Paní má pečlivě upravené vlasy a vzpřímená ramena, jichž se nedotklo stáří. Pánovi tečou po přísné tváři středoškolského profesora potoky vrásek a se směsí autority a laskavosti nařizuje ženě: "Stoupni si sem! Vyfotím tě před naším svatebním vozem."
Dáma před nablýskaným strojem poslušně pózuje, oči plné vzpomínek. "Je stejný, akorát jsme ho měli v černém."
Tudor v mladoboleslavském muzeu automobilky Škoda je bílý, ale to nic nemění na tom, že to jemu i manželskému páru sluší stejně jako před půlstoletím. Barva vozu přesto není jediným rozdílem mezi tenkrát a teď. Tehdejší svatebčané se elegantně proměnili v čase, zato půvab tudora je jiného charakteru, jako nedobytná pevnost čelí nelítostným nájezdům let.
MISS ŠKODOVKANejkrásnější škodovku vybírejte ZDE |
Jde pouze o vzhled, nikoliv třeba o výkon motoru či praktičnost, ani tak to nebyl lehký výběr.
"Sestavit takový žebříček je nepochybně velmi složitá věc," tvrdí motoristický expert Jan Tuček. "Každý bude mít jiný pohled na věc, jiná estetická měřítka a hlavně - lidé mají k těm autům citový vztah, žádný nedá dopustit právě na toho svého miláčka."
Tuček se svými přáteli už dávno vzdali hádky o nejkrásnější škodu; pochopili prý, že takový spor nemůže mít vítěze. Jedno je však jisté, žádná jiná značka nevyvolává v Česku tolik diskusí. Logicky, po tuzemských silnicích jezdí škodovek bezkonkurenčně nejvíc, nenajdete snad řidiče, jenž by s vozem nesoucím logo okřídleného šípu nepřišel nikdy do styku.
"Takže na jedné straně je tady tábor až fanatických zastánců, na druhé až fanatických odpůrců škodovky," líčí Tuček. "Přívrženci se sdružují do klubů a jsou schopni podle sebemenších detailů rozpoznat, z jakého roku který typ pochází."
Ano, láska ke škodě je emoční záležitost. "Lidé vzpomínají - na tomhle jsem se učil řídit já, na tomhle můj táta," říká archivář boleslavského muzea Lukáš Nachtmann.
"Náhled na auta se vyvíjí i generačně. Například stopětka není z dnešního pohledu nic moc, ale myslím, že budoucím fanouškům se bude líbit."
Nachtmann přiznává, že jemu osobně nic neříká Škoda 100, poté však takřka zasněně dodá: "Když jsme s ní s tatínkem jezdili na dovolenou, je fialová kontrolka dálkových světel na palubní desce jednou z mých nejkrásnějších vzpomínek."
Možná i vám se u některého z aut rozsvítí v hlavě fialová kontrolka nostalgie. Každopádně berte tento žebříček jen jako hru. Volba každé miss přece ničím jiným není.
škoda hovoriťRodina Moravcova si ho koupila na jaře 1990 jako vrcholně moderní vůz té doby. Už tehdy kolovaly vtipy, jak označení 136 vzniklo. Na 1 vůz museli 3 lidé šetřit 6 let. Cizinci zase říkali, že škodovky jezdí nejrychleji na montážní lince. Čtyři měsíce před koupí byl tehdy v mototechně takzvaný zápis zájemců. Táta, strýc a další sousedi ze vsi vyjeli do Hradce Králové pro jistotu deset dní před ním. Stálo tam už dvě stě lidí. Táta se s ostatními střídal ve frontě od rána do rána, každé tři hodiny se museli hlásit. Kdo tam nebyl, ztratil šanci. Na nábřeží měli karavan, aby se mohli vyspat. A pak byl doma! Brzy se o favoritu začaly šířit další vtipy. Víte, jak se Škodě Favorit říkalo na Slovensku? Škoda hovoriť. A proč byl manuál k němu o tři centimetry tlustší než k ostatním autům? Protože na konci jsou uvedeny jízdní řády všech autobusů. Martin Moravec, vedoucí Magazínu DNES |
