Václav Kafka má starých auťáků spoustu, ale 86letý lincoln patří k jeho oblíbencům. "Po měsíci přijdu a na první otočení nastartuje," líčí. Má i dobré brzdy, takže se s ním nebojí do provozu. Není to žádný dýchavičný louda, mohutný osmiválec ho umí rozjet přes stovku. V roce 1928 to byla nějaká rychlost. Však si Lincoln L oblíbili mafiáni a také policie, ředitelé bank, prostě boháči. Lincoln byla totiž značka amerických prezidentů. V Česku je v provozuschopném stavu asi jediný. Cenu odhaduje Kafka na 130 až 170 tisíc dolarů, tedy zhruba tři až tři a půl milionu korun.
"Jel jsem s ním i sto dvacet, ale komfortní je taková sedmdesátka, osmdesátka," líčí Kafka, který je hned dvojím prezidentem pražského i českého Veteran Car clubu. A ukazuje věci, které můžou dnešní auta závidět. Třeba lampičky, které ve tmě osvítí stupačky, když se otevřou dveře. Nebo zapalovač doutníků, který se sám vrací na místo, přece se pupkatý pan továrník nebude natahovat. Ani by tam nedosáhl. A toho místa na zadních sedadlech.
Lincoln L , jako „long", tedy anglicky "dlouhý", je stavěný pro šest cestujících. Ale když se vyklopí dvě sedačky pro služebnictvo, už na zadních místech moc místa na nohy nezbude, asi stejně jako ve třetí řadě míst dnes oblíbených sedmimístných MPV.
Výkon motoru? "Stejně jako u rollsů se nepsal, prostě byl dostatečný," usmívá se majitel, který odhaduje sílu mohutného motoru na nějakých 80 koní. Kafka si chválí, že je hezky dynamický a pružný a zkušeně sází rychlosti ve třístupňové převodovce: " Na trojku se dá jet prakticky pořád, na dvojku se rozjíždím." Jen to stojí nějakých 25 až 35 litrů benzinu na sto kilometrů.
"Dá se s ním každodenně jezdit," ujišťuje. A chválí si výkonné brzdy. Kabina má otevřené boky, na svatby a víkendové vyjížďky je to paráda. Ale majestátní cadillac nezaskočí ani zima. Na ni má Václav Kafka připraveny originální zateplené připínací bočnice z látky na střechy kabrioletů a slídovými okny. Nasazené jsou za dvacet minut. V dřevěném kufru na zádi není samopal, který tam vozili Al Caponeho kumpáni, ale originální klíč na povolování obří matice centrálně uchycených kol.
Václav Kafka nadšeně ukazuje i další speciality. Místo přibližného měření hladiny oleje ve spodovém osmiválci 6,4 litru pomocí drátu, jak se to dělá dnes, má Lincoln propracovanou měrku. Do kolen jdeme z vodováhy na každém z přídavných světel, jsou tam pro dokonalé seřízení. Vrcholem jsou - dnes by se řeklo "aktivní lamely chladiče". V chromovém chrámu masky jsou totiž svislé lamely automaticky nastavitelné, ovládá je přes táhlo termostat v chladiči. Dnes s tím ohromují vývojáři moderních aut, třeba BMW.
Na svou dobu pokrokové byly také chlazené bubny brzd. Václav Kafka ukazuje ještě něco jako předchůdce tempomatu, ruční plyn na volantu. Dá se zaaretovat tak, že auto drží konstantní rychlost. Ovládání takového stroje ovšem i tak vyžaduje zkušenost, předvídavost a soustředění. Tak se raději kocháme a kyneme publiku ze zadního sedadla. Jako prezident.
