Své auto pozná i odspodu. V současné době usedá za volant černé Škody Octavia.
Co vás k pořízení tohoto vozu přivedlo?
Měl jsem povětšinou velká auta a jednou pro mě kdosi poslal menší černý vůz, v němž jsem se cítil moc dobře. Měl jsem pocit, že se ke mně hodí. Byla to octavia. A tak jsem si řekl, že tohle bude můj příští vůz. Mám ji už nějaký ten pátek a naprosto mi vyhovuje.
Předpokládám, že v době, kdy jste začal řídit, byl provoz na silnicích se současným stavem asi nesrovnatelný...
Řidičský průkaz jsem si dělal v roce 1959 a musím potvrdit vaši domněnku, že provoz byl nepoměrně menší. Když jsem jel na Václavské náměstí, zaparkoval jsem si přímo před tím obchodem, do něhož jsem mířil. A zadarmo. Dnes něco nemyslitelného.
V autoškole jste řídil poprvé?
Řidičský průkaz jsem měl původně na motorku. Měl jsem skvělý britský skútr Triumph Tessy, jediný v Praze. U své budoucí manželky v Lukách pod Medníkem jsem na něm zkoušel jezdit na polních cestách, což jsem si tenkrát děsně užíval. Ale od té doby, co jsem si sedl za volant auta, jsem s motorkou skončil. Připadal jsem si na ní hrozně nechráněný a vystavený všem možným katastrofám. Jednou jsem spadl ze skútru a rozbil jsem si hodinky.
A váš první vůz?
Můj první vůz byla škodovka - stará felicie. Měla dvě střechy: jednu stahovací na léto a druhou laminátovou na zimu.
Jaký je váš vztah k automobilům?
Když se mě jednou technik v servisu na cosi zeptal a já mu neuměl odpovědět, tak se na mě tak podíval a moudře řekl: "Já rozumím. Vy jste uživatel." A to souhlasí dodnes. Má starost při koupi nového vozu je, aby byl hezký na pohled, měl automatické řazení, aby topení dobře topilo a aby byl uvnitř přehrávač a rádio.
To ostatní už nechávám na osudu. Ještě mě ale napadá jedna věc, kterou jsem si oblíbil: poprvé mám na autě parkovací senzory a nemohu si je vynachválit.
Jaké vozy jste dosud vystřídal? Je nějaký, na který vzpomínáte rád?
Pokud si vzpomínám, po felicii to byl Ford Cortina, pak chrysler, Renault R 20, Fiat 127, Ford Taunus, pak mercedes, BMW, Hyundai Sonata a dneska ta octavia. Ke všem jsem přilnul a nerad jsem se s nimi loučil.
Kupujete auta nová, nebo chodíte vybírat do bazaru?
Auto si kupuju většinou nové, výjimku tvořil onen bavorák a mercedes, které jsem koupil skoro nové od svého britského švagra.
Máte nějakou oblíbenou barvu?
Když jsem si před mnoha lety pořídil cortinu, byl jsem dost nešťastnej z hráškově zelené barvy. To je totiž jediná barva, kterou nesnesu. Ale to byla tehdy taková doba, že jsem musel brát to, co bylo, a ne to, co jsem chtěl.
Kolik kilometrů ročně najedete a kam až jste dojel nejdál?
Za volantem jsem byl nejdál v Bruselu, v Hamburku a v Paříži. Pokaždé to představovalo den jízdy. V současné době najedu třicet až pětatřicet tisíc kilometrů ročně.
Cítíte se na českých silnicích bezpečně.
To se bohužel necítím. Na každý delší trati se najde pako, které jede dvoustovkou, přejíždí plnou čáru, dělá "myšky" a ohrožuje slušný lidi. Takže když se dneska jedná o zvýšených trestních sazbách, jsem pro.
Zažil jste nějakou dopravní nehodu?
Jednou jsem jel hrát divadlo do Ostravy a začalo chumelit. Pravý pruh dálnice byl proježděný, levý nikoliv. Přede mnou jel nákladní vůz a jel s chvályhodnou opatrností - maximálně třicítkou. Představa, že tou třicítkou možná pojede až do Ostravy a já nestihnu představení, mě vyburcovala k tomu, že jsem se rozhodl předjíždět. Na zasněženém pruhu jsem dostal smyk v místě, kde bylo střední svodidlo přerušené za účelem otáčení, jak už to tak občas bývá.
Smyk mě dopravil do protisměru, několikrát se mnou zatočil a pomocí končícího svodidla se mu podařilo obrátit mě na střechu. Zůstal jsem viset v popruzích po způsobu netopýra a blahořečil jsem jednak pevné konstrukci mého bavoráka a taky okolnosti, že jsem jel asi tak čtyřicítkou, ne víc. Vykodrcal jsem se z vozu a má první věta byla: "Tak teď si konečně můžu prohlídnout, jak vypadá mé auto zespodu."
Poutáte se? Svítíte?
Poutám se zásadně, a pokud nezapomenu, tak i svítím. Díky světlům jsem si mohl otestovat dva různé přístupy policie. Jednou jsem vyjel v noci na ulici, která byla natolik osvětlená, že mně ušlo, že jsem nerozsvítil. Asi po minutě jízdy mě předjel policejní vůz, kterému blikal nápis stop. Když jsem zastavil, z vozu vystoupil policista, zasalutoval a řekl: "Pane řidiči, zapomněl jste rozsvítit." Pak zasalutoval a šel ke svému vozu.
Nedlouho nato jsem jel po vltavském nábřeží. Byl den, ale já měl rozsvíceno, přestože v létě to nebylo povinné. Když jsem dával směrovku, zavadil jsem o páčku, kterou se přepínalo světlo, a aniž bych si toho všiml, naskočily mi tam "parkovačky". Být noc, viděl bych před sebou, že nesvítím, ale byl den a nebylo co postřehnout. O kus dál mě zastavil policista, který můj kompromis neakceptoval a napařil mi pokutu. A navíc se celou dobu mračil.
Existuje vůz, který byste v žádném případě nechtěl?
Žebřiňák.
 |
|
"Octavia mi vyhovuje, mám pocit, že se ke mně v černé barvě i hodí." |
 Má starost při koupi nového vozu je, aby topení dobře topilo a přehrávač pěkně hrál, říká Jiří Suchý |
