Jan Cimický si svoji první Škodu 100 do Prahy přivezl přímo z továrny v Mladé Boleslavi. „
"Bylo to dost troufalé, protože tehdy jsem si za volant sedl po pěti letech. Poprvé od doby, kdy jsem si udělal řidičák. Nakonec to dopadlo dobře, i když ta cesta bude patřit asi k mým nejotřesnějším řidičským začátkům,“ vzpomíná.
Co na ní bylo tak otřesného?
Ta tréma po usednutí za volant se nedá popsat. Měl jsem málo rukou, nohy se mi pletly a místo brzdy jsem šlapal na spojku, prostě očistec! Ale zřejmě nade mnou držel službu nějaký strážný anděl, protože jsem dojel až do léčebny v Bohnicích. Ale ne proto, že bych se zbláznil, ale protože jsem tam tehdy pracoval.
Jaká další auta po škodovce následovala?
Po škodovce, s níž jsem objel celou Francii, jsem měl pro změnu zase škodovku. Občas jsem řídil i něco půjčeného od kamarádů. Třeba ladu, alfu romeo, volkswagen, renault.
Měl jste nějaký vůz, který přinesl víc problémů než užitku?
Ne, to opravdu ne. Asi mám štěstí. Nebo každé z těch aut tušilo, že jsem technicky zcela bezradný a i ten kus kovu a umělých hmot pochopil, že by bylo nad moje síly, kdyby na mne zkoušel nějaké finty.
Trochu mě vykolejilo snad jen to, když se mi do garáže vloupal nějaký primitivní barbar a dobýval se do auta krumpáčem, kterým zničil celé dveře u řidiče. V servisu nad tím žasli i otrlí profesionálové.
Čím jezdíte dnes?
Zůstal jsem škodovce věrný, koupil jsem fabii. Dávám přednost menším autům, hlavně kvůli parkování. Lépe se mi v nich odhaduje vzdálenost. Škodovka mi vyhovuje, i když zřejmě není tak komfortní jako jiné vozy.
Pro mne je však nejdůležitější, aby byla spolehlivá a dovezla mne na místo. Jako technický antitalent musím spoléhat, že mě někde nezradí a "nevysadí“ mě.
V poslední době jsou stále oblíbenější auta, která zvládají i jízdu v mírném terénu. Vás tato vlna nezasáhla?
Velké a robustní vozy jsou bezpečnější a posádka v nich má větší pravděpodobnost přežití. To je samozřejmě výhoda. Já ale spoléhám na svého anděla strážného a řidičské štěstí.
Zatím jsem nějakým větším kolizím unikl a doufám, že to tak bude i nadále. Ve svém autě nemám strach. Snažím se nejen předvídat, ale navíc jet i opatrně a zbytečně neriskovat.
Jak se jako psychiatr díváte na chování některých řidičů?
Je zajímavé, že za volantem se člověk trochu mění. Přiznávám se, že když mě občas někdo naštve, nejdu aspoň v duchu pro nadávky daleko. V takových chvílích se ve mně probouzí cholerik. Vadí mi, jak někteří arogantně porušují předpisy.
Například když všichni stojí v koloně a najednou ji někdo předjíždí s tím, že bude odbočovat. Z ničeho nic pak suverénně přehodí blinkr a začne se cpát mezi ostatní auta. A někdy ani ten blinkr nevyhodí. Všichni pak kvůli jednomu člověku musí zbytečně brzdit.
Zdá se mi, že někteří řidiči si za volantem připadají jako v počítačové hře a zkoušejí, co to snese. Chovají se dost nezodpovědně nejen vůči druhým, ale i vůči sobě. Podle mého názoru by řada z nich asi měla projít psychologickým testem na agresivitu, než jim je vydán řidičák.
Kteří řidiči jsou podle vás nebezpeční?
Sebevědomí, agresivní a egocentričtí. A pak ti, co jsou oslabení drogou nebo alkoholem, protože tam významně narůstá produkce látek hormonální povahy, které zvyšují vztek, zlost, prudkost reakcí a naopak snižují uvážlivost a střízlivé hodnocení situace. A to zvyšuje významně riziko havárií.
Proč si myslíte, že si řidiči v Česku s dodržováním předpisů hlavu moc nelámou?
Obcházení předpisů a zákonů je obecný jev, nejsme jedinou zemí a národem, kde se tak děje. U nás je ale malá velkorysost v lidech vžita asi odjakživa.
Ve chvíli, kdy má jedinec pocit, že je v právu, a jede třeba po hlavní silnici, s chutí pojede co nejrychleji, aby nedal šanci tomu chudákovi na vedlejší, co třeba deset minut čeká, až ho někdo pustí.
To jsem při pobytu ve Francii nikdy nezažil. Výborně tam fungoval například systém "zipu“, kdy se řidiči pouštějí navzájem.
U nás se postupně začíná ukazovat, že ani bodový systém nemůže změnit lidské povahy a charaktery lidí. Špatné chování za volantem se vrací do původních kolejí a my si tak zřejmě uhájíme pověst neurvalých a špatných řidičů v rámci Evropy.
