Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Piano slaví 40 let. Legendární mercedes je nesmrtelný, když ho nesežere rez

aktualizováno 
Za socialismu platil za nedostupný sen. Byl předmětem pýchy majitelů i závisti sousedů. A globálně má pověst neúnavného držáku, který dodnes v zemích třetího světa slouží taxikářům. Legendární Mercedes W123 alias „piano“ slaví čtyřicáté narozeniny.

Kdo jej má dnes, hýčká si ho jako ceněný klasický veterán. To je i případ zeleného piana s bílou střechou, které vlastní Miloš Rathuský z Brna. Koupil jej teprve před čtyřmi roky v bazaru nedaleko Brna. Na rovinu přiznává, že auto „žije“ jen díky tomu, že předchozí majitel při jeho údržbě „zkanibalizoval“ jiný, méně šťastný exemplář.

Fotogalerie

Čtyřdveřový sedan vyrobili v Německu v roce 1978. Je to naftová atmosferická „dvěstěčtyřicítka“. Tedy střední řada naftových motorů, které automobilka do řady W123 montovala.

Výkon má pouhých 53 kilowatt. Když stoupá na Velkou Klajdovku, vyhlídku nad jihomoravskou metropolí, kde jej čeká focení, výkonem rozhodně nepřekypuje. Ale na druhou stranu stejným tempem bude supět klidně i v době, kdy bude většina dnešních aut dávno na vrakovišti. Právě atmosférické diesly totiž mají punc nesmrtelnosti.

Za mercedes k výslechu

Nesmrtelná bohužel není karoserie auta. „Nová auta vydržela tak šest sedm let běžného provozu. Pak už hodně rezivěla,“ popisuje Jiří Adler, který v Brně už před revolucí mercedesy servisoval a samozřejmě je vlastnil. Včetně celé řady pian ve všech možných variantách – sedany, kombíky, nejvzácnější dvoudveřové kupé, s naftovými i benzinovými motory. Jeho první piano bylo i prvním v Brně. Koupil ho od člověka, který pracoval na brněnském výstavišti.

Mercedes W123

Další získával z Německa. Ve Stuttgartu, kde se piano vyrábělo, měl totiž rodinu. I když za auta platil, oficiálně je dostával darem. I tak musel zaplatit clo. „Ještě mám ty lístečky doma schované. Bylo to přes sedmdesát tisíc. A na Lenince jsem kvůli tomu byl každou chvíli,“ směje se dneska, když popisuje výslechy v brněnské policejní centrále na Kounicově ulici, dříve Leninově.

Vložky válců z multikáry

A popisuje i další typickou historku s pianem, příběh o příslušníkovi VB, který auto také vlastnil. Jenže si netroufl se s ním veřejně „pochlubit“. „Měl ho zavřené v garáži a chodil se projet v noci. Mně to bylo jedno, ať si každý závidí, jak chce,“ krčí rameny Adler.

Auta se do Česka nějak dostávala, horší to bylo s náhradními díly. Pokud byly dostupné, byly drahé. „Originální díly na repasi motoru jsem z Německa dovezl jednou. Všichni na to koukali jak na zjevení,“ směje se Adler. Obvykle se motory opravovaly z toho, co bylo k dispozici, třeba konkrétně vložky válců se používaly z multikáry. „Vydrželo to tak sto tisíc kilometrů. Ale najet sto tisíc tehdy trvalo roky,“ mávne rukou Adler.

Mercedes W123

Ptáte se, jak jdou repase motoru dohromady s pověstnou výdrží? Je to jednoduché. V polovině 80. let měla nejstarší piana deset let a na kontě klidně půl milionu. Pokud ale majitel nikdy nezanedbával údržbu, byly to motory doslova milionové.

Auto na tabák

Mnohem horší je to se zmíněnou korozí. Tady totiž piano nevybočuje z průměru sedmdesátých let. Hnije. A hnije hodně. Na hraně víka kufru, pod oknem, samozřejmě na prazích, na lemech blatníků, v prostoru pro rezervu, na dolních hranách dveří. Koroze je ostatně vidět i na zeleném exempláři Miloše Rathuského. Ten ale jedním dechem dodává, že renovace je na dohled.

Nezkorodované piano v původním stavu, tedy kromě výjimek, které jezdily na jihu Evropy nebo v Kalifornii, je dnes úkaz. Většina nerenovovaných vozů je, řečeno renovátorskou hantýrkou, na tabák. Plech se zkrátka drolí. Ale u kterého auta ze sedmdesátých let je to jinak.

Když vznikal design piana, u Mercedes-Daimler docházelo k velké designerské výměně. Na postu šéfdesignera v roce 1974 skončil Friedrich Geiger, autor legendárního modelu 300 SL. Na jeho místo nastoupil Ital Bruno Sacco. A právě tato dvojice je pod vzhledem piana podepsaná.

Mercedes W123

Jestliže zvenku je auto poměrně konzervativní, interiér okouzlí dodnes. Především výborným zpracováním a také skutečnými materiály. I když i na pianu je vidět, jak moc byly v sedmdesátých letech v kurzu plasty. Třeba madla dveří naznačují kožené obšití, viditelný steh ve švu je ale falešný, jde jen o výlisek v plastu. Kdyby si ale člověk měl dnes vybrat, ve kterém autě z poloviny 70. let chce přejet Evropu, piano by bylo v nejužším výběru.

Začátek doby naftové

Piano bylo prvním mercedesem, ve kterém se masově prosadily naftové motory. Základní atmosférický dvoulitr, který automobilka představila v roce 1976, měl pouhopouhých 55 koní, výkon modernizované verze vzrostl na 60 koní. Objemnější čtyřválec 240 měl nejdřív 65 koní, od roku 1979 přibylo dalších šest.

Pětiválcový třílitr disponoval osmdesáti koňmi, v roce 1980 se pak objevily přeplňované verze, které dynamice auta výrazně pomohly. Vrcholný pětiválec 300 D Turbo měl 125 koní a kroutící moment 245 newtonmetrů. Jeho uvedení zaznamenali novináři i za železnou oponou. V roce 1981 ve Světě motorů vychvalovali jeho úspornost, při devadesátce si vzal osm litrů nafty, při stodvacítce 11,1 litru.

Benzinové motorizace začínaly na dvou litrech objemu a 94 koních, vrcholný šestiválec o objemu 2,8 litru měl 175 a později 185 koní.

Miliony sedanů, sto tisíc kupé

Mercedesů W123 se za deset let vyrobilo přibližně 2,7 milionu exemplářů, drtivá většina ve verzi sedan. Dvoudvéřových kupé, která postrádala středový sloupek, bylo necelých sto tisíc (přesné číslo kolísá od 99 883 po 99 911), extrémně praktických kombíků překvapivě jen dvakrát tolik.

Mercedes W123

Prodávala se i verze prodloužená o 67 centimetrů. Sloužila státníkům nebo jako luxusní taxi používané převážně na letištích. Sedany se kromě německých továren vyráběly i v Jihoafrické republice nebo Číně.

Nejslavnější filmové piano řídili veksláci

Piano si mnohokrát prorazilo cestu i do kin nebo televizí. Nejznámějším pianem v Česku je bílý vekslácký exemplář z filmu Bony a klid, který měl navíc dobový tuningový kit Kamei, jehož nejvýraznějším prvkem byla „žebra“ překrývající zadní okno. Nedávno se pak vínový kombík objevil v seriálu České televize Cirkus Bukowsky, kde s ním jezdil rozervaný hlavní hrdina Pavel Řezníček, který jej měl půjčený od cirkusáka Predraga Bjelace. Ostatně právě pro „světské“ bylo nesmrtelné piano typické ještě v minulé dekádě.

A kde se tedy vzala přezdívka „piano“? Češi měli vždycky schopnost vymýšlet autům poetické přezdívky. Předválečným dvouválcovým aerovkám se říkalo „cililink“, brněnská zbrojovácká Z6 byla Hurvínek, Velorex už navždy bude hadraplán. A i piano je českou specialitou. Navzdory globální popularitě se tato přezdívka používá jen v Česku a samozřejmě i na Slovensku. Proč?

Existují dva nesmiřitelné tábory – ti první říkají, že je to kvůli tvaru víka zavazadlového prostoru, který připomíná víko klavíru. Druzí jsou ochotní se prát za to, že za přezdívku vděčí auto tvaru zadních světel, která připomíná půltónové klapky piana. Pamětníci říkají, že pravdu mají ti první. Ale i druhé vysvětlení má něco do sebe.

Autoři:




Nejčtenější

Hyundai i30 Combi
Hyundai v Česku opět provokuje. Agresivně prosazuje svůj kombík

„Tržní mechanismy pracují a vytlačují výrobce nepovedených vozů na samé bahnité dno automobilové branže. Jejich produkty už nikdo nechce ani za měsíční splátku...  celý článek

Německá kancléřka Angela Merkelová zahájila kampaň před zářijovými...
Německá kancléřka už uvažuje o konci dieselů a kritizuje automobilky

Německý automobilový průmysl se dopustil vážných chyb a přišel o důvěru, je přesvědčena německá kancléřka Angela Merkelová. Řekla to v rozhovoru s televizí...  celý článek

KTM 1290 Super Duke R
Superufon není nic pro začátečníky. Vražedné sklony mírní elektronika

Existuje motorka která po celotýdenním dojíždění do práce dokáže předvést víkendový masakr na okruhu a odtud odjet třeba na dovolenou? Po testu patrně...  celý článek

Fiat Ottimo
Číňané jsou na nákupech, teď krouží kolem Fiatu a Jeepu

Čínští výrobci podle informátora magazínu Automotive News teď velmi intenzivně studují nejen značky Fial a Jeep, ale celou italsko-americkou automobilku. V...  celý článek

Maskované BMW X2
OBRAZEM: BMW X2 se pomalu odhaluje, má digitální maskáče

Premiéra nového BMW X2 se blíží, v plné parádě se představí za necelý měsíc na autosalonu ve Frankfurtu. Mnichovská automobilka už publikum láká fotkami...  celý článek

Další z rubriky

Renault 4CV
První západní auto prodávané v socialistické ČSR byla francouzská želva

Na den přesně před 70 lety začala sériová výroba malého Renaultu 4CV. Ten si vydobyl prvenství prvního francouzského vozu s více než milionem vyrobených kusů a...  celý článek

Ferrari 340 Barchetta Touring Superleggera America
Autofotka týdne: vzácné ferrari a další dědečci řádili na klopené dráze

Na stařičký velodrom ve švýcarském Oerlikonu na předměstí Curychu pustí jednou ročně staré závodní stroje. Volný závod na oválné dráze s prudce klopenými...  celý článek

Audi Asso di Picche
VIDEO: Pikové eso je zapomenutá designová perla

Pikové eso, italsky Asso di Picche, je jeden z prvních konceptů Audi. Kdo se rád dívá na auta, pozná v něm na první pohled tužku jednoho z nejslavnějších...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.