Současná vlna ekologických automobilů a alternativních pohonů má kromě samotné ekologie i jinou, možná ještě významnější příčinu. Vyspělé ekonomiky světa se totiž snaží snížit svou energetickou závislost na cizích státech.
Jestliže v případě dodávek ropy se musí velká část světa spoléhat na Rusko nebo Blízký východ, alternativní zdroje energie mohou státy získávat na svém vlastním území. Třeba zvýšenou spotřebu elektřiny pro elektromobily snadno pokryje nějaká ta nová elektrárna (ideálně atomová nebo na obnovitelné zdroje).
Jenže ani výrobou velkého množství elektromobilů se vlády světových velmocí i malých států své energetické závislosti na často nestabilních zemích třetího světa zcela nezbaví. Jen tím rozloží rizika na více menších částí.
Německá studie Centra pro sluneční energii a výzkum vodíku ze Stuttgartu totiž sice ukázala, že na světě je dostatek lithia pro výrobu baterií do asi 10 miliard elektromobilů. Přitom ho ještě zbude dost pro jiné účely.
Studie zároveň varuje před přílišnou závislostí na těžbě lithia. Asi polovina jeho světových zásob se totiž nachází v Bolívii, druhou největší zásobárnou je Chile. Ani jedna ze zemí rozhodně není příkladnou ukázkou politické stability, elektromobilový průmysl přitom bude na dodávkách z těchto zemí závislý.
Dostatečné zásoby lithia ale zároveň mohou znamenat, že elektromobily a klasické vozy se spalovacími motory vedle sebe budou existovat ještě hodně dlouho. Již čtyřicet let totiž slýcháme zkazky o tom, že ropa dojde za 40 let. A snížení její spotřeby díky elektromobilům může tento interval ještě prodloužit.
