Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

TUNINGÁŘ: Na srazy jezdím wartburgem za 300 tisíc ve stylu Formule 1

  10:16aktualizováno  10:16
V životě měl řadu profesí, ale zároveň se vždy držel své velké vášně - úpravy wartburgů, jedné z nejstarších automobilových značek. Sám se pyšní dvěma skvostnými kousky, které několikrát do roka předvádí na tuningových srazech. Doma mám plné police pohárů, říká automechanik a tuningář Jiří Kubíček v rozhovoru pro iDNES.cz.

Automechanik Jiří Kubíček už se svými dvěma miláčky posbíral pětasedmdesát pohárů z tuningových soutěží. | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Před autodílnou máte dva krásné červené wartburgy. Jak jste k nim přišel?
V posledních patnácti, dvaceti letech začaly vznikat autokluby sdružující majitele automobilů různých značek, kteří své miláčky „vymazlili“, aby je poté představili na tuningových srazech. Mezi jinými také existuje přímo Wartburg klub.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz .

Než jsem se začal věnovat tuningu, a to speciálně značce Wartburg, tak jsem se realizoval v potápění, ke kterému jsem přivedl i své dvě děti. Jezdili jsme se potápět do Rudého moře, Chorvatska, Itálie. Nyní jsme tento koníček všichni opustili, protože dcera i syn jsou už dospělí, mají své rodiny a potápění už pro ně není atraktivní. Nejsem ale typ člověka, který by nic nedělal a jen lelkoval. Přes svou živnost, a to opravy vozů wartburg, jsem se dostal i k tuningu této značky. Zpočátku na přání zákazníků, později jsem se rozhodl, že si „vytuním“ wartburga i pro sebe. Nezůstalo však jen u jednoho vozu, ale přestavěl jsem pro sebe hned dva wartburgy.

Výroba a dovoz této značky do Česka ale skončily už v roce 1989. Kde jste oba vozy tedy sehnal? 
Oba jsou přímo dovezené z bývalé NDR, přitáhli jsme je na odtahovém přívěsu. Kamarád mého syna, který začal po roce 1989 dovážet a poté opravovat vozy z Německa, mě upozornil na možnost levného nákupu wartburgů, kterých se bývalí východoněmečtí majitelé zbavovali. Pořizovali si totiž luxusní západoněmecké značky vozů. Vláda je k tomu motivovala finančními dotacemi dva až tři tisíce marek na nákup nového auta. Podmínkou bylo předání svého auta s dvoutaktním motorem, takže wartburgu nebo trabanta, do šrotu.

Vaše auta jsou tedy z vrakoviště?
Prvního wartburga, který byl vystaven jako předváděcí vozidlo, jsme dovezli přímo ze značkové prodejny, protože tento autosalon byl už v likvidaci kvůli nezájmu kupujících. Ihned jsem se s chutí pustil do tuningových úprav. Vůz byl určen pouze na tuningové srazy, pro svou potřebu jsme měli v rodině jiná auta.

Druhý wartburg byl z německého vrakoviště a byl ročníkově poměrně mladý. Bohužel, poslední série prodaných wartburgů už nebyla tak kvalitně vyrobená, protože při výrobě byly použity nekvalitní materiály. Bylo nezbytně nutné vyměnit vše kromě skeletu za nové díly. Měnily se blatníky, dveře i celý podvozek. Vůz jsem upravil tak, aby neztratil svou původní podobu a vypadal, jako by právě sjel z výrobního pásu. Je pouze doplněn malým křídlem se třetím bodovým světlem, subtilními lízátky pod nárazníkem a chromovými poklicemi.

Tuníte obě auta stále dál, nebo už jste s nimi spokojen?
V současné době jsou obě vozidla v konečné podobě a už se dále neupravují. Snažil jsem se, aby vozy měly přiznanou značku Wartburg, nebyly přeplácané a byly vzhledné. Žádné čáry, nalepené pruhy nebo šachovnicové pásy, žádná loga. Jsem zastáncem toho, že méně bývá někdy více.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl:
VIETNAMKA: Nakupuji v Sapě, ale mám českého přítele a vařím guláš

V pátek čtěte:
PROPAGÁTOR HANTECU: V Práglu mi nerozumí. A to mě hrozně baví

K těmto starým autům se musí dost obtížně shánět tuningové doplňky.
Ano, to máte pravdu. Obvykle kupuji nějaký polotovar, určený pro jiný typ vozidla, který upravím.

Jak moc je tento koníček finančně náročný?
Vzhledem k tomu, že si musím většinu tuningových dílů vyrobit sám, což je časově velmi náročné, jsou náklady vysoké. První wartburg, který byl třikrát předěláván, vyšel asi na tři sta tisíc. Druhý vůz stál asi 130 tisíc, včetně započtení mé práce.

Včetně pořizovací ceny?
To byl pakatel. Pořizovací cena obou vozů byla asi tak dvacet tisíc i s cestou a provizí člověku, který koupi zprostředkoval.

Jste odjakživa automechanik?
Ne, jsem vyučený elektromechanik se specializací na opravu rentgenových přístrojů. Po deseti letech od vyučení jsem přešel do autoservisu jako autoelektrikář, kde jsem kromě elektriky opravoval i mechanické závady. Opravy aut pro mě zůstaly stěžejní i v následujících letech. Po revoluci jsem začal podnikat. Opravuji motorová vozidla ve své dílně.

K wartburgu jsem přilnul. Ani mě nenapadlo tunit trabanta

Podle vašich webových stránek se i pracovně specializujete přímo na opravy těchto starých aut...
Ano, specializuji se výhradně na vozy značky Wartburg 353, Wartburg 311 nebo IFA.

Jiří Kubíček

Jiří Kubíček se narodil v roce 1944. Vystudoval tříletou elektrotechnickou školu obor autoelektromechanik. Pracuje ve své firmě se specializací na opravu wartburgů.

Proč jste si vybral právě wartburga a ne třeba trabanta, který je v Česku přeci jen oblíbenější?
Deset let jsem taxikařil a z toho osm let jenom s vozy značky Wartburg. Perfektně jsem je znal a opravy si prováděl sám. V rodině jsme měli trabanty, manželka měla dokonce dva a byla s nimi hrozně spokojená. Přesto by mě nikdy nenapadlo tunit trabanta. Přilnul jsem k wartburgům a už jsem u nich zůstal. Trabanty samozřejmě také běžně opravuji.

Jezdíte na tuningové srazy?
Ano, pořádá se jich tak třicet nebo čtyřicet do roka, přibližně deseti se zúčastním. Jezdím spíše na velké srazy: dříve do Mimoně, Hradce Králové, Vysokého Mýta, Pardubic a podobně. Vždy soutěžím v kategorii „nezařaditelné“. V této skupině bývá většinou tak deset až patnáct vozů. Většinou se umísťuji do třetího místa.

Fotogalerie

To máte doma asi hodně pohárů...
Mám jich 75, plné police. V poslední době si přivážím tak osm až deset pohárů ročně.

Jezdíte i do zahraničí?
Ne, tam jsme se jeli podívat jen dvakrát. Na letišti v saském Cvikově (německy Zwickau - sídlila zde továrna vyrábějící trabanty - pozn. red.) byl obrovský sraz, především trabantů, my jsme ale nesoutěžili.

Berete s sebou rodinu?
Manželka se mnou jezdí jen na jarní a podzimní srazy wartburgů. A jak už jsem říkal, mám již dospělé děti, kteří mají své rodiny a také své zájmy.

Vy tady v dílně pracujete, ale zároveň se tu věnujete svému velkému koníčku. To tady trávíte poměrně hodně času...
Ano, přes den opravuji vozy zákazníkům, ve volném čase, kromě tuningu, restauruji staré zbraně.

Jiří Kubíček předvádí svůj vymazlený wartburg:

Chápe rodina tuhle vaši časově náročnou vášeň? 
Manželka by chtěla, abychom spolu více cestovali, takže to musím střídat. Většinou jezdím v dubnu na dva srazy, pak v květnu na jeden, v červnu také tak dva srazy, v červenci je pauza a pak srpen a září po jednom srazu. V září bývá velký sraz, kam se dostanou jen nejlepší auta, býval tady na výstavišti v Letňanech, ale loni pořadatelé přesunuli tento velký sraz na Moravu.

Pojí se s tuningem wartburgů i určitý životní styl, jako oblečení nebo určitá muzika?
To je individuální. Někdo se oblékne do odrbaných šortek a sepraného trika. Jiný se svým způsobem vyřádí. Například na sraz wartburgů jezdí jeden mladý manželský pár s bývalým policejním wartburgem a oba jsou oblečeni do dobových východoněmeckých policejních uniforem. Pořídil jsem si kombinézu Formule 1 s možností doplnění různých automobilových nápisů. Je dobré, když oblečení ladí k autu, nebo má vtip. Vždyť je to přece celé show!

Máte i nějaké moderní auto?
Jezdím v picassu, ale v lednu jej vyměním za Peugeota 5008.

Radost, strach a život

Co vám dělá v životě radost?
Hlavně rodina. Děti - dcera a syn a také tři vnoučata. A pak moje koníčky, tedy tuning, takže vlastně moje práce.

Z čeho máte největší strach?
Asi z toho, že člověk stárne a ubývají mu síly.

Jak se vám v Česku žije?
V Česku se mi žije docela dobře. Jsme svobodní, můžeme cestovat, kam chceme. Jenom to ovšem stojí moc peněz, které se dneska těžko vydělávají. Hlavně, že jsme všichni zdraví a můžeme stále pracovat.

Jezdíte wartburgem i běžně třeba na nákup nebo na výlet?
Ne, toto jsou auta, se kterými se jezdí výhradně na srazy. Přesto jsem měl jednu nepříjemnou kolizi, právě když jsem jel na sraz do Milovic. Stalo se to brzy ráno asi v šest hodin. Za mnou jel kluk s malým jeepem a zajel ke mně tak blízko, že mi orval blatník a sám se s vozem dostal do takové rotace, že skončil ve svodidlech. Zdemoloval si celý bok vozu. Naštěstí jsme oba vyvázli bez újmy na zdraví.

Do silničního provozu mám jiné auto. Spotřeba benzinu je u wartburga osm až deset litrů, oproti piccasu, který má spotřebu 6,5 litru nafty.

Dokážete spočítat kolik jste měl v životě aut?
Přesně nevím. Vzhledem k tomu, že manželka pracovala v autobazaru dlouhá léta, tak jsme auta dost často měnili. Vždy jsme měli oba každý své auto.

Pěkná auta jsou často využívána také jako magnet na holky...
Souhlasím s vámi a vidíte to tady na plakátech. Na každém motoristickém srazu je mnoho pěkných děvčat. To přeci k těmto akcím patří.

A sám jste tedy dívky „balil na auta“?
To víte, že ano - jako každý mladý kluk. Mé první auto vypadalo jako porsche, ale byla to přestavba bojového KdF 82 - kaďoura, což byl volkswagen s motorem vzadu. To tady nikdo neměl. V pořadí druhé vozidlo, které jsem vlastnil, už byl Wartburg 311. Vlastně už tehdy jsem se snažil vůz vylepšit. Vnitřek vozu byl vyložen imitací kůže. Karoserie byla nalakována v kombinaci dvou barev. Boky vozu byly v lahvově zelené barvě. Střecha, přední a zadní kapota byly v barvě bílé. Vypadal pěkně. To byl šedesátý pátý rok. Který mladý kluk tady měl tenkrát takové auto?

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka
Článek se mi líbí
Témata: Lidé Česka




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.