Řekněte nám, pane Horáčku, aspoň vy pár postřehů, jak si auto užíváte...
Já už vám ale říkal, že o tom autě vlastně moc nevím, ani zda má pohon vpředu, či vzadu…
Nevěřím...
Já opravdu stále nevím, co v tom autě všechno je…
Nepřesvědčil jste mě. To vypadá, jako byste vyhodil patnáct milionů… (Zdá se, že takový argument konečně zabere… pozn. autora)
Ale to víte, že už trochu vím… Postupně objevuji, co všechno to auto má, co umí… A přiznávám, začíná mě bavit stále víc a víc.
To se nedivím…
I když vám řeknu, že vyznat se ve všech těch tlačítkách není snadné. Ještě si je pletu. Tuhle jsem si chtěl vychutnat pohled ven na nebe střechou a místo toho jsem si zatáhl záclonky na bočních oknech. (Na vysvětlenou: maybach má unikátní panoramatickou celoprosklenou střechu, ale bez klasického zatahování; jeho funkci nahrazují tekuté krystaly v mezivrstvě mezi dvěma skly střechy, podle přání posádky se plynule mění jejich průhlednost.)
Takže celkově zatím spokojenost?
To ano. Takhle nějak jsem si čistokrevné auto představoval. Když přijdete na to, že rozkládací stolky z pravého leštěného dřeva skutečně dokonale fungují a můžete na nich při jízdě psát, to mi opravdu udělalo radost. Zatáhnu si panel, který mě oddělí od prostoru řidiče, a můžu vzadu klidně nerušeně pracovat.
Prostě takové auto pro radost ze všedního pracovního dne…
Ano. A když si ho chcete odvšednit, je tu malá lednička se šampaňským.
S pravým šampaňským? Předpokládám, že ne s nějakým sektem?
Ovšemže skutečným šampaňským. To jsem dostal již k vozu. Jen uvažuji, zda si dodatečně ještě neobjednat skleničky ve stříbře, co mi k tomu také nabízeli. Teď vidím, že by maybachovi slušely…
 |
