.

Karl Benz a jeho cesta k automobilu

V roce 1870 se tehdy dvacetiletá Cecilie Bertha Ringer seznámila s o pět let starším Karlem Friedrichem Benzem. V té době jistě netušila, jak velkou roli sehraje v jeho životě a v historii automobilismu.

V roce 1871 obětovala své věno, aby snoubenec mohl vyplatit společníka ze strojírenské dílny-firmy Karl Benz und August Ritter, Mechanische Werkstätte se sídlem v Mannheimu.

V červenci 1872 byli Karl Benz a Bertha Ringer sezdáni a přestěhovali se do Mannheimu. Rok nato se narodil první syn Eugen, v roce 1874 pak Richard. Po dalších třech letech se rodina rozrostla o dceru Claru a konečně v roce 1882 spatřila světlo světa Tilda.

Geniální vynálezce neměl příliš štěstí v obchodě a roku 1877 se opět ocitl ve finančních problémech. Benz se tedy zaměřil na výrobu stacionárních plynových motorů, po kterých byl v té době velký hlad.

Benzovy motory byly úspěšné a on se mohl věnovat svému životnímu snu: vývoji samohybného stroje, poháněného spalovacím motorem. Pro pořádek je třeba poznamenat, že patent na čtyřdobý motor drží od roku 1877 Nikolaus August Otto.

V roce 1886 je auto vyrobeno, funguje ale vůbec? Je třeba jej řádně ozkoušet. A zde vstupuje do hry paní Benzová. Rázná žena, bez které by firma Benz und Cie. neexistovala.

Po zkušenostech sesbíraných při manželčiných "jízdních testech" vybavuje Benz svůj Patent Motorwagen Model 3 dalším rychlostním stupněm a účinnější brzdou. Paní Benzová hned na prvním autě prokázala nutnost a nezastupitelnost jízdních testů aut v reálném provozu.

V letech 1886 až 1894 bylo vzniklo 25 exemplářů motorwagenu s motory o výkonech 1,5 - 3 koně, polokapotovaných s nouzovým sedadlem, nebo sedadlem pro dítě.

V roce 1893 pak představí Karl Benz auto se čtyřmi koly - Benz Vittoria, které se pochlubí dalšími vylepšeními.

29. ledna 1886 podal Karl Benz k patentovému úřadu přihlášku na svůj "Patent Motorwagen".