Nejsilnějšímu motorkářskému SUV moderní elektronika skvěle pomáhá

  • 11
Stejně jako u aut je i u motorek stále vyhledávanější kategorie SUV, které se ovšem v jednostopém světě říká „cestovní enduro“. Jenže u motorek místo downsizingu naopak probíhají neustálé závody ve zbrojení a na trh jdou stále větší objemy a maximální výkony.

Největší a nejsilnější cestovní enduro na trhu nabízí KTM. Rakouská značka do vysokého cestovního korábu osadila rovnou třináctistovku vyladěnou na sto šedesát koní.

Po nasednutí na KTM 1290 Super Adventure si říkám, jestli to už s tou velikostí nepřehnala. Hlavně do šířky, protože mamutí třicetilitrová nádrž ještě po stranách skrývá mlhovky.

Rozjezd pochybnosti rozptýlí, ten obří koráb díky elektronice ukonejší bezpečným pocitem z jízdy. Celé to okoření ještě dalšími užitečnými hračičkami, jako je přisvěcování do zatáček, kontrola trakce s náznaky driftu nebo asistent pro rozjezdy do kopce.

KTM 1290 Super Adventure

Rakušané použili přisvěcování do zatáček po vzoru dnešních moderních aut jako první, ovšem místo natočení volantu se tady světla řídí podle náklonových čidel a gyroskopů.

Díky všem čidlům a elektronice od Bosche umí tahle KTM mimo jiné i hlídat prokluz zadního kola nebo aktivovat ABS i v náklonu v zatáčce. Provozní hmotnost mírně přes 250 kg je sice za jízdy krásně ovladatelná, ale pořád je tu ta velká hmota a vyšší těžiště cítit a pocitově ji ještě zvyšuje mohutný plexi štít složený ze tří kusů. Pro nás dlouhány dokonalé řešení, menším postavám ale trochu vadí při výhledu na silnici. Ale snadná pomoc, štítek si i za jízdy nastavíte podle potřeby jednou rukou.

Základ rámu a konstrukce vychází z řady cestovních endur Adventure, dvouválec 1301 ccm z si tento drsný cesťák vypůjčil z modelu 1290 Super Duke R. Jen trochu přiškrcený výkon ze 180 koní na celkových 160 koní se projevuje s typickou rakouskou agresivitou – pořád je tak trochu znát, že tahle značka začínala vývoj od ostrých crossových strojů a i v pulzování velké véčkové třináctistovky pořád cítíte tu dakarovou tóninu.

Je to super zábavné, ovšem u cestovního využití by to přeci jen možná chtělo ještě víc učesat vibrace, po celodenní jízdě ve slovinských Alpách mě lehce brněly ruce. Naopak výfuk má trochu utlumenější zvuk, ale i tak je s motorem neskutečná zábava. Pocitově je agresivní tak akorát a přitom pružný a s plynulým nástupem výkonu. Motor má obrovský krouťák 140 Nm, to už je záruka, že nasednutí spolujezdce na výkonu motoru skoro nepocítíte.

KTM 1290 Super Adventure
KTM 1290 Super Adventure
KTM 1290 Super Adventure

Převodovka je spíš průměrná a nachytali jsme ji párkrát na falešném neutrálu, ale na Super Adventure skoro není nutné řadit. Na čtyřku projede prostě všechno včetně předjíždění na poslední chvíli. Kvality vyniknou nejvíc při jízdě ve dvou, kdy o spolujezdci a zavazadlech skoro nevíte a máte jistotu, že vaše slečna bude vzadu v tom nejlepším pohodlí na úrovni této třídy. Při jízdě sólo by ale slušel trochu víc „endurovitý“ tvar sedla, ovšem s výlety do terénu se moc nepočítá, tohle je speciál na rozbité silnice a nezpevněné cesty, prostě obdoba drsnějšího SUV ze světa aut.

Mašina má veškerou elektroniku, kterou moderní doba nabízí, tedy nastavení výkonových režimů, kontrolu trakce, nové ABS od Bosche s možností aktivace i v náklonu v zatáčce. Dál tempomat a hlavně elektronické nastavení odpružení, které se umí dokonale přizpůsobit stylu jízdy i povrchu a příjemně zamezuje potápění předku při ostrém brzdění.

Na druhou stranu je diskutabilní, jestli to až tolik přispívá k bezpečnosti. Na elektroniku si za chvíli zvyknete a přistihnete se, že do zatáčky najíždíte zase o kousek rychleji a spoléháte na to, že případnou štěrkovou past přinejhorším pomůže vyřešit náklonové ABS.

KTM 1290 Super Adventure
KTM 1290 Super Adventure

Poslední třešnička na dortu je asistent pro bezpečné rozjezdy do prudkého kopce, který podrží aktivovanou brzdu a nechá vás v klidu se rozjet do kopce. Tuhle funkci si asi většina majitelů nechá vypnutou a budou se tvářit, že takovou změkčilost přece nepotřebují. Ale rádi si ji v digitálním menu zase aktivují před odjezdem na dovolenou v Alpách. Právě tady je super užitečná v případě, kdy s naloženou mašinou zastavíte uprostřed serpentiny kvůli manévrujícímu autobusu a budete se chtít rozjet.

Aktivní odpružení a všudypřítomná elektronika se dají nastavovat i za jízdy pomocí displeje, ale doporučuji radši zastavit a věnovat tomu pár minut v klidu. Můžete si totiž navolit kombinaci čtyř režimů nastavení podvozku, stejný počet výkonových režimů, dál čtyři režimy kontroly trakce a opět čtyři stupně nastavení zatížení motorky. K tomu tempomat, vyhřívání rukojetí a další a další volby a nastavení, za chvíli si připadáte jako při instalaci Windows. Ale výsledek za to stojí, tuhle mašinu si nastavíte přesně podle aktuálních podmínek a nálady.

V horách kolem Ljubljaně mě nadchla skvěle odladěná kontrola trakce, která zasahuje citlivě a dovolí zadnímu kolu lehounce a kontrolovaně se sunout do strany v lehkém náznaku driftu. Ty tam jsou doby, kdy kontrola trakce prostě při náznaku prokluzu uťala přísun paliva, tohle už je jiná liga a bez ní bych si na klouzavých vápencových silnicích nedovolil držet tempo za rozvášněným domorodým jezdcem.

Krásný požitek z výjezdů na klouzavém asfaltu s neustálým kontrolovaným ustřelováním zadního kola je něco, co se prostě neomrzí. To samé platí pro krocení 160 koní v cestovním rytmu a přehazování čtvrttunové motorky mezi zatáčkami s jistotou, že díky ABS vždy zabrzdíte třeba i na štěrku nebo mokrém úseku. Prostě pokrok jde stále dál a díky elektronice si i průměrný jezdec může vyzkoušet zážitky i výkony motoru vyhrazené dříve spíš pro profesionální závodníky.