Někdejší fotbalový reprezentant si koupil civilní verzi Hummer H2.
V duchu však mířil ještě výš. "Líbí se mi klasická vojenská verze H1.
Je ale ještě o dost širší a na našich silnicích už by byl problém se s ní vejít," říká Pavel Kuka.
O vás se ví, že jste si užíval i rychlých vozů...
Rychlost za volantem je něco, co člověku nedá spát. Já jsem si toho mohl dosyta užít v Kaiserslauternu. Cestou na tréninky jsem jezdil po téměř osmikilometrovém úseku tříproudové dálnice, která se mírně svažovala a pak zase šla do lehkého stoupání. Tam jsem zkoušel, co se z auta, které jsem zrovna měl, dá vytáhnout. Na druhou stranu jsem se přistihoval při tom, že si uvědomuju, jaké podstupuju obrovské riziko.
S tím mi hummer moc dohromady nejde.
Je to splněné přání a zároveň auto pro rodinu, kde střídáme superba s hummerem. K rodinným povinnostem je hummer ideální. Vejde se tam všechno, co člověk potřebuje naložit. V mém případě hlavně tři děti a psa.
Jezdíte s ním i do města?
Nerozlišuji auto do města a ven. Nemám problém s hummerem zaparkovat ani v centru Prahy. Záleží jen na tom, jestli si dokážete najít prostor, kde umíte zaparkovat. A je jedno, jestli jedete v "eskovém" mercedesu, nebo ve škodovce.
Jak jste na tom u hummeru se spotřebou?
Tohle má šestilitrový motor, který si v průměru říká o dvacet litrů benzinu na sto kilometrů. Je to hodně, ale nenajezdím toho tolik. Pokud to srovnám s běžným off-roadem, který žere šestnáct litrů nafty, pořád mi z toho hummer vychází líp.
Jezdíte taky do terénu?
Samozřejmě. Tahle auta jsou moje krevní skupina a musím říct, že jsem jich vyzkoušel hodně. Hummer mě dostal na jedné zkušební jízdě právě v terénu, kde zdolal nemožné.
Abyste mohl řídit hummera, musíte mít řidičský průkaz na náklaďák...
Taky jsem si ho musel udělat. Jezdil jsem karosou předělanou na náklaďák. Výborná zkušenost.
Jaká auta jste vůbec řídil?
Začínal jsem s rodinnou Škodou 105. Pak si táta pořídil Škodu Rapid. Tu jsem mu neustále kradl z garáže. Potom už přišlo první vlastní auto, což byla Škoda Favorit, a následně se začala projevovat touha po off-roadech. To jsem začal jezdit v Jeepu Wrangler. Po odchodu do zahraničí jsem si díky reklamě a výhodným leasingům mohl vyzkoušet kdeco. Nebyl problém měnit auto každý půl rok. Měl jsem mercedes, porsche, BMW...
Zastavme se třeba u porsche.
Nejdřív to byla klasická 993 cabrio, potom Carrera 4. To bylo dělo s neskutečnou akcelerací, což jsem si pochopitelně užíval. Naštěstí jsem si uměl říct, že už toho bylo dost. Kdybych to neudělal, mohlo to dopadnout špatně. Neuměl jsem totiž ukočírovat pocit, že si s tím autem můžete dělat cokoliv. Na tom osmikilometrovém úseku v Německu byla rychlost dvě stě sedmdesát na denním pořádku. Mám strach z létání, ale přitom to, co jsem předváděl, bylo daleko nebezpečnější. I to byl důvod, proč jsem se vrátil k off-roadům.
Hummer asi opravdu není o rychlosti...
Tohle auto vám nedovolí nějakou zběsilou jízdu. Už dlouho jsem nejezdil tak plynule a poctivě. Konečně dodržuju předepsané rychlosti. Maximální rychlost je v hummeru asi sto šedesát za hodinu s tím, že pak už je to hodně hlučné a jízda přestává být komfortní. K dlouhodobější jízdě po dálnici je ideální tak stočtyřicítka.
V Německu funguje bodový systém. V Česku se o něm jen mluví. Jaký na něj máte názor?
Fungovat by to mělo. Jen to musí mít hlavu a patu. Problém však spočívá v tom, že hlavní tahy vedou přes vesnice a města, místo toho, aby se dalo jet po kvalitní dálnici. V moderních autech je těžké dodržovat stotřicítku. To je prostě neúnosné.
Jezdil jste také v mercedesech. Ti, kteří tuhle značku zkusí, už většinou nemění...
Jsou to bezkonkurenčně nejlepší vozy. Bohužel ne pro Čechy. O takové auto se musíte neustále bát. Nemá smysl si ho pořizovat ani vzhledem ke kvalitě našich silnic. To pak člověk s tím autem jenom trpí.
 S HUMMEREM I DO MĚSTA Pavel Kuka se se svým vozem nebojí zajet ani do centra Prahy |
