Po novinářích zůstává na výstavišti neuvěřitelný nepořádek. Všude leží papíry, torza tiskových materiálů a dalšího sběru. Ženevský katalog jsem za patnáct let neviděl vyhozený nikdy.
Byl to milý přežitek, závan starých časů, ujištění, že aspoň některé věci jsou, jak mají být. Sbírka tlustých oficiálních ženevských katalogů (první vydali v roce 1947) je chloubou knihovniček autonovinářů. Upřímně, naposledy se do něj většina z nich podívala tak v roce 2001, ale čím delší nenarušená řada jich je, tím důležitěji se dotyčný cítí.
Je to památka na každý ročník, na který se člověk do Ženevy vydal. A také dobrý zdroj archivních informací o už nevyráběných modelech. Inspirace pro vzpomínky na zajímavá auta a památné ročníky.
Poměřování délky řady v knihovnách je konec. Už loni dorazily katalogy o den později a chaotická distribuce dávala dojem, že je vytiskli na poslední chvíli a tak trochu omylem. Letos je utrum. Dáma u stolku pokrčí rameny a vydá obálčičku s USB klíčkem.
Desítky let nenarušená řada bichlí zabírající police v knihovně je u konce. Už i do Ženevy dorazilo digitalizované jednadvacáté století.
Vytištěný katalog si mohou návštěvníci autosalonu koupit za 49 eur, nebo 49 franků na stánku známého švýcarského automagazínu Revue Automobile, který ho poslední roky vydává. Ale ten rituál předávání jednoho jediného exempláře na základě novinářské akreditace a potěšení z toho, že tu výjimečnou publikaci člověk má, už to nenahradí.
