To víte, že ano. Já si dokonce to svoje vybíral tak trochu i podle toho, jak mi při jízdě lahodně znělo. Proto bych třeba nemohl mít diesel, i když mě znalci přesvědčují, jaký v poslední době udělaly tyto motory pokrok. Věřím, ale nemohu.
Takže, co jste zvolil?
Jezdím spokojeně s Mazdou 626. Tedy přesněji řečeno, už pomalu dojíždím, vždyť má najeto přes sto šedesát sedm tisíc kilometrů. Už pokukuji po nové.
A to?
Zdá se, že zůstanu asi věrný značce. Mně se osvědčila. I když jsem zpočátku patřil mezi ty, co Japoncům moc nevěřili. Nová Mazda 6 se mi líbí, už jsem ji vyzkoušel, s dvoulitrem pro mě asi bude ideální. Chci auto živé, ale s rozumnou spotřebou.
Zní vám libě?
To také (smích), ale hlavně je to i auto skladné. Potřebuji takové, do kterého se toho plno vejde a přitom skýtá na těch mých cestách dost komfortu. Já třeba dělám projekt Slavné pražské housle, kdy během večera vystřídám až osm nástrojů. A ty samozřejmě cestují se mnou.
To by chtělo už kombíka...
Jenomže já na kombíky moc nejsem, takže vždy volím pětidveřový hatchback s velkým kufrem. Vozím třeba i kolegu s kytarou, také cello, cembalo, prostě spoustu nástrojů. Proto musím mít dodávku, ale neměla by tak vypadat.
Vozíte tedy velmi choulostivé náklady. Jak je při svých cestách vlastně zajišťujete?
Nijak speciálně. Hlavní je kvalitní pouzdro a dobré auto.
Takže žádné úhony ještě nedoznaly?
Tedy v mém případě ne. Jen když na to přijde řeč, vzpomenu si na jednoho svého kolegu, který si při couvání do garáže přejel housle i s futrálem.
 Jaroslav Svěcený |
