Do pražských ulic, na rychlé úseky městského a pražského okruhu i po nových silnicích v okolí metropole. "Třeba na jízdu po Praze je motorka nejlepší. Je nejrychlejší a nejsnáz na ní prokličkuju mezi auty," vysvětlil motorkář Igor, proč už od února pečlivě monitoruje průměrnou teplotu.
Předpověď počasí sledují také policisté, strážníci a hlavně záchranáři. Vědí, že do podzimních plískanic budou mít fůru práce.
Už dvě smrtelná zranění
"Zatím jsme vyjížděli k deseti motocyklistům. Duben neskončil, a už máme dva mrtvé," povzdechla si mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová. Přitom loni a předloni napočítala policie po třech smrtelných zraněních ročně. "Lidé si prostě kupují stále více silných strojů a pak na nich vyjíždějí ti, kteří nemají žádné zkušenosti," zamyslel se nad růstem tragických nehod Pavel Malkovský z dopravního inspektorátu.
Když slunce vyžene do ulic motorky
Každý rok přibývá v hlavním městě havárií, kterých se účastní řidiči motorek. A motorkáři jich i více zaviní. Silných, drahých a rychlých strojů totiž ve městě přibývá - lidé si je mohou dovolit, navíc jim usnadňují pohyb v ucpaných ulicích.
Policista Pavel Malkovský, který na pražském dopravním inspektorátu spravuje statistiky nehod, dělí motorkáře na dvě skupiny.
Krajinkáře, kteří se na harleyi řítí po silnici osmdesátkou a nikoho neohrožují. A pak jankovité kluky, kteří jsou nebezpeční sobě i dalším řidičům. "Pořídí si silnou motorku, která bzučí jako mixér, a začnou bláznit," vystihne Malkovský motorkáře těsně kolem dvacítky, kteří se pokoušejí v koloně na Jižní spojce vymačkat z motocyklu, co to dá.
"Mladí kluci si koupí motorku - a hlavně když jezdí rychle. To my si vychutnáváme jízdu krajinou. Kde se nám zalíbí, zastavíme a vyndáme z motorky stolek a židle. Proto také nemáme problémy s policií," komentuje splašené piloty prošedivělý motorkář Bohdan Vašátko, jehož harley připomíná spíš luxusně vybavený obývací pokoj.
Avšak pozor - byl by omyl myslet si, že v péči pražských zdravotníků končí jenom ztřeštění mládenci, kteří se sotva naučili řídit motorku.
"Letos jsme sice ošetřovali výhradně samé muže, ale byli mezi nimi třicetiletí i šedesátiletí řidiči. Obliba motorek a rychlé jízdy jde napříč věkem," upozorňuje mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová.
Ať už za řídítky sedí mladík či kmet, měl by podle Malkovského dbát na několik zásadních pravidel. A ta znějí: myslet a předvídat.
"Když přestanou přemýšlet, dělají chyby. To se v pražském provozu nevyplácí. A také musí předvídat, co se může stát. Řidiči je opravdu nemusí vidět," varuje motocyklisty policista. Dodržovat předpisy a nosit helmu, to je samozřejmost.
Jenže takové výzvy stejně nezabírají. Proto na jaře hlídkují policisté a strážníci na rizikových místech, třeba na Jižní spojce, Štěrboholské radiále, částech pražského okruhu, Vídeňské nebo Kutnohorské. "Někteří přistižení motorkáři nám pak chtějí ujet. U hlídky přibrzdí a potom přidají plyn. Stejně je ale většinou doženeme," dodává Pavel Malkovský.
Narazil do auta. Řidič si toho nevšiml
Za svou závodní motorku Ducati by si mohl pořídit slušné auto. A možná ne jen jedno. Jenže to třicátníkovi Igorovi prostě nevysvětlíte. Víc než dvě kola na svém stroji považuje za zbytečnost a při hustém provozu v hlavním městě dokonce za komplikaci.
Ale stěžuje si i na riziková místa: "Třeba křižovatky na Malé Straně, kde jsou navíc na silnici kostky, jsou pro motorkáře hodně nebezpečný. Auta tam totiž do motorek najíždějí a vytlačují nás mimo."
Nejsou to jen řeči zapšklého milovníka motocyklů, který nadává na automobily, někdy jde vážně o zdraví. Jako nedávno. "Řidič džípu nedával pozor, takže jsem mu vlítl do dveří. Ani si toho nevšiml," vybavuje si motorkář poslední nehodu.
A tak za ním vystartoval, aby mu vysvětlil, od čeho má šrám na dveřích. "Vůbec to nevěděl, nic neřekl, jenom na mě blbě koukal," poznamená Igor, který už ze svého stroje dokázal vymačkat rychlost 280 kilometrů za hodinu - tedy na závodním okruhu.
"Občas předpisy překročím"
"Snažím se jezdit bezpečně, i když občas předpisy překročím," kajícně přizná mladík a pro lepší představu vyjmenovává, kvůli čemu čas od času nafasuje pokutové bločky: hrne se Prahou v pruhu vyhrazeném pro autobusy, vjede na pěší zónu nebo zaparkuje motorku na chodníku. "Za rychlou jízdu jsem snad pokutu ještě neplatil," zamyslí se.
Ostatně hodně rychle se může Igor v kožených motorkářských kalhotách prohánět maximálně na závodním okruhu nebo na silnici mimo Prahu. Po metropoli se stejně pohybuje jako šnek.
"Přesto jsem o hodně rychlejší než auta nebo městská doprava," zdůrazňuje a jako důkaz udává výsledky jednoho testu. Dobrovolníci v autě, na motorce, bicyklu a v metru zkoušeli co nejrychleji zdolat trasu Jižní Město - Václavské náměstí. "Motorka vyhrála," roztáhne se Igorova tvář do širokého úsměvu.
"Nejlepší je stejně vyrazit třeba na Kokořínsko nebo Křivoklátsko. Tam máme ideální silnice - nové, pěkné, se zatáčkami," zasní se motorkář.
