Podle statistik Svazu dovozců automobilů je tahle dost nepovedená kopie předchozí generace velkého terénního BMW jediným autem čínské provenience na českých silnicích.
Dovoz z Německa, servis vlastní
Ještě minulý týden parkoval před jedním děčínským pneuservisem s cenovkou na necelých 660 tisíc. Na dva kilometry CEO opravdu připomíná staré BMW X5, pak už ale nikoho neošálíte.
Prodejce auta, kterému jsme slíbili úplnou anonymitu, si zlaté CEO koupil na autosalonu v Lipsku za 750 tisíc korun koncem letošního května. S přihlášením na české registrační značky problém nebyl, CEO má evropskou homologaci, takže ho jako individuálně dovezené vozidlo přihlásili bez problémů.
"Koupili jsme si ho do firmy, protože jsme chtěli vyzkoušet, jaké to je," říká majitel. "Každý z firmy se s ním svezl, jeli jsme s ním i jednou do Mnichova," vypráví.
Auto prodává, protože mu prý nevyhovují houpavé těžkopádné jízdní vlastnosti. "Zjistil jsem, že terénní auto není nic pro mě," vysvětluje. Sám usedá do nejnovějšího Mercedesu třídy E.
CEO by se ještě letos mělo potkat na českých silnicích s krajany. Do konce roku snad už konečně po několika odkladech odstartuje prodej automobilů Brilliance. "Čekáme na dodávku prvních aut," říká Andrej Barčák ze společnosti Charouz Motor, která má značku na českém trhu zastupovat.
Auto s osmi tisíci kilometry na počítadle kilometrů vypadá skoro jako nové, stopy po bouračce jsme neodhalili. Má čistý motor i podvozek, uvnitř je vypulírované, dokonce i ochranná fólie na plexiskle kryjícím budíky pod volantem zůstala. Jediný šrám jsme našli na kapotě. Prodávající nás ještě upozorňuje na prasklý plastový lem předního pravého blatníku.
Auto je stavěno "postaru", má tedy rámovou konstrukci, na kterou nedají dopustit off-roadisté a všichni ti, kteří chtějí za autem tahat těžký přívěs. "Když jsme si auto prohlíželi zespoda, vypadalo to jako poctivá kovářská práce," říká majitel.
Na auto německý prodejce poskytuje dvouletou záruku, uplatňuje se prý přímo u něj. Náhradní díly prý dovozce dodá do 48 hodin ze svého meziskladu v Holandsku. "Servisujeme si to sami," říká prodávající. Prozatím jediný problém byl podle jeho slov s drnčícím výfukem, pomohl nový silentblok.
Zpět do 90. let
Ohledání čínského teréňáku odhalí mnohé chyby ve zpracování. Sem tam nejde něco otevřít nebo zavřít. Dveře řidiče jsou tak křivé, že vypadají jako stále otevřené. Na zadních sedadlech třeba nejde zavřít držák nápojů.
Vyrážíme na krátkou projížďku. Na nečekaně přesnou převodovku si zvykám docela rychle, horší je to s volantem. Je hodně naplocho - asi jako v autobusu. Když jím pak v zatáčkách točím, zachytávám dlaní o ledabyle slícované plastové díly.
Hned zpočátku nás vyděsí zvláštní bezpečnostní funkce směrovek, když otevřete dveře a máte přitom nastartovaný motor, začnou blikat. Bezpečnostních prvků v autě o moc víc nenajdeme. Pouze dva airbagy a ABS, jehož přítomnost auto hrdě hlásí nápisem na dveřích kufru.
Tento 2,4litrový benziňák původem od Mitsubishi má nijak ohromujících 92 kilowattů (125 koní). Spotřeba je podle zkušeností prodávajícího 10-13 litrů, je prý hodně závislá na stylu jízdy.
Za příplatek v Německu domontovávají do terénního shuanghuanu pohon na plyn, nádrž se pak nastěhuje na místo plnohodnotného rezervního kola pod podlahu kufru.
V zatáčkách se auto hodně naklání, jinak se v něm cítíme jako v jakémkoliv jiném laciném teréňáku ze začátku devadesátých let. Velká kola tlumí nerovnosti a auto se houpavě šine ulicí. Při každém rozjezdu se protočí zadní poháněná kola (pohon všech kol se přiřazuje ručně), na chod pedálu spojky si nemůžu zvyknout. Interiér vypadá na pohled přijatelně, má kůží potažené sedačky, střešní okno, digitální klimatizaci a zadní parkovací asistent.
Kožené čalounění ale rozhodně není perfektní. A slícování plastů už vůbec ne. Naštěstí chybí gumová "vůně" tenisek, kterou si pamatujeme z loňského autosalonu ve Frankfurtu.
Více se z několikakilometrové projížďky nedozvíme. Na výlet do terénu nepomýšlíme. Podle slov majitele se CEO s bažinou, kam ho také vyvezl, vypořádalo lépe, než čekal.
Ještě obhlídka kufru. První oříšek je se do něj dostat, nejprve musíte - buď z místa řidiče, nebo dálkovým ovladačem - odjistit vrchní díl, pak titěrnou páčkou z plastu, která vám za pár dní zůstane v ruce, odjistíte spodní výklopný díl. Kufr vypadá na pohled stejně velký jako v X5. Těžké víko, které kryje rezervu, je nepochopitelně několik centimetrů nad nákladovou hranou.
Na závěr se bavíme o ceně. Na ceduli za oknem je napsaná cena 659 000 korun. "Když ho koupíte do konce týdne, dám vám slevu padesát tisíc," říká mladý muž s tím, že si chce koupit jiné auto.
S díky se loučíme a odjíždíme, raději si asi pořídíme ojetý originál. Inzerátů na ojeté BMW X5 do šesti set tisíc je na internetu docela slušný výběr...
