V autobazarech jsou skvělá auta; ale vy vždy koupíte to špatné, tvrdí zlé jazyky o místech, kde nakupuje automobily polovina obyvatel Česka.
Spousta lidí má zafixovanou představu, že v bazaru budou téměř vždy napáleni; ale risknout to musí, protože na nové auto nemají a přes inzerát vůz na splátky koupí jen stěží.
Protože se o jednání "bazaristů“ vyprávějí legendy, rozhodli jsme se vyzkoušet, jak se chovají prodejci ojetin k lidem, kteří u nich chtějí utratit statisíce.
Váží si zákazníků, dovolí jim vyzkoušet a prověřit auto před koupí, nebo budou blufovat a snažit se klienty "ukecat“?
Proto jsme navštívili 12 autobazarů v Praze, ve středních Čechách, a na střední Moravě. Vybírali jsme přitom úplně náhodně, ale tak, abychom navštívili veliké, střední, ale i malé bazary. Hlavně nás zajímalo, jestli si budeme moci vůz pořádně projet a vyzkoušet, a také to, zda si ho budeme smět odvézt do servisu.
A výsledek testu? Nejlépe dopadl bazar Autostart z Prahy 10. Nejhorší zkušenost jsme si odvezli neratovického bazaru Autotrefa, kde vybraný vůz nešlo ani nastartovat. Obecně ale převapením bylo, že kvalita služeb se (až na toalety a občerstvení) příliš neliší – velký i malý bazar vám většinou umožní totéž.
Se žádostí o prohlídku v servisu jsme byli až na výjimku úspěšní; se zkušebními jízdami to už taková sláva nebyla. Sice jen jednou jsme sami neřídili, ale v polovině případů byla jízda krátká, bez možnosti vůz pořádně vyzkoušet.
Jak by měla taková testovací jízda vypadat? Protože neexistuje žádný závazný návod, jak by se měl prodejce v bazaru chovat, vycházeli jsme ze zahraničních zkušeností a zdravého rozumu.
Auto je nutné vyzkoušet v několika jízdních situacích, při prudkém zrychlení i brzdění, vyhýbacím manévru, na různě kvalitním povrchu. Při pomalých rozjezdech prověřit chod spojky, při akceleraci v kruzích zase kvalitu poloos. A na to kilometr v rušném provozu nestačí.
Vpraxi to většinou vypadá tak, že prodejce vyveze auto z bazaru, ujede nepříliš velkou vzdálenost, vůz otočí a vyzve vás, abyste jeli zpátky. To se nám stalo vmalých (Haná Car Prostějov), ale i velkých bazarech (AAA Auto, Auto ESA).
Nadchl nás přístup pražského bazaru Autostart. Tam jsme mohli absolvovat celou jízdu s Opelem Astra sami, bez dohledu prodejce. Jediným požadavkem bylo nechat mu doklad totožnosti.
"Chceme, aby zákazník řídil bez pocitu, že ho někdo kontroluje a sleduje, co s autem dělá,“ vysvětlil prodejce Jaroslav Zeman. Auto však prý nepůjčí úplně každému, řídí se přitom instinktem a odhadem – třeba mladý řidič evidentně bez zkušeností prodejce-spolujezdce dostane.
Špatné zkušenosti jsou podle Zemana výjimkou. "Jen jednou se nám stalo, že zákazník boural a odešel, takže myslíme, že nám to za to stojí,“ tvrdil.
Při dalších jízdách jsme už asistenci měli. Naprosto nás uspokojil přístup dvou bazarů – Auto Morava v Litovli a pražského Extra Auto.
S Renaultem Laguna a Fordem Focus jsme mohli vyzkoušet libovolně dlouhou trasu – pět až deset kilometrů – a nikdo nám do řízení nemluvil. Pražský prodejce nám na prázdném parkovišti ještě radil, jaké reakce auta vyzkoušet.
Jen o malinko horší hodnocení dostal bazar Trpišovský v Olomouci, kde jsme sice nebyli slovně omezováni, ale nemohli jsme si troufnout na pořádnou jízdu, protože testovaný focus neměl registrační značky a přes čelní sklo pomalované údaji o ceně a stavu vozu nebylo úplně nejlépe vidět.
Dvakrát se nám stalo (AAA Auto Olomouc, Auto Štěpánek u Buštěhradu), že při příliš krátké zkušební jízdě nám navíc prodejce sám neřekl o špatném stavu brzd, přestože řídil před námi. V prvním případě sice okamžitě po příjezdu nechal zřejmě "na plech“ sjeté destičky opravit, ale nepříliš dobrý dojem z jinak zánovního vozu už nezahladil.
Pouze v jednom případě, v Auto Lajza ve Vysokém Mýtě, jsme nedostali během zkušební jízdy možnost sami řídit. Prodejce odjel s autem asi dvoukilometrové kolečko, při kterém komentoval dobrý tah motoru a ovladatelnost auta – usednutí za volant nám však nenabídl, přestože dotaz "Můžeme se s tím projet?“ všude jinde pochopili správně.
Právě proto jsme rovněž hodnotili, zda nám prodejce zkušební jízdu sám nabídl okamžitě, nebo až po projevení vážného zájmu, případně zda jsme si o ni museli říci sami.
V tomto ohledu na tom byla nejlépe "áčka“, kde to berou jako samozřejmost. Poněkud zvláštní "obstrukce“ nám dělali v Auto ESA, kde před vyjetím chtěli okopírovat řidičský průkaz (vyhověli jsme) a číslo mobilního telefonu, což jsme odmítli.
"Já ho potřebuju, kdyby se během jízdy něco stalo,“ tvrdil prodejce, přestože v autě seděl jako spolujezdec. Když jsme se ptali, zda je to podmínka testovací projížďky, ustoupil; ale jeho chování značně ochladlo.
Telefon chtěli také v AAA, kde bylo vidět, že prodejci jsou stejně jako v Auto ESA velmi motivováni k tomu, aby zákazníka ulovili hned při prvním kontaktu. Upřímně řečeno, metoda "zasekni háček a táhni“ se nám moc nelíbila, jako zákazníci jsme měli pocit, že prodejce příliš "tlačí na pilu“.
K tomu patří i fakt, že ne všechny informace o autě dostane zákazník hned při jeho prohlídce, třeba podrobnou historii chtějí prodejci probírat až v kanceláři poté, co projevíte opravdu vážný zájem. Naproti tomu jsou bazary, kde vám servisní knížku a všechny doklady přinesou až k vozu a vše vysvětlí (Litovel), takže můžete deklarovaný stav vozu zkontrolovat na místě. Opakem jsou podniky, kde vám tvrdí, že auto má servisní knížku, a když ji chcete vidět, donesou vám německý návod k obsluze...
Co se píše, nemusí být pravda
Hodnotili jsme rovněž úroveň "cedulí“ v autech, zda jsou na nich všechny potřebné údaje. Až na výjimky to bylo v pořádku, někde neuvádějí počty ujetých kilometrů – zdůvodnění je, že je to vždy pouze "údaj na tachometru“, a prodejci se často netají tím, že asi není moc pravdivý.
Například v pražském Extra Auto u námi vybraného Fordu Focus, přivezeného z Německa, uváděli 113 tisíc ujetých kilometrů, ale prodejce Karel Rešl nás překvapil. "Podle osahaného volantu a vzhledu interiéru tipuji, že má tak o šedesát až 80 tisíc víc. Když jste dříve dovezli auto z Německa, měl jste jistotu, že se dá kilometrům věřit. Dneska už tam mají bazary Poláci a Turci, kteří si s tím hlavu moc nelámou,“ tvrdil.
Podobně také v prostějovském Auto Haná nám prodávající sdělil, že opravdu neví, jestli je stav kilometrů skutečný. "Do motoru fakt nevidím,“ pravil. A v neratovickém bazárku Autotrefa nám u VW Lupo tvrdili, že má za sebou 80 tisíc kilometrů – ale volant byl tak opotřebovaný, že to vypadalo spíše na půl milionu.
Tady jsme tipovali, že volant dříve patřil jinému autu, a ten původní byl kvůli vystřelenému airbagu po havárii (tu nám přiznali) vyměněn. To může být velmi nebezpečné.
Odvezte si auto do servisu
Právě kvůli možnému vážnému poškození a neodborné opravě je dobré odvézt si auto do servisu, jemuž věříte, nebo pokud nikoho v okolí neznáte, na stanici STK. "Do servisu? Když nepojedete až do Brna, tak klidně. Vždyť já nemůžu vědět, jaké to auto je,“ řekl nám prodávající v už zmíněném prostějovském bazaru.
Ani jinde se tomu nijak nebránili, žádali pouze, abychom si v servisu domluvili předem termín. Jen v jednom případě (Autotrefa Neratovice) jsme slyšeli: "No, do servisu teda těžko...“ Ale i tam nám nabídli, že si můžeme přivézt vlastního mechanika a prohlédnout vůz v jejich dílně.
Návštěva servisu je velmi důležitá: velká část aut dovezených z ciziny byla někdy bouraná. Prodejci to docela často (Litovel, Auto Štěpánek) přiznávají sami, a ukážou také, kde a co bylo opraveno. Vždy se však dozvíte, že to nebylo nic vážného a že vyměněný blatník nebo kapota autu nijak neublížily.
To samozřejmě může být pravda, ale nemusí – a jen mechanik pozná, zda nedošlo i k poškození nosných částí karoserie. Velké autobazary (AAA Auto, Auto ESA) tvrdí, že takové vozy od zákazníků raději vůbec nevykupují, a proto je ani neprodávají. Bezhlavě však těmto slibům věřit nedoporučujeme.
|
Autostart: známka 1- |
| + jediný bazar se zkušební jízdou bez asistence + prodejce doporučil ideální auto z nabídky |
|
Auto Morava: známka 1- |
| + veškeré doklady včetně servisní knížky předvedeny u auta, zkušební jízda bez omezování prodejcem - prostředí jako ve skladišti |
|
AAA Auto: známka 2 |
| + velký výběr vozů, pěkné prostředí + okamžitá nabídka zkušební jízdy - krátká zkušební jízda - neupozornění na špatné brzdy (před prodejem by byly opraveny) |
|
Štěpánek Auto: známka 2 |
| + velký výběr vozů, pěkné prostředí -neupozornění na špatné brzdy |
|
Extra Auto: známka 2 |
| + výborná zkušební jízda - špatný údaj km na ceduli (prodejce přiznal přetočený tachometr) |
|
AF Cars: známka 2- |
| + malý bazar, ale slušný výběr - nemají sociální zázemí |
|
Autobazar Trpišov: známka 2- |
| + zánovní zachovalé vozy -nemají sociální zázemí |
|
Auto ESA: známka 2- |
| + ochotná okamžitá obsluha - před jízdou požadovali kopii řidičského průkazu a telefonní číslo |
|
Auto Steiner: známka 3+ |
| + upozornili, že auto bylo bourané - dlouhé čekání na zkušební jízdu |
|
Haná Car: známka 3 |
| + otevřeno i po zavírací době - kratičká zkušební jízda - minimum informací o autě |
|
Lajza Car: známka 4+ |
| + při zkušební jízdě jsme nemohli řídit - minimum ověřených informací o autě |
|
Autotrefa: známka 5 - DISKVALIFIKOVÁN |
| - auto vůbec nenastartovalo - nemožnost zkontrolovat v našem servisu - méně kvalitních vozů |
|
Jak jsme testovali V každé kategorii jsme udělovali body, největší váhu měly ty za kvalitu zkušební jízdy a možnost prohlídky v servisu, zbývajícím jsme přidělili váhu menší. Nehodnotili jsme však kvalitu vybraného auta. Přidělovali jsme i minusové body za neupozornění na závadu během zkušební jízdy. Jeden autobazar jsme diskvalifikovali, protože auto nenastartovalo, a nemohli jsme tedy provést zkušební jízdu. Body jsme poté přepočítali na školní známky. Maximálních 37 bodů nezískal nikdo, první v tabulce jich nasbíral 32,5; poslední 16. Zjištěné výsledky platí pouze pro okamžik, kdy jsme test prováděli; nelze z nich vyvozovat obecné závěry o kvalitě konkrétního autobazaru. |
|
Nenechte se nachytat na triky prodejců Řídí se jimi například i v USA, kde jsou volně k dispozici na webových stránkách. První zásadou je nekupovat auto hned v prvním bazaru, ale obejít jich několik a všechna auta vyzkoušet. Největší chyba je nadchnout se pro nějaký vůz a hned si ho chtít odvézt. Nepřistupujte také nikdy na hru typu "tahle cena platí jen dnes“, případně "zítra už tady za ty peníze nebude“. Nabídka je dnes tak obrovská, že snadno narazíte na stejný nebo ještě lepší vůz. Co se týče ceny, i v některých českých autobazarech najdete na cedulích lákavé kalkulace splátek a nízkých akontací, jež tvrdí "můžete si to dovolit“. Američané radí, že finanční stránka věci se má řešit až nakonec – nejdůležitější je pořádně proklepnout auto, jestli za to vůbec stojí. A ještě jedna rada ohledně peněz: nebojte se o vybrané auto smlouvat, i když to normálně neděláte. Podle našich zkušeností jsou prodejci připraveni slevit minimálně pět tisíc korun, ale třeba i dvacet. |
