Dnešní moderní kočárky je možné složit i do menších aut...
Ale já jsem nechtěla nějaké složité skládání. Chtěla jsem vůz, kde otevřu dveře, naložím tam na dvě doby kočár, zavřu a jedu.
To je hodně jasná představa. A tu splnilo právě jen a pouze tohle auto?
Tenhle typ vozu ano. Já jsem předtím byla velkým vyznavačem Renaultu Megane. Měla jsem celkem tři za sebou. Jenomže jsem měla vždycky kupé a do toho by to s kočárem asi nebylo úplně ono.
A jak se vám teď jezdí s mohutným dvoutunovým autem?
Překvapivě pěkně. Mě už opustila chuť jezdit živě, trochu sportovně. S dcerkou Vanessou spíš jezdím opatrně, pořád se rozhlížím a těm divochům kolem nás na silnicích v duchu nadávám. I když na nich občas - mám pocit - poznávám svůj původní styl jízdy.
Vztekáte se někdy za volantem?
Jen jednou jedinkrát v životě se mi před očima úplně zatmělo. To jsem byla snad v sedmém měsíci a jela jsem do nemocnice. Chtěla jsem zaparkovat na takovém příhodném místě, ale stál tam nešikovně obrovský autojeřáb. Tak jsem stáhla okénko a poprosila šoféra, který v něm seděl, jestli by maličko necouvl. A on povídá: Ty bys nejradši vjela až do čekárny, ty krávo! A já jsem najednou sledovala sama sebe, jak vystupuju, stavím se před ten jeřáb a povídám: Pojď ven! A ten dvoumetrovej hora chlap vylezl a s úplně konsternovaným pohledem nečinně sledoval, jak jsem mu ubalila facku jako barák.
A pak?
Pak jsem bleskově skočila zase do auta, zacouvala na plný plyn za roh a tam hodinu brečela.
Tak to by se dalo označit za dobrý konec... Pro vás.
Taky jsem telefonovala manželovi a říkala jsem mu snad třicetkrát dokola, že jsem nafackovala jeřábníkovi. A on to strašně dlouho nechápal a pak se tak strašně smál, že jsem musela položit telefon. Zavolal mi snad za další půlhodinu, až se vychechtal. Jenomže to já jsem v tom autě pořád ještě brečela.
Je něco nebo někdo, kdo vám na silnicích opravdu moc a moc vadí?
Samozřejmě nemám ráda takovou tu hloupou řidičskou aroganci. Ale ze všeho nejvíc nenávidím příliš mladé majitele mercedesů, kteří jako by nepochybovali o tom, že se z jejich auta ihned na místě posadím na zadek. Na ty mi Ringo Čech poradil takzvaný "trusomet". Zacílit, vypálit... a bylo by po sebevědomí! Budeme ho s Ringem vyrábět sériově.
Jak vaše půlroční holčička snáší jízdu autem?
Moc dobře. Vozím ji předpisově na zadním sedadle a tam si spokojeně klímá nebo pobrukuje. Ale jednou jsem přece jen kvůli péči o potomka do jednoho pána ťukla.
Honila jste dudlík po podlaze?
Holčička pořád spala a pak najednou tak jako zavýskla - jahoooouu! - až jsem se ohlédla, co se stalo. No a drncla jsem do nějaké felicie. Vystoupil pán a byl docela otrávený. Moc se mu ani nedivím, protože on měl dost promáčknuté zadní dveře a mě jen upadla značka.
Řešeno na místě pokutou?
Přesně tak. On to navíc byl pán od policie. A protože jsem se nemohla omluvit, že jsem tišila plačící miminko, protože dcerka se zrovna moc radostně culila na svět, tak jsem nekladla ani ten nejmenší odpor a zaplatila přesně tolik, kolik si vyšetřující policista řekl.
Zatím to vypadá, že jste dříve jezdila hrozně rychle sportovním autem a dnes máte na silnici jeden konflikt za druhým. Jak to je ve skutečnosti?
Doopravdy jsem hodně klidný řidič, který se nerozčiluje, je vyznavačem bezpečí a pohody. Už proto musím s autem splynout. Já v něm jím, kojím, líčím se, vedu kancelář... Samozřejmě že ne za jízdy! Ale pro tohle všechno se musím s tím autem naprosto sžít. Musí být od prvního okamžiku mnou, mou součástí. Proto jsem měla ty tři renaulty za sebou. To auto prostě takové bylo. A teď s dítětem je to tenhle vůz.
A kdy jste se rozhodla ke změně vozového parku?
Jakmile jsem zjistila, že jsem v jiném stavu.
Ale já jsem nechtěla nějaké složité skládání. Chtěla jsem vůz, kde otevřu dveře, naložím tam na dvě doby kočár, zavřu a jedu.
To je hodně jasná představa. A tu splnilo právě jen a pouze tohle auto?
Tenhle typ vozu ano. Já jsem předtím byla velkým vyznavačem Renaultu Megane. Měla jsem celkem tři za sebou. Jenomže jsem měla vždycky kupé a do toho by to s kočárem asi nebylo úplně ono.
A jak se vám teď jezdí s mohutným dvoutunovým autem?
Překvapivě pěkně. Mě už opustila chuť jezdit živě, trochu sportovně. S dcerkou Vanessou spíš jezdím opatrně, pořád se rozhlížím a těm divochům kolem nás na silnicích v duchu nadávám. I když na nich občas - mám pocit - poznávám svůj původní styl jízdy.
Vztekáte se někdy za volantem?
Jen jednou jedinkrát v životě se mi před očima úplně zatmělo. To jsem byla snad v sedmém měsíci a jela jsem do nemocnice. Chtěla jsem zaparkovat na takovém příhodném místě, ale stál tam nešikovně obrovský autojeřáb. Tak jsem stáhla okénko a poprosila šoféra, který v něm seděl, jestli by maličko necouvl. A on povídá: Ty bys nejradši vjela až do čekárny, ty krávo! A já jsem najednou sledovala sama sebe, jak vystupuju, stavím se před ten jeřáb a povídám: Pojď ven! A ten dvoumetrovej hora chlap vylezl a s úplně konsternovaným pohledem nečinně sledoval, jak jsem mu ubalila facku jako barák.
A pak?
Pak jsem bleskově skočila zase do auta, zacouvala na plný plyn za roh a tam hodinu brečela.
Tak to by se dalo označit za dobrý konec... Pro vás.
Taky jsem telefonovala manželovi a říkala jsem mu snad třicetkrát dokola, že jsem nafackovala jeřábníkovi. A on to strašně dlouho nechápal a pak se tak strašně smál, že jsem musela položit telefon. Zavolal mi snad za další půlhodinu, až se vychechtal. Jenomže to já jsem v tom autě pořád ještě brečela.
Je něco nebo někdo, kdo vám na silnicích opravdu moc a moc vadí?
Samozřejmě nemám ráda takovou tu hloupou řidičskou aroganci. Ale ze všeho nejvíc nenávidím příliš mladé majitele mercedesů, kteří jako by nepochybovali o tom, že se z jejich auta ihned na místě posadím na zadek. Na ty mi Ringo Čech poradil takzvaný "trusomet". Zacílit, vypálit... a bylo by po sebevědomí! Budeme ho s Ringem vyrábět sériově.
Jak vaše půlroční holčička snáší jízdu autem?
Moc dobře. Vozím ji předpisově na zadním sedadle a tam si spokojeně klímá nebo pobrukuje. Ale jednou jsem přece jen kvůli péči o potomka do jednoho pána ťukla.
Honila jste dudlík po podlaze?
Holčička pořád spala a pak najednou tak jako zavýskla - jahoooouu! - až jsem se ohlédla, co se stalo. No a drncla jsem do nějaké felicie. Vystoupil pán a byl docela otrávený. Moc se mu ani nedivím, protože on měl dost promáčknuté zadní dveře a mě jen upadla značka.
Řešeno na místě pokutou?
Přesně tak. On to navíc byl pán od policie. A protože jsem se nemohla omluvit, že jsem tišila plačící miminko, protože dcerka se zrovna moc radostně culila na svět, tak jsem nekladla ani ten nejmenší odpor a zaplatila přesně tolik, kolik si vyšetřující policista řekl.
Zatím to vypadá, že jste dříve jezdila hrozně rychle sportovním autem a dnes máte na silnici jeden konflikt za druhým. Jak to je ve skutečnosti?
Doopravdy jsem hodně klidný řidič, který se nerozčiluje, je vyznavačem bezpečí a pohody. Už proto musím s autem splynout. Já v něm jím, kojím, líčím se, vedu kancelář... Samozřejmě že ne za jízdy! Ale pro tohle všechno se musím s tím autem naprosto sžít. Musí být od prvního okamžiku mnou, mou součástí. Proto jsem měla ty tři renaulty za sebou. To auto prostě takové bylo. A teď s dítětem je to tenhle vůz.
A kdy jste se rozhodla ke změně vozového parku?
Jakmile jsem zjistila, že jsem v jiném stavu.
 Lucie Výborná si nejprve změřila kočárek a podle něj pak koupila auto. |
