Jezdím trabantem

Mohlo se zdát, že stará vysmívaná auta z východního Německa mají odzvoněno. Ale jejich majitelé je milují čím dál víc. Láska k trabantům je drží pohromadě - s trabanty se závodí, jezdí na výlety, zakládají se kluby. Trabant je legenda. Lidové auto, které lidi spojuje.

Miloslav Foukner je ve své vesnici kapacita.

Přes auta je machr, v garáži má dílnu, kde leccos spraví nebo rovnou sám vyrobí.

Dílna je velká, pojme s přehledem dvě auta. Ale hlavně ji zdobí kolem dokola vitríny plné pohárů a trofejí. Foukner je všechny vyhrál se svým synem a se svou trabantovou stájí.

Ve stodole má dvě bugatky, což kdysi byly trabanty, ale dnes jsou to "dravci" přestavění do terénu.

"Přijeli jsme ze závodů, takže je to orvaný jak samice," říká omluvně Foukner, když ukazuje své závodní stroje. V Trabantcrossu, což je podnik padesáti posádek v zemi, vyhrál dvakrát titul mistra republiky a nyní se pokouší o hattrick.

Bugatky prozrazují svůj původ jen velmi vzdáleně - jsou pobité plechem, místo kabiny mají klec vyztuženou tyčemi a motor je vyladěn z původních šestadvaceti koní na osmdesát.

Trabant za 270 tisíc

Na focení si pan Foukner bere nové montérky, protože ve stodole schovává ještě jiný skvost. Vyšperkovaného trabanta v modré metalíze, do něhož rodina investovala už přes čtvrt milionu. Podle některých českých autorit přes trabanty se jedná o nejkrásnější kousek v republice.

Chrom se leskne jak zvenčí, tak pod kapotou v motoru. Umytý krasavec stojí na obřích litých sedmnáctipalcových kolech jako Audi A6, vpřed pyšně hledí nové čiré světlomety. Kufr zabraly basové reproduktory od drahé hifi soustavy, která vybije baterii vozu za sedm minut. A když chce cizí člověk vzít za kliku od dveří, má smůlu. Auto žádnou kliku nemá, dveře jsou zvenčí úplně hladké a otvírají se samy na dálkové ovládání.

Miloslav a Tomáš Foukneroivi z Nové Vsi pod Pleší mají doma jdenoho z nejkrásněších Trabantů v zemi. Vůz ma sedmnáctipalcová lidtá kola, reflektory s čirou optikou, dálkové ovládání na dveře místo klik, modrou metalízu, drahou hi-fi aparaturu a na kapot+ pyěný dvojí emblém velké "S" v kroužku (podle Saska coby země původu)... více FOTOGRAFIÍ

***

Autokros je doména tatínka, s modrým krasavcem se předvádí spíš syn. "Prodal čtyřistašestku pežota a peníze dává do trabanta," říká autokrosový přeborník a legenda středočeské obce Nová Ves pod Pleší.

Co je to trabant

První Trabant 601 sjel z výrobní linky ve východoněmeckém Zwickau před 40 lety. Pro německé komunisty byl odpovědí na západní lidová vozidla, jako byl VW Brouk či Golf, ale čekací lhůty byly až deset let. Nakonec auto přežilo berlínskou zeď i samotnou NDR. Poslední kus byl vyroben v roce 1991, mezitím jich do světa vyjely skoro tři miliony. Odhaduje se, že milion jich stále jezdí. V Česku se na sklonku komunismu prodával za 42 tisíc a díky nadšení majitelů je jich stále v provozu přes 44 tisíc v průměrném věku 30 let. V zemi je 28 trabantklubů se stovkami členů.

Posedlost, životní láska

Jen jeden den stačí poslouchat historky o trabantech a pozorovat fandy, kteří touto legendou žijí, a člověk záhy získá pro trabanty slabost. Stranou jdou vtipy, pochybnosti o bezpečnosti, natož zkazky o tom, že dvojtakt smrdí! "To jsou jen pomluvy," říká jeden z předních českých trabantologů Pavel Křovák z Plzně - další ukázka toho, že kdo má dnes v garáži trabanta, žije pro něj se vším všudy. Z auta, které dřív bylo spíš z nouze ctnost, se pro mnohé stává posedlost, životní láska a náplň veškerého volného času.

Křovák pochopitelně nemá trabanta jen jednoho. Na několika místech ve městě garážuje celou sbírku zahrnující prakticky kompletní sortiment východoněmeckého automobilového průmyslu: od nejstaršího kulatého trabanta 600, které se vyráběly jen dva roky a v zemi jich jsou nejvýš desítky, přes padesát let starého veterána značky IFA až po poslední čtyřtaktní wartburg s licenčním motorem od volkswagenu.

Všechna auta jsou pojizdná, ale poznávací značky je potřeba uklidit přes zimu na úřad. Pojistit celou stáj na celý rok by vyšlo příliš draho. Ze svých trabantů si nejvíc cení právě staré šestistovky - koupil ji jako vrak za osm tisíc a nyní po kompletní renovaci má prý hodnotu aspoň padesáti.

Křovák je oporou plzeňského trabantklubu, jednoho z nejaktivnějších v republice, který pravidelně pořádá srazy, výlety a technické dny pro spřátelené nadšence. Minulý víkend mohl s trabantem kdokoli přijet a nechat si ho prohlédnout.

Honeckerův komunistický zázrak totiž potřebuje pravidelnou údržbu, zvláště před zimou. Trabantů sice ubývá, ale na značkách jich je pořád přes čtyřicet tisíc, což v pořadí nejrozšířenějších vozů na českých silnicích stačí na třinácté místo.

Pět vtipů o trabantech

Proč jede každý trabant přes vesnici naplno?
Aby ho psi neroztrhali.

Co je to trabant na kopci?
Zázrak!

Jak zdvojnásobit cenu trabantu?
Natankuj plnou nádrž.

Proč mají trabanty vyhřívaná zadní okénka?
Aby ti nebyla zima na ruce, když ho tlačíš.

A proč má dva výfuky?
Aby šel odvézt jako kolečko.

Všichni se známe

V centru města má Křovák malý obchod s náhradními díly, známý po celé republice. V regálech jsou typicky štíhlé zadní reflektory, samolepky DDR a spousta dalších věcí, které dřív bývaly k vidění v Mototechně. "Pořád se dá sehnat cokoli, neexistuje žádné nedostatkové zboží," říká Křovák, který má v posledních letech nové zákazníky z řad příznivců ultralehkých letadel, kde je motor z trabanta velký hit.

Dvojtakty jsou jeho životní láska, a tak má pohromadě střelivo na obvyklé námitky. "Ekologie a bezpečnost, to jsou fámy, s kterými se pořád setkáváme," říká a vysvětluje, že to s trabanty není tak špatné, jak by si laik mohl myslet.

U oxidů dusíku a uhlíku, což jsou dvě hlavní kategorie emisí, je prý trabant hluboko pod konvenčními vozy. Na hraně jsou trabantisté leda s uhlovodíky, které tvoří známý modrý smradlavý dým, zvláště když se vytáhne sytič. A že při havárii z trabantu zbudou leda trsátka? "Bezpečnost testovali v německém časopise Autobild a trabant neskončil vůbec špatně. Zkoušeli čelní srážku v padesátce a v koeficientu přežití dostal sedm set bodů z tisíce," uvádí Křovák.

***

Nadměrné množství oleje, vytažený sytič: výsledkem je dým, podle něhož se Trabant pozná raz dva.

***

Plastická karoserie je prý pružná a natolik dobře sladěná s kostrou vozidla, že pro posádku není vůbec tak nebezpečná, jak se zdá. A hlavně, není to žádný bakelit! Málokdo ví, že materiál trabantí karosérie se správně jmenuje duroplast a je přírodního původu. "Je to bavlněný odpad slepený pryskyřicí," vysvětluje Křovák.

Východoněmecké hospodářství šetřilo na výrobě oceli, a tak inženýři museli vymyslet vlastní řešení. Auto je díky němu lehké a ve svém výkonu nepřekonatelné. Pojme tolik nákladu, kolik samo váží. I proto se na trabanty čekalo na sklonku komunismu dva roky v pořadníku (případně se jezdilo na Slovensko a auto se po cestě zpět pěkně zajelo), i když stály 42 tisíc, o dva tisíce více než Škoda 105.

Ale čert vem racionální argumenty. "Je to nejkrásnější auto," tvrdí Křovákova kolegyně z plzeňského klubu Libuše Květoňová. Svému trabantu říká Jirka, ve tvaru trabanta má doma i formu na dorty, a když jela na delší dobu do Spojených států, nemohla dospat návratu. "Tam jsou ta auta člověku tak cizí. Zato když jedu s trabantem, to je jako když si ho obleču," rozplývá se paní Květoňová.

A vlastně ani tak nejde o auta, hlavní je souznění duší, které trabantisty tolik spojuje a které je pro ně na celé jejich zábavě zřejmě to nejcennější. "Už jich tolik nejezdí, a když se potkáme, vždycky si zamáváme. Všichni se totiž známe."

Sraz trabantů a trabantistů: Trabant 601 SIAMSKÁ DVOJČATA

Sedmimetrová limuzína jednoho z německých trabantistů, zaparkovaná před Říšským sněmem v Berlíně. se vešel i minibar.

Bernd Quandt, majitel autopůjčovny na ostrově Usedom ve východním Německu, mát pro turisty na výběr i trabantí kabriolety.

Valašský král Bolek Polívka a jeho Bolkomobil II na přehlídce letky Valašského království na sportovním letišti v Brně.

Pavel Křovák a jeho dva cenné originály: starší šestistovka, kterých je v zemi jen několik desítek( vpředu), a klasická verze 601.