Čtyři stovky majitelů "americké zmije" se 1.července potkaly na parkovišti před branami továrny Dodge v Detroitu. Přijely se podívat, jak poslední viper přetrhne pásku na konci výrobní linky.
Netrpělivě na něj čekala hlavně texasanka D´Ann Rauhová, která si jej nakonec odvezla domů. Přítomným reportérům prozradila, že to bude už jedenačtyřicátý viper do sbírky, kterou se svým manželem Waynem vlastní. Na její přání automobilka vůz oděla do zlato-bronzové barvy a interiér vyfešákovala tolika barevnými kombinacemi kůže, kolik jich měla k dispozici. Poslední vyrobený viper se tak stal typickým produktem bezuzdné fantazie, které její majitelé při úpravách svých zmijí dávali tak často průchod.
S plynem citlivě
Historie viperu sahá do roku 1989, kdy se na výstavě v Detroitu představil první prototyp. Dvoumístný roadster si pro svůj pohon vybral osmilitrový desetiválec pocházející z náklaďáku, tehdejší dceřiná firma Lamborghini mu však naordinovala blok motoru i hlavy válců z hliníku. A také své zkušenosti, které pomohly udržet 400 koní a 660 Nm točivého momentu na silnici.
Postupem let rostl výkon i objem motoru. Od roku 1995 je k mání i karosářská varianta kupé. Druhá generace viperu přichází v roce 2002, to už desetiválec ukrývá stádo 506 koní, aby jej o pět let později rozšířil na konečných 612.
Mnoha majitelům však ani maximální rychlost přes 300 km/h a zrychlení z nuly na sto za 3,8 vteřiny nestačila. Příkladem může být český vlastník, kterého redakce iDNES kontaktovala. Muž, který si přál zůstat v anonymitě, přidal motoru kompresor, který jeho výkon zvýšil na 700 koní.
Z pohledu typického majitele zmije nic výjimečného - tenhle vůz jen málokdy zůstal v podobě, v jaké opustil továrnu. Nejčastěji získal snížený podvozek, silnější brzdy nebo hlasitější výfuky.
"Viper je jedním z mála současných aut, při jehož řízení musí šofér osvědčit své schopnosti," říká jeho český majitel. Nepochybně čistá pravda, zmije až do svého konce nepodlehla svodům stabilizačního či protiprokluzového systému, odolala i automatické převodovce. A přenést na silnici 760 Nm točivého momentu sériového modelu jen s pomocí zadní nápravy, to už vyžaduje jistou dávku řidičského umění.
Navzdory špatné finanční situaci Chrysleru, jehož je značka Dodge součástí, výrobní plán pro rok 2012 počítá s novým supersportovním modelem . A protože se americká automobilka nedávno propojila s italským Fiatem, fanoušci viperu doufají, že by nemusel zůstat jen minulostí. Tentokrát ovšem se supervizí z Maranella (Ferrari).
Křižník, který všichni opustili
Bez velkého rozruchu skončila minulý pátek také výroba nejznámějšího amerického auta s maskou velkého trucku. Chrysler PT Cruiser, který využil celosvětové renesance retro modelů na konci 90. let minulého století, slavil úspěch hlavně v prvních letech své výroby.
"Tohle auto jsem si pořídil jen kvůli jeho designu" říká malíř George Ryšánek, který si pt cruiser koupil před osmi lety. Jízdní vlastnosti ani zpracování nebyly podle jeho majitele nic moc. A dvoulitrový benzinový motor byl navíc velmi žíznivý. "Dvakrát projel Prahu a už jsem musel k pumpě, spotřeba se pohybovala kolem dvanácti litrů," vzpomíná malíř. Podle svých slov měl ještě štěstí, že vlastnil model s manuální převodovkou. "Verze s automatem byla ke všemu navíc hodně líná."
Pro evropské poměry byl daleko vhodnější volbou 2,2 litrový turbodiesel od Mercedesu. Ten ale přišel na trh až v roce 2002, tři roky od křižníkovy premiéry.
Nejobdivovanější variantou pt cruiseru se stal čtyřmístný kabriolet s ochranným obloukem nad sedadly, který byl ve výrobě od roku 2004.
Celkem automobilka vyrobila 1,3 milionu pt cruiserů, z toho se 200 000 prodalo mimo Spojené státy. O tom, že s výrobou auta skončí, uvažoval Chrysler už loni. Nakonec však křižníku daroval ještě jeden rok.
Zájem o vůz to ale nezvýšilo: Zatímco v dobách největší slávy prodával Chrysler 180 000 cruiserů ročně, letos si jej na celém světě pořídilo jen 7000 motoristů. Za uvadající poptávku si přitom automobilka podle fanoušků mohla sama. Vinu přičítají především nepovedené modernizaci v roce 2006 a také nedostatečnému zájmu o další inovace. "Kdyby do pt cruiseru továrna dále investovala, mohla dodnes prodávat sto tisíc aut ročně. Místo toho jej bez velkého zájmu nechala jen dožít," cituje agentura AFP správce fanklubové webové stránky ptcruizer.com Davida Katze.
Továrna v mexické Toluce, odkud až dosud pt cruiser vyjížděl, má štěstí na charismatické modely. Přes léto tu dělníci přestaví výrobní linky, aby se tu na podzim mohla rozjet výroba jiného miláčka davů, Fiatu 500.
