"Miloval jsem jeho legendární Citroën DS. Navíc to bylo podpořené tím, že ještě za komunismu za mými rodiči přijel jeden známý, který do Francie emigroval. A přijel právě "déesem“. Svezl nás a asi pochopíte, jaký to byl pro devítiletého kluka zážitek. Už tam si mě značka Citroën podmanila. Teď máme picasso a před nedávnem jsem si koupil Citroëna C5 Exclusive,“ říká zpěvák.
Kdy jste začal řídit?
Papíry jsem si začal dělat v sedmnácti, ale táta mě nechal řídit asi od čtrnácti. Seděl vedle mě a předával mi rady. Ale jezdili jsme jen po zastrčených okresních silničkách v okolí Žatce.
Učitelé v autoškole nemají moc rádi, když k nim přijde někdo, kdo už předtím jezdil... To máte pravdu. Sotva jsem vyjel, ozvalo se: „Ty jsi černoch, viď?“ Tak jsem to přiznal a musím říct, že první jízda neměla od pekla daleko. Tím mi učitel dal jakoby za vyučenou.
Jaké bylo vaše první auto?
Škoda 120 L, po níž jsem si prošel řadou fiatů. Měl jsem i volhu. Sice od taxikáře, takže byla zrezlá a měla najeto strašných kilometrů, ale na dálkové jízdy to tenkrát bylo nejlepší auto.
A co spotřeba?
No, byla strašná! Tipuju, že mezi třinácti až šestnácti litry.
Jaké byly další vozy?
Po volze poprvé fouknul vítr směrem od citroënu. Koupil jsem si totiž rumunského olcita. (smích)
Na toho většina lidí nadávala.
Najel jsem s ním 150 tisíc kilometrů a nikdy mě nikde nenechal viset.
|
Citroën C6 |
|
Objem motoru: 2 946 cm3 |
| Výkon: 155/215 kW/koní |
| Maximální rychlost: 230 km/h |
| Zrychlení: 0-100 km/h 9,4 s |
| Základní cena: 1 250 000 Kč |
Olcit se vyráběl v Rumunsku. Tam dnes vzniká i úspěšná Dacia Logan. Co na toto auto říkáte?
Určitě je to už jiná kvalita. Mně se sice nelíbí, ale kdybych byl omezen financemi a v okolí nebyl žádný slušný ojetý citroën, koupil bych si ho. Ale představa, že v něm denně jezdím velké dálky, je noční můrou.
Máte nějaké vysněné auto?
Určitě nový Citroën C6. To je vůz, který se povedl po všech stránkách. Pak by se mi ještě líbilo sportovní porsche. Ale to je sci-fi, potřebuju auto na každodenní cestování. A tím porsche není.
Kromě dvanáctileté dcery máte dvacetiletého syna. Jak zvládáte předávání motoristických rad?
Syn řidičák nemá a ani po něm netouží, což vůbec nedovedu pochopit. V tom po mně nepodědil nic. Já jsem tak ujetý, že když přijedu do Paříže nebo do Říma, s mírnou nadsázkou z auta nemusím vystoupit. Stačí mi, že se koukám zpoza volantu. Raději jezdím, než chodím.
Je nějaká evropská země, kde se vám jezdí nejlíp?
Holandsko. Tahle země není o rychlosti. Spíš se mi líbí geniálně vymyšlená silniční i dálniční síť. Všechno tam na sebe smysluplně navazuje, takže nebloudíte. Ještě rád jezdím na německé dálnice, kde je jen doporučená rychlost.
Uvítal byste stejný model i v Česku?
Až oba směry dvouproudé dálnice rozšíří ještě o jeden pruh, pak možná. Ale je to otázka i historického vnímání. Čeští řidiči na to nejsou navyklí a v potaz se musí brát i technický stav vozového parku, který je s Německem neporovnatelný.
V červenci začne platit bodový systém. Bojíte se?
V srpnu už nebudu mít ani bod a budu bez papírů. To je jasné.
Pak jste okolí asi nebezpečný.
Jezdím bez přestávky od svých osmnácti let. Během posledních patnácti let je to ročně asi čtyřicet tisíc kilometrů a moje kolize byly jen kosmetické a mnou nezaviněné. Tak nevím, jestli jsem nebezpečný...
Jezdíte na motorce?
Obdivuju motorky, ale nejezdím. Jako kluk jsem se proháněl na pionýru. Tohle období skončilo s odřenými koleny, lokty i hlavou. Na silnější stroj už jsem si netroufl.
