I to byl jeden z důvodů, proč si pořídil americký Chevrolet Blazer s pohonem všech čtyř kol.
"Je v tom i trochu touha jezdit v autě, které má jiný střih než většina ostatních," přiznává Ledecký.
Máte hned dvě "ameriky". Jak jste se k nim dostal?
Nakupuju u specializované firmy, která je dováží na objednávku. Místní dealery tak asi moc nepotěším, ale zase potěším ty, kteří se o auta starají, protože platí všeobecný názor, že americké vozy vyžadují větší péči.
Kupujete je nové, nebo ojeté?
Mám to štěstí, že auto nemusím vybírat jen podle ceny, ale na druhou stranu si uvědomuji, že koupě kvalitní ojetiny není žádná hloupost. Volím zhruba rok stará auta. Jen asi dvakrát jsem si koupil fungl novou "káru" a další půlrok jsem strašně trpěl při každém drobném škrábnutí.
|
|
Podle čeho auta vybíráte?
Na rovinu říkám, že u auta upřednostňuju užitkovost a praktičnost. Proto jsem třeba nikdy neměl nějakého nadupaného sporťáka. Kdyby bylo mým snem mít třeba Porsche Carrera, tak bych ty peníze asi investoval, ale vůbec mě to nebaví. Já si užívám toho, že se můžu pohodlně přemístit z místa A do místa B a že se mi do kufru vejdou věci, které nejčastěji vozím. Na všech autosalonech se i u sportovnějších aut jdu pokaždé podívat nejdřív na kufr. Většinou vzápětí odcházím, protože zjistím, že se mi tam nevejde kytara, natož dvě. A vozit je na zadním sedadle? To ne.
A co vás přivedlo k vašim dvěma vozům?
Chrysler Town & Country, jenž se v Evropě prodává pod názvem Voyager, je auto pro odvezení rodiny. Chevroletem jezdím většinou jen já. Každoročně se na šest měsíců přesouváme na hory a tam je auto s pohonem všech čtyř kol potřeba. Člověk se tím vyhne spoustě problémů a jízdu si pak víc užívá. Sám jsem si vyzkoušel, že s tímhle se můžu pustit i do hodně hlubokého sněhu.
Takže sněhové řetězy už nevozíte?
Někde je mám, ale už jsem je dlouho nevyndal. Musím se pochlubit, že v jejich nazouvání jsem fakt machr (smích). Do hor se na zimu stěhujeme už osmým rokem a většinu z téhle doby jsem tam jezdil autem s náhonem na dvě kola. To byla dobrá škola.
Předpokládám, že oba vozy mají automatickou převodovku...
Aut s automatem jsem měl už asi pět a měnit nic nehodlám. Myslím, že manuální převodovka je vhodná na rallye nebo na závodní okruh. Je to jako s myčkou na nádobí. Kdo ji nemá, říká, že je to zbytečnost. Teprve, když si na to člověk zvykne, zjistí, jak je to fajn. Když si chci zablbnout s řazením, vyjedu si na motorce.
Až si půjdete koupit nové auto, bude to zase amerika?
Já už jsem do toho tak zažranej, že asi jo. V Americe úspěch evropských aut spočívá v tom, že na rozdíl od většiny ostatních mají jiný střih. A to samé platí i obráceně. I to se mi líbí.
***
"Potřebuju u auta velký kufr. Vozit kytary na zadním sedadle nehodlám," říká Janek Ledecký.
***
Jaké bylo vaše první auto?
To byl polský Fiat 126. Takovej hranatej, šedivej. Zažil jsem s ním to, co pak už nikdy. Byli jsme pro něj v Ústí nad Labem a řídila žena, protože já tehdy ještě neměl "papíry". Když jsem při výjezdu z brány seřizoval pravé zrcátko, tak mi zůstalo v ruce. Vrátili jsme se zpátky a technik se shovívavým úsměvem vytáhl z kapsy tři delší šrouby a vyměnil je za ty kratší, které tam byly. Vyjeli jsme a po dvou stech metrech jsme zjistili, že nejde zařadit nic jiného než trojka. Nějak to opravili a my dojeli do Prahy.
Ještě si pamatuju, jak nám ho Jirka Bartoška, který ho před námi koupil své ženě, pomáhal tlačit Pařížskou ulicí. Jak jsme tlačili a oddechovali, říkal: "Alternátor už máte originál italskej?" Já na to, že alternátor už jo. On se na vteřinu zamyslel a povídá: "Tak to je regulátor." Vtip toho auta zkrátka spočíval v tom, že všechno bylo potřeba vyměnit za originální italské díly. Ale měl jsem to auto rád. Díky němu jsem si v sedmadvaceti konečně udělal řidičák.
Poutáte se?
Když se stejně jako já jednou ocitnete v totálně zrušeném autě, které je navíc na střeše, a nemáte ani škrábanec, zjistíte, že se poutání opravdu vyplatí. Proto se "přivazuju" vždycky a stejně tak i svítím. Kromě celoročního svícení bych přivítal i povinné zimní obutí.
Co říkáte na chystaný bodový systém?
Pokud nebude zneužívaný policií, tak proč ne? Přitvrdit by se asi mělo. Třeba v Rakousku mě nenapadne, abych jel přes vesnici víc než padesátkou. Už jsem tam jednu dost vysokou pokutu dostal a to vás příště přejde chuť to trošku rozjet.
Kolik jste platil?
Asi patnáct set eur. A dobře mi tak.
Máte nějaké zkušenosti s řízením v zahraničí?
Sranda to byla v hlavním městě Kostariky. Tam když na semaforu svítí červená, neznamená to, že nemůžete jet. Je to jen takový návrh. Informace pro případ, abyste nebyl překvapený, že něco vyjede ze strany. Jiné to bylo třeba v New Yorku. Příkazy semaforů se tam sice dodržují, ale zaváhání na zelené vám nikdo neodpustí. K tomuhle městu patří i neustálé troubení. Není to ale takové to troubení jako u nás. Tam troubí všichni a je to spíš veselé pobízení. V Praze, když na někoho zatroubíte, tak chlapík vystupuje z auta a jde vám prokopnout reflektor nebo utrhnout zrcátko (smích).
K vám patří i motorky. Na čem jste začínal?
Tak to byl chopper, kterého mi postavil kamarád. Pak jsem si zkusil Hondu Dominátor a po ní přišla husqvarna. S tou se dá jezdit jak po Praze, tak v terénu, kde to mám přeci jen radši. I z toho důvodu, že když už udělám chybu, musím si dát bacha, abych se nepotkal "jenom" s tou mašinou nebo s nejbližším stromem, a ne s protijedoucím náklaďákem jako na silnici.
Účastníte se motoskijöringu. To není moc známý sport. O co vlastně jde?
Je to závod dvojic, kdy jeden jede na motorce a druhého za sebou táhne na laně. Jako v motokrosu se jedou rozjížďky a postupně se snažíte dostat do finále. Soutěží deset týmů a jede se na deset až patnáct kol. Průjezd jednoho kola trvá zhruba minutu, takže je to fyzicky celkem náročné. Na rovince jedete sedmdesátkou. Ale není to jako na sjezdovce, spíš jak na oraništi.
 NA HORÁCH S "AMERIKOU" Janek Ledecký přes zimu bydlí ve Špindlerově Mlýně. Na tamních zasněžených silnicích tak dostatečně využívá pohon všech kol svého Chevroletu Blazer. |
